Než ji nacistická strana zneužila a proměnila v ikonu rasové nenávisti, celý svět znal svastiku jako symbol štěstí. Nejstarší známé svastiky pocházejí z roku 3000 před naším letopočtem z Indie a Střední Asie. Studie z roku 1933 naznačuje, že svastika migrovala z Indie přes Persii a Malou Asii do Řecka, poté do Itálie a dále do Německa, pravděpodobně v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Německý archeolog Heinrich Schliemann v letech 1871 až 1875 vykopal místo Homérovy Tróje na břehu Dardanel. Když našel artefakty s hákovými kříži, rychle je spojil s hákovými kříži, které viděl poblíž řeky Odry v Německu. Schliemann předpokládal, že svastika byla náboženským symbolem jeho německých předků, který spojoval starověké Germány, homérské Řeky a védskou Indii.
Hákový kříž se brzy rozšířil po celé západní kultuře. Nacházel se na přívěscích od Coca-Coly, plechovkách od piva, dokonce i na odznaku skautů a skautek. Dodnes existuje vesnice Svastika v Ontariu v Kanadě, založená v roce 1908. Symbol byl na počátku 20. století umístěn na mnoha budovách i předmětech. Stejně rychle jako se stala svastika v předválečné Evropě oblíbenou, po válce veškeré sympatie ztratila. V roce 1946 bylo ústavně zakázáno jakékoliv veřejné vystavování symbolu v Německu. Ve Spojených státech nikdy zákaz nebyl uzákoněn, existuje však silná averze. Otázkou je, zda by měla být svastika očištěna od nacistů, nebo by měla nadále připomínat jejich nelidské zločiny.
Indická náboženská tradice
V Indii a dalších částech Asie symbol negativní konotace jako na Západě nemá. Svastika je chápána jako symbol přízně bohů a štěstí a pravidelně se objevuje na hinduistických domovech, podnicích, tištěných materiálech, autech i chrámech. Mnoho hinduistů zdobí hákovým křížem práh před dveřmi svých domovů. Během slavnosti Díválí každý rok staré symboly smažou a nakreslí nebo vytvoří nové. V hinduismu existuje řada symbolických významů spojených s vrcholy svastiky. Lze je interpretovat jako čtyři Védy (Rig, Yajur, Sama, Atharva), nejvýznamnější svatá písma hinduismu, čtyři cíle života (Dharma, Artha, Kama, Moksha) nebo také čtyři roční období.
I další náboženské tradice pocházející z Indie používají svastiku s podobným příznivým významem. Pro buddhisty symbol zobrazuje Buddhovy stopy. Pro džinisty je svastika symbolem sedmé tirthankary, jedné z duší, které se podařilo překonat proud neustálých znovuzrození a nyní ukazuje cestu ostatním, přičemž paže symbolizují jedno ze čtyř typů zrození, kterých může duše v koloběhu zrození a smrti dosáhnout: nebeské, lidské, zvířecí nebo pekelné.
Původní obyvatelé Ameriky
Svastika byla hojně rozšířena i ve Střední a Severní Americe. Například domorodé kmeny Navajo, Hopi a Passamaquoddy nazývají symbol „vířící polena“ a opět jim přisuzují význam štěstí a ochrany. Edison Eskeets, obchodník z The Hubbell Trading Post, nejstarší fungující obchodní stanice v rezervaci Navajo v Arizoně, vysvětlil, že „vířící poleno” se stále používá k léčení ve stovkách obřadů. „Představuje souhvězdí, Měsíc, Slunce, rovnodennost, Zemi, čtyři směry, rotaci matky Země a spoustu dalších věcí. Je to symbol rotace v životě i ve vesmíru," uvedl. Symbolizuje také čtyři posvátné hory – Blanca Peak a Mount Hesperus v Coloradu, Mount Taylor v Novém Mexiku a San Francisco Peaks v Arizoně. „Ten symbol není jen náš. Je to univerzální symbol,“ doplnil s odkazem na fakt, že svastiku lze nalézt v náboženských tradicích po celém světě. Podle Eskeetse americká vláda požádala v průběhu druhé světové války Navahy, aby symbol přestali používat. Kvůli tomu vznikla mylná představa, že předměty s „vířícími poleny” se již vůbec nevyrábějí. Ale Eskeets potvrzuje, že symbol nikdy úplně nezmizel. The Hubbell Trading Post prodává řadu zbrusu nových koberců se svastikou.
Basketbalový tým Chilocco Indian Agricultural School v roce 1909 (Zdroj: Ministerstvo vnitra Spojených států)
Předsudky
U lidí, kteří v Americe vyznávají tyto menšinové směry, se používání hákového kříže v náboženské praxi mnohdy setkává s protesty požadujícími odstranění nebo ničením majetku ze strany lidí, kteří předpokládají, že vidí neonacistickou propagandu. Pan Hirpara z Adelaide se například obrátil na média poté, co doručovatel zničil před jeho dveřmi posvátný symbol vytvořený v rámci Díválí. Na záznamu kamery lze vidět, jak doručovatel hledí na svastiku vyrobenou z barevného písku. Poté ji botou zcela zničí. Vytvoření složitého návrhu přitom trvalo zhruba tři hodiny. „Myslím, že je velmi důležité rozlišovat mezi červeným symbolem svastiky hinduistického náboženství a symbolem neonacistů,“ uvedl Hirpara, který doufá, že osvěta pomůže rozptýlit mylné představy o symbolu. Chápe ale, proč většina lidí reaguje na jeho použití znechucením. „Neočekáváme, že se svět okamžitě změní," podotkl. „Ale pojďme se o tom začít bavit a zvyšovat povědomí."
Smíření
Je zřejmé, že jednoduché smírné řešení neexistuje. Pro oba pohledy na svastiku existují dobré důvody a obě skupiny vycházejí z oprávněné touhy připomínat si svoji historii. Cestou však může být osvěta a diskuze bez démonizování. Například Greta Elbogen, 85letá přeživší holocaustu, která ztratila členy své rodiny v Osvětimi, se z traumatu začala uzdravovat poté, co se dozvěděla o původním významu svastiky. „Vidět, že svastika je krásná a posvátná pro tolik lidí, je požehnáním. Je čas opustit minulost a dívat se do budoucnosti,“ uvedla.
V roce 2008 na druhém hinduisticko-židovském summitu byla formálně uznána tisíciletá pozitivní historie svastiky v Jeruzalémě. „Svastika je prastarý a silně pozitivní symbol hinduistické tradice. Je zakreslena na hinduistických chrámech, rituálních oltářích, průčelích i v účetních knihách. Zkreslená verze tohoto posvátného symbolu byla neoprávněně přivlastněna Třetí říší v Německu a zneužita jako znak, pod kterým byly páchány ohavné zločiny proti lidskosti, zejména proti židovskému lidu. Účastníci uznávají, že tento symbol je a byl pro hinduisty posvátný po tisíciletí, dlouho před jeho zpronevěrou,“ uvádí text rezoluce.