„Bylo podáno 261 žádostí a rozhodnuto 74. Z výše uvedených důvodů však bylo úspěšných pouze 35 z těchto rozhodnutých žádostí,“ upozornila už loni v srpnu dvacítka zástupců neziskových organizací v otevřeném dopise adresovaném ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi a premiérovi Petru Fialovi. Konkrétních odpovědí ani nápravy se ale nedočkala, rozhodování úředníků se v rozporu se zákonem několikanásobně protahovala, uznávali až na výjimky jen důkazy ze zdravotnické dokumentace a někdy ani ty podle nich nestačily. Loni v listopadu ministerstvo zdravotnictví zamítlo žádost Romky S. K. nezákonně sterilizované v roce 1989, v jejíž dokumentaci bylo uvedeno: „…žádám oprovedení (sic!) sterilizace z těchto důvodu: ROMO.“
Nedůvodné
„Po porodu svého druhého dítěte mi sociální pracovnice oznámila, že pokud se nenechám sterilizovat, tak mi umístí děti do dětského domova. Strašně mě to vylekalo, velice jsem se bála, že o své děti přijdu, a můj tehdejší psychický stav nedokážu ani slovy popsat,“ uvedla S. K. po 33 letech do žádosti o odškodnění, kterou jí pomohli sepsat právníci z Ligy lidských práv.
Nezákonnost sterilizace potvrdili také experti z příslušné komise Odboru zdravotní péče, jejichž stanovisko si ministerstvo vyžádalo: „Dle našeho názoru nelze pro sterilizaci [v tomto případě] uvést zdravotní důvody. Rovněž není přípustné uvádět jako důvod ke sterilizaci romský původ žadatelky. Ve zdravotnické dokumentaci chybí jakákoliv zmínka o tom, že byla žadatelka o významu a důsledcích zdravotního výkonu sterilizace poučena.“
Jaké bylo překvapení všech zúčastněných, když ani po argumentech z více zdrojů nebyl ženě nárok na odškodnění přiznán, a to s odůvodněním, že oboustranné odstranění vejcovodů podstoupila dobrovolně a na vlastní žádost. Papírově to tak zdánlivě bylo stejně jako u drtivé většiny nezákonně sterilizovaných žen od roku 1966 do roku 2012, u kterých se dokumentace dochovala, realita ale bývala mnohem temnější. Ženy byly k podepisování souhlasu se sterilizací nuceny, aniž by jim byly srozumitelně vysvětleny následky, případně záhy po císařském řezu nebo porodu, kdy nebyly ve stavu takové fatální rozhodnutí učinit, nebo jim podle jejich slov bylo vyhrožováno, například odebráním dětí jako v případě žadatelky S. K.
To, že k těmto nekalým praktikám v tuzemských nemocnicích docházelo, potvrdila v roce 2005 ombudsmanka Anna Šabatová. V roce 2009 se nezákonně sterilizovaným ženám omluvila tehdejší vláda prostřednictvím ministra pro lidská práva Michala Kocába. V roce 2012 byla přijata nová právní úprava informovaného souhlasu, aby už k podobným zásahům do osobní integrity nemohlo docházet, a v roce 2022 začal platit zmíněný zákon o odškodnění. V rozhodování úředníků jako by se tato anabáze ale nepromítala a podle slov právníků a aktivistů úředníci často rozhodují nepředvídatelně a nahodile nebo se jako v případě paní S. K. zcela nekriticky ztotožní s tvrzeními z dokumentace před sametovou revolucí.
Důvodné
Právníci Ligy lidských práv vždy v zamítnutých žádostech o odškodnění nezákonně sterilizovaných žen podávají rozklad. Nikdy předtím jim ale nebyl uznán, až do případu paní S. K. Odvolání založili na sedmi konkrétních námitkách, které vycházely už z původní žádosti, tentokrát ale byly čtyři z nich bez potíží uznány jako „důvodné“ a rozhodnuto bylo letos v březnu přesně opačně. Paní S. K. získala jednorázové odškodnění ve výši 300 000 korun.
Tento případ názorně ukazuje, jak náročné a zdlouhavé je v praxi domoci se odškodnění vyplývajícího z více než rok platného zákona. Přitom si musí být ministr zdravotnictví potažmo jeho úředníci vědomi, že času mnoho nezbývá. Většina nezákonně sterilizovaných žen zákrok podstoupila před rokem 1989 a dnes jsou mnohé z nich v seniorním věku. Vlasta Cicková, která se z oběti nezákonné sterilizace postupně stala aktivistkou, zemřela v době, kdy čekala na rozhodnutí ministerstva. Kdyby úředníci dodrželi dvouměsíční lhůtu, 300tisícového odškodnění by se dočkala. Samotná doba, po kterou je možné odškodnění požadovat, je navíc omezena na tři roky od platnosti daného zákona.
Právníci Ligy lidských práv ale díky úspěšnému rozkladu v případě paní S. K. mají naději, že rozhodnutím mohou argumentovat ve prospěch dalších žádostí. „Ministrovo rozhodnutí o rozkladu napravilo předchozí nesprávné rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví a díky tomu bude odškodněna žena, která má na odškodnění jednoznačný nárok. Argumentace navíc vyjasňuje nároky na informovaný a svobodný souhlas a nutnost poučení pacienta, což jsou oblasti, ve kterých byla předchozí rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví nejednoznačná a nekonzistentní,“ uvedlo v tiskové zprávě z poloviny března 2023. Ještě lepší by pro poškozené bylo, kdyby úředníci zveřejnili metodiku, podle které rozhodují tak, jak je žádali zástupci neziskových organizací v otevřeném dopisu. Pak by bylo jejich rozhodování transparentní a jistě i rychlejší.
Foto: Sken Liga lidských práv