„Takhle to tady stát bude! Projekt je dle územního plánu a projde. Měnit se nebude,“ slyšela od tehdejšího vedení obce Rynholec Pavlína Švigárová. Přitom šlo o logistickou halu vysokou 21 metrů a velkou jako 2,5 fotbalových hřišť, která se měla tyčit na Haldě nad tisícihlavou obcí a denně tam mělo zajíždět až 200 kamionů. Navíc ještě blíže by zamýšlená stavba ležela k obcím Stochov a Vašírov, jejíž občané o její existenci nemohli ani rozhodovat. Skutečnost, že starosta a jeho partneři halu prezentovali jako hotovou věc a ještě tak arogantním způsobem, ji rozčílilo a začala pátrat po detailech projektu.
Když se jí narodil syn, přestala Jarmila Neuwirthová péči o dceru trpící syndromem Dravetové projevujícím se především těžkou epilepsií zvládat. Dívence bylo šest let, záchvaty měla i v noci a potřebovala nepřetržitý dohled dospělého. Syn byl navíc velký nespavec a péče o dvě děti byla nad její síly. „Hledali jsme odlehčovací službu, kde by dcera mohla přes den několik hodin v bezpečí a pohodě být, ale to se ukázalo v Praze i Středočeském kraji jako nemožné,“ vzpomíná Neuwirthová. Náhodou však zjistila, že není mezi rodiči dětí s kombinovaným postižením sama, kdo řeší stejný problém.
Oba zdánlivě neosuvislé příběhy spojuje Advokační fórum Nadace OSF, které aktivním občanům v kampaních pomáhá už pět let.
Až k referendu
Podobně jako Švigárová smýšlela o hale Lenka Bernardová, a tak obě ženy spojily síly, přizvali další sousedy a začaly sbírat podpisy. „Původně jsme si mysleli, že se to vyřeší peticí. Ale na tu jsme nedostali ani odpověď,“ vzpomíná Bernardová. Přitom podpisů se jim během jednoho měsíce podařilo shromáždit v papírové i online verzi takřka 600 (v Rynholci je 768 oprávněných voličů), ale pro vedení obce to bylo málo. Vedle toho obě ženy začaly navštěvovat veřejná zasedání zastupitelstva a s nimi chodilo stále více sousedů. „Nejdříve zastupitelé opakovali, že jim na veřejná zasedání nikdo nechodí, a pak zůstali překvapeni,“ směje se Bernardová.
To byl pořád jen začátek a k referendu bylo ještě daleko. Když ale vedení obce trvalo na argumentu, že odpůrců haly je málo a ostatní občané Rynholce souhlasí, došlo jim, že veřejné hlasování o existenci stavby je cesta, kterou musí jít. Jak ji absolvovat správně až k cíli? Neudělat chybu v zákonech? Dostat všechny potřebné informace ke spoluobčanům a nadchnout je pro věc? To jsou jen tři z množství otázek, které obě ženy napadaly. Čas hledat odpovědi nebyl neomezený – termín stavby se blížil, a obě ženy měly svá zaměstnání a rodiny. „Šla jsem si třeba zaběhat, abych si vyčistila hlavu, a když jsem se vrátila, měla jsem na What’s upu třicet různých zpráv a dotazů k hale. Bylo potřeba být pořád aktivní, odpovídat a fungovat,“ pokračuje Švigárová.
„Referendum už inicioval Přípravný výbor občanů a občanek Rynholce. Konkrétní řešení spočívalo ‚v zablokování‘ samotného pozemku prostřednictvím místního referenda,“ uvádí brožura Advokačního fóra s názvem Jak hlavou prorazit zeď a podtitulem O čtyřech lokálních advokačních kampaních. Dnu „D“ ale předcházelo ještě mnoho práce.
„Roznesli jsme letáky po obci, ale neházeli jsme je jen do schránek. Nejprve jsme všude zazvonili, a pokud byl někdo doma, vše jsme vysvětlovali,“ vypráví Bernardová. V této fázi už pomáhalo organizátorům Advokační fórum. S návrhem letáku a mnoha dílčími drobnostmi, které pomohly organizátorkám vytrvat a neusnout na vavřínech.
„Tato kampaň byla výjimečná také tím, kolik dalších aktérů se podařilo oslovit od starostů okolních obcí po místního senátora, a všichni vyjádřili referendu proti hale podporu,“ dodává Štěpán Drahokoupil z Advokačního fóra.
Lence Bednárové a Pavlíně Švigárové se povedlo zorganizovat v Rynholci referendum, ve kterém místní rohodli, že si stavbu obří haly v obci nepřejí.
(Foto Kateřina Čopjaková)
Otázka referenda nakonec zněla: „Chcete, aby na pozemku č. 865/11 v katastrálním území Rynholec (bývalá výsypka dolu ČSA) byla vybudována průmyslová/výrobní/logistická/skladová hala nebo jiný komplex podobného charakteru?“ V té době už odpůrci haly zaujali svým bojem i média a s oběma ženami vycházely četné rozhovory. Všechny tyto jednotlivosti se nakonec složily recept na vítězství nad velkou firmou, která předpokládala, že 40milionové injekci, jež by za pozemek vyplatila, místní neodolají. Přepočítala se – 26. 6. 2021 dorazilo k zapečetěné urně 295 oprávněných voličů, což bylo více než 40 % místních (pro platné referendum je potřeba aspoň 35 %) a 282 hlasujících se vyjádřilo proti stavbě a 13 si halu přálo (pro platné referendum je potřeba aspoň 75 % hlasů pro jednu z možností).
Alespoň 30 míst
„Už jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Z posledních sil jsem sedla k počítači a vygooglila několik zařízení, kam bych dceru mohla na pár dní dát, abych se mohla vyspat. A jaké bylo moje překvapení, když jsme zjistila, že žádné není,“ vzpomíná Neuwirthová a absence takové služby nebo nedostatek kapacit v těchto službách netížil jenom ji. Doposud je v Praze 2 700 dětí s postižením, jejichž rodiny by o takovou službu stály.
Na jednu stranu jí pomáhalo, že v tom nebyla sama – časem zjistila, že stejný problém řeší více rodičů kolem ní, na druhou si dlouho vystačili s tím, že si vzájemně postěžovali u kávy a spoléhali se na to, že problém k úředníkům brzy doputuje sám. Situace ale roky stagnovala.
Nakonec tedy v roce 2017 založili spolek Péče bez překážek a pustili se do toho naplno. Shodou okolností bylo po volbách v roce 2018 a vládnoucí koalici zrovna utvořili zástupci Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil pro Prahu. Přestože na pozici radní pro sociální oblast nastoupila Milena Johnová, která zájmy rodin dětí s postižením podporovala, zřízení služby se protahovalo.
Neuwirthová a její kolegyně ze spolku se však nevzdávaly. Pilovaly svůj plán, který jasně vystihly ve třech bodech. Zaprvé požadovaly, aby v Praze do roku 2022 vzniklo alespoň 30 míst pro děti v odlehčovací pobytové službě, zadruhé aby to byla místa pro děti s kombinovaným postižením a zatřetí aby zařízení mělo navýšenou kapacitu o školních prázdninách a víkendech.
Jarmila Neuwirthová společně s kolegyněmi ze spolku Péče bez překážek po čtyřech letech práce zajistily odlehčovací lužbu pro děti s kombinovaným postižením.
(Foto: Kateřina Čopjaková)
V roce 2019 poslaly na Magistrát hlavního města takto formulovanou žádost a byly přizvány do pracovní skupiny, individuálně se také scházely s radní Johnovou. Brzy se objevil vhodný prostor, ale pak se slibný vývoj zase na několik měsíců zastavil; důvodem byla nutná rekolaudace prostoru z nebytového na bytový. I díky pomoci Advokačního fóra ale Neuwirthová a její kolegyně neztratily naději, uspořádaly kulatý stůl, kde se sešly všechny zainteresované strany a rozdělily si úkoly.
Na konci roku 2021 byla odlehčovací služba konečně otevřena, i když jen v ambulantním režimu. Na jaře dalšího roku byla rozšířena do pobytové formy, což bylo jejím původním cílem, a brzy až budou vyřízeny všechny formality, zde budou děti moci i přespávat.
Nevzdávat to
Všechny tři ženy se 9. listopadu na tiskové konferenci Advokačního fóra, které slaví pět let existence, shodují, že nejdůležitější je vytrvat. Právě ve chvílích, kdy jim bylo nejhůř, je advokační konzultanti podpořili. Dnes se u stolu baví jako staří známí a smějí se nad historkami z kampaní. Neuwirthová, Bernardová a Švigárová pohotově odpovídají přítomným novinářkám na otázky, ostych je po všech těch rohovrech do médií dávno opustil. Když si mají vzpomenout na to, co jim několikaletá zkušenost boje za vlastní věc dala, shodují se, že víru moci věci měnit.
„Ze začátku jsem úředníky se svým problémem skoro nechtěla otravovat. Teď už se nestydím říct, co chci a umím jasně formulovat svoje požadavky,“ odpovídá Neuwirthová.
A je zřejmé, že pro všechny tři ženy to byla silná zkušenost, jež jim změnila životy.
„Učím na střední škole angličtinu a češtinu. Dnešní mladí lidé mi přijdou otevřenější, než jsme byli my. Snažím se je ještě více inspirovat, aby chápali, že věci veřejné mohou ovlivnit,“ bere si slovo Bernardová. Její souputnice Švigárová byla v dalších volbách zvolena do láneckého zastupitelstva. Problematiku kolem pozemku, kde měla stát hala, je podle jejich slov potřeba hlídat nadále. Neuwirthová s kolegyněmi ze spolku už pracuje na zavedení návazné služby pro dospělé s kombinovaným postižením, protože děti rostou a právě takovou bude její dnes už patnáctiletá dcera brzy potřebovat.
Foto: Nadace OSF