Od prosince je k dostání vůbec první kniha pro děti narozené díky asistované reprodukci, tedy lidově řečeno umělému oplodnění. Nese název Náš zázračný příběh a má být rodičům průvodcem a pomocníkem při zodpovídání prvních dotazů. „Pokud se rodiče dětí z ‚umělého oplodnění‘ rozhodnou být ke svým dětem upřímní a jejich příběh cesty za potomkem svým ratolestem odvyprávět, je to s praktickým pomocníkem rozhodně jednodušší,“ říká pro HFC autorka knihy Denisa Hledíková. Podle ní se dosud mnozí rodiče za asistovanou reprodukci stydí a obávají se odsouzení nebo výsměchu. I to má právě tato kniha změnit. „Chtěla bych, aby jak rodiče těchto dětí, tak okolí, nevnímali asistovanou reprodukci jako něco divného, nebo snad něco, za co by se člověk měl stydět. Hlavní je, aby děti byly počaté z lásky. Způsob, jakým se ta láska promění v život, to je podle mě druhořadé,“ poznamenává. Kniha je k dostání jen pár týdnů, už nyní však sklízí pozitivní ohlasy.
Kniha je podle nakladatele, kterým je Family Trees Publishing, psaná tak, aby se dítě s příběhem mohlo co nejlépe ztotožnit. „Je koncipována jako příběh dané rodiny, lze do ní vlepovat rodinné fotografie, snímky z ultrazvuku, nebo vepisovat údaje o miminku, aby se dítě s příběhem dokázalo lépe ztotožnit,“ uvádí Hledíková. Každá kniha je pak malým osobním pokladem konkrétního dítěte. Na českém trhu takový produkt dosud chyběl.
Denisu Hledíkovou, která se v oboru asistované reprodukce pohybuje už téměř deset let, k nápadu vytvořit tuto knihu přivedly během pracovních zkušeností v zahraničí publikace s podobnou tematikou, i zkušenosti rodičů, se kterými pracuje. „Měla jsem možnost mluvit se spoustou rodičů, kteří mají děti po umělém oplodnění a většina z nich byla ke svým dětem v tomto směru upřímná. Shodují se však na tom, že kdyby měli v ruce nějakého pomocníka, byl by pro ně celý proces snazší a méně stresující,“ poznamenává. Na knize spolupracovala také uznávaná vídeňská psychoterapeutka Eveline Leitl, která se psychologické podpoře párů na jejich cestě za dítětem věnuje již od roku 1991.
Tolerance i stud
Přestože jsou podle autorky Češi k asistované reprodukci vcelku tolerantní, a má u nás dlouholetou tradici včetně řady odborných kapacit v oboru, ostýchají se stále rodiny o způsobu, jakým z různých důvodů počali své dítě, otevřeně mluvit. „Myslím si, že české rodiny pořád ještě mají trochu strach otevřeně mluvit o tom, že je jejich dítě narozeno díky asistované reprodukci. Přitom ve svém okolí není jistě jediné. Mnohé páry tuto skutečnost vnímají jako jakési selhání a bojí se, že je okolí odsoudí. Z čehož mohou vyplývat také obavy o to, jak bude na jejich děti nahlíženo,“ myslí si autorka knihy. Domnívá se, že pokud bude dítě vychováváno k tomu, že asistovaná reprodukce není nic, proč by se děti měly cítit méněcenné, mohou se tyto obavy pomalu začít ukazovat jeho zbytečné. „Rodiče mohou právě naopak svým dětem zdůraznit, že si je přáli tak moc, že kvůli nim podstoupili celý tento mnohdy velmi zdlouhavý a náročný proces léčby,“ dodává.
Umělé oplodnění si nevybírá
Denisa Hledíková přiznává, že jde o velmi intimní záležitost. Díky své dlouholeté praxi však ví, že řada z těchto rodičů potřebuje často právě poradit, nebo podpořit. „Vím také, že se tato problematika dotýká zkrátka spousty z nás, bez ohledu na věk, pohlaví, vyznání, či vzdělání. Jen tím, že o tom málokdo mluví, to může vypadat, že se to vlastně nikoho reálného netýká,“ říká.
Kniha, kterou je možné objednat online, je v prodeji jen pár týdnů a už nyní autorka dostává nadšené reakce, ať už od rodičů, kteří knihu už u svých dětí otestovali, tak u lidí, kteří své děti mají přirozenou cestou. „Chtějí svým dětem ukázat, že početí dítěte nemusí být vždy úplně snadné a že příběhy rodin mohou být velmi různorodé. Což mě samozřejmě také velmi těší, děti se tak učí větší toleranci, pochopení a empatii,“ uzavírá.
Foto: Family Trees