Na sociálních sítích není možné vést diskuzi o islámu nebo muslimech, aniž by nebyl zmíněn fenomén no-go zón. Má se jednat o čtvrti, snad celá města, v některých evropských zemích, jejichž populace je zcela muslimská/přistěhovalecká. Pokud člověk nenáleží do těchto skupin, nesmí do těchto zón vstoupit. Jinak ho ze strany jejich obyvatel čeká očistec. Někde situace údajně postoupila už tak daleko, že do těchto míst nechodí ani policie a vznikají tak malé enklávy, státy ve státě, semeniště terorismu, islámského radikalismu a bůhvíčeho ještě.
O no-go zónách se psalo na internetu už v roce 2001, příhodně po útoku na Spojené státy 11. září. Termín ale poprvé použil až Daniel Pipes na svém blogu z ledna 2006. Domníval se totiž, že tím Francouzi myslí Zones Urbaines Sensibles, tedy citlivé městské oblasti. V českém kontextu by se dal možná použít pojem sociálně vyloučené lokality, což ale také není úplně přesné.
Pipes v roce 2013 svůj názor změnil. Zmíněné zóny navštívil a došel k závěru, že se zcela mýlil ve své interpretaci pojmu citlivých městských oblastí. Čtvrti jsou podle něj poměrně udržované a mohl jimi procházet jako sociální aktér bez pocitu ohrožení. Jsou ale „citlivé“, což znamená, že se v nich často kumulují jevy jako je nezaměstnanost, vyšší míra kriminality, převaha sociálního bydlení a nízká míra vzdělání - tedy jevy spojené se sociálním vyloučením. Ty se francouzská vláda snaží řešit svou sociální politikou (nutno říci, že citlivá městská oblast nemusí být nutně obydlena muslimskou nebo přistěhovaleckou populací, nebo že patologiím podléhá jen ona). Podle Pipese jsou dokonce bezpečnější než chudinské čtvrti například v Detroitu, oproti kterým francouzské citlivé městské oblasti působí „velmi obyčejně a bezpečně“.
Sám Pipes použití termínu „no-go zóny“ lituje, protože vůbec neodpovídá povaze těchto oblastí. Lze do nich totiž podle jeho zjištění chodit bez obav, ať už jste jakéhokoli vyznání, barvy nebo původu. V mnohých z nich je řada restaurací, kaváren a dalších zařízení, která navštěvují všichni bez rozdílu.
Termínu se ale opět dostalo pozornosti v roce 2015, kdy 11. ledna o no-go zónách „informovala“ americká televizní stanice FOX News (ta mimochodem stojí za šířením řady hoaxů). Prostor zde dostal americký bezpečnostní expert Steve Emerson, který v podstatě zopakoval, co kdysi psal Pipes, s tím, že označil Birmingham za již čistě muslimské město, kam běžní Britové zkrátka nesmí vstoupit. Na to zareagoval také britský ministerský předseda David Cameron, který Emersona dokonce nazval „úplným idiotem“ a pozval ho, aby se sám přišel do Briminghamu podívat. Emerson se za svá slova omluvil. Omluvila se také stanice FOX News za šíření mýtu o no-go zónách.
Další z často uváděných zemí je v kontextu no-go zón zmiňováno Švédsko, kde policejní zpráva údajně tvrdí, že země má již 55 no-go zón, do kterých nevstupuje ani policie. Pomineme-li neuvěřitelnost situace, kdy evropský stát rezignuje na snahu ovládat své území a jen tak dopustí vznik odtržených útvarů, kde zákony neplatí, podívejme se na odkazovanou zprávu.
O muslimech se zpráva nezmiňuje. Uvádí, že ve Švédsku existuje 55 oblastí, kde místní zločinecké sítě mají „negativní vliv na místní komunity“. Jedná se o prostředí malých i velkých měst. Nejde dokonce ani o gangy se složitou strukturou, které by měly nějaké politické ambice nebo snahu ovládnout svoji oblast. Jejich zločiny se většinou omezují na prodej drog a krádeže. Jedná se většinou o sociálně vyloučené oblasti, které často (ale ne výlučně) obývají chudí přistěhovalci. Ve zprávě nejsou zmínky islámském právu šaría, muslimech nebo no-go zónách.
Ghetta a sociálně vyloučené oblasti, které se podílí na vzniku etnizované chudoby, ze které pramení různé patologické jevy, existují po celé Evropě (včetně ČR). Odtržené oblasti bez sekulárního práva, státy ve státě nebo nepřístupná místa, jak jsou tyto oblasti označovány, ale v Evropě nejspíše nejsou. Problémů se soužitím není málo, ale nevyskytují se univerzálně všude. Zdaleka nejsou tak zdrcující, jak se termín „no-go zóna“ snaží ukázat. Smysl naopak má zaměřit se na boj se sociálním vyloučením a nesetrvávat v představách o no-go zónách a tím pokračovat v další marginalizaci jejich obyvatel.