Když člověk přijde o jednoho z rodičů, zhroutí se mu svět a pravděpodobně už nic nebude jako dřív. Když Nikki Pennington ze Spojených států ztratila svou mámu, přišla také o „toho člověka“, který jí vždy spolehlivě pomohl překonat úzkosti, s nimiž se Nikki dlouhá léta potýká. Nikkina matka Terri bojovala s nádorem na mozku. Když věděla, že boj s tímto onemocněním nevyhraje, sepsala návod, v němž krok po kroku uvedla, jak Nikki ve chvíli, kdy ji sužují úzkosti, nejlépe pomoci. V den, kdy si její dcera Nikki brala svého nastávajícího, mu dopis předala, aby „tím člověkem“ mohl být pro její dceru právě on, až tu Terri nebude.
Nikkin manžel tento dopis dlouhou dobu uchovával jako tajemství, o němž Nikki neměla ani tušení. Když však viděl, jak nad ztrátou své matky truchlí, rozhodl se svěřit se jí a ulevit jí tak trochu od bolesti. Když si Nikki dopis, který její matka svému zeti napsala, přečetla, rozhodla se ho sdílet se světem na sociální síti.
„Úzkost byla odjakživa součást mého života. Je se mnou už tak dlouho, že si ani nepamatuju svůj život bez ní,“ píše Nikki Pennington v dlouhém příspěvku na své facebookové stránce. „Pokud máte úzkosti, pak máte i toho „svého člověka“, toho, který ví, jak vás uklidnit uprostřed úzkostné mlhy,“ pokračuje Nikki. „Tím jedním člověkem byla moje máma. Věděla, co říct, jak to říct a kdy to říct, aby mě vrátila do reality. Její slova a útěcha byly vždy silnější než moje úzkost. Vždycky jsem předpokládala, že tu pokaždé bude, aby byla tím mým člověkem. Ale všechno se změnilo. Bylo to jen pár týdnů po naší svatbě, když mě přepadla úzkost a řekla jsem manželovi: „Musím zavolat mámě.“ Odmlčel se a pak řekl: „Co kdybys raději zkusila mluvit se mnou? Dej mi šanci a uvidíme, jestli se tvé mámě můžu vyrovnat.“
„Tak jsem to zkusila. Dala jsem mu šanci, aby mi pomohl ulevit od úzkosti. A bylo to, jako bych mluvila s mámou. Bylo to, jako bych mluvila s tím svým člověkem. Telefonátů s mámou, když úzkost udeřila plnou silou, stále ubývalo. Nikdy se nezeptala proč, ani jednou. To proto, že maminek, jako byla ta moje, je jen pár. Ten den, kdy máma zemřela, jsem volala manželovi. Řekla jsem: „Můj člověk odešel. Ten, který mě znal a miloval se všemi mými nedostatky, ten jediný, který mohl zmírnit mé obavy, odešel.“ Pak mi začal vyprávět příběh o mé mámě. Příběh, který jsem o ní ještě nikdy neslyšela, protože nechtěla, abych ho znala. V den naší svatby, dala má matka mému nastávajícímu dopis. Dopis, který byl jen pro ně dva. Dopis s nadpisem „Jak být Nikkiným člověkem“. Byl to průvodce, co by krok po kroku řekla a udělala, když mě přemohla úzkost.“
Krok 1: Jen poslouchej.
Krok 2: Naslouchej ještě o něco víc.
Krok 3: Nesnaž se ten problém vyřešit.
Krok 4: Řekni jí, že jí rozumíš.
Krok 5: Poslouchej, dokud se sama nedá dohromady. A dá se dohromady. Vždycky.
„Má matka měla s mým manželem dobrý vztah. Jsem vděčná, že měl možnost ji poznat ještě před tím, než onemocněla a zemřela,“ uvedla Nikki pro Bored Panda. „Dokázal se stát člověkem, který mi díky mé matce úspěšně pomáhá s úzkostí. Připomíná mi věci, které by má matka řekla nebo udělala, aby mi pomohla. A navíc využívá rady, které mu v dopise svěřila,“ oceňuje Nikki snahu svého manžela.
Když si lidé na sociální síti přečetli Nikkin dojemný příspěvek, začali do komentářů psát jak uznání a pochvalu její matce a manželovi, tak své vlastní příběhy. „Mým člověkem byl můj táta. Zemřel 28. prosince 2017. Tohle je můj první den otců bez něj. A nevím, jak vést život bez něj, tak nějak jako ty, myslela jsem si, že tu bude navždy,“ píše Adrienne Baker. Melinda Patrick Montenaro například na Nikkin příspěvek zareagovala slovy: „Nádhera! Vaše máma očividně vychovala krásnou dceru. Moc děkuju za sdílení vašeho příběhu, moc pomáhá mému hojení a jsem si jistá, že pomáhá i mnoha dalším!“
Tato bolestivá zkušenost ztráty nejbližšího člověka přivedla Nikki na myšlenku založit blog. Ten nazvala Grief to Hope a píše na něm inspirativní články třeba právě o tom, jak se vyrovnat se smrtí rodiče. „Jsem vděčná za to, že moje máma byla ochotná nechat mého muže vstoupit mezi nás a stát se tím mým člověkem,“ svěřila se Nikki pro Mirror.
„Moje máma se vzdala role mého člověka, ne proto, že by chtěla, ale protože si přála, aby můj manžel věděl, jak jím být, až ona tu nebude. Vzdala se role mého člověka, aby se ujistila, že vždy takového budu mít, ať se děje cokoli,“ dodává Nikki a na závěr vzkazuje: „Mami, vždycky budeš tím mým člověkem.“
Foto: Instagram Grief to Hope