První ze série článků Karolíny Křelinové, která působí na řeckém ostrově Lesbos v humanitární pomoci uprchlíkům, kteří do Evropy přicházejí po moři.
Tu noc měli uprchlíci poslední šanci dotknout se půdy Evropské Unie předtím, než začnou platit přísná pravidla dohodnutá na nedávném summitu EU a Turecka. V sobotu 19. března započal hromadný odsun žadatelů o azyl z řeckých ostrovů na pevninu, kde budou čekat na zprovoznění již půl roku slibovaného systému přerozdělování uprchlíků po Evropě. Na Lesbu v ten den pomalu utichaly kempy Moria a Kara Tepe. Ti, co na ostrov dorazí po nedělní půlnoci, budou mít mnohem menší šanci posunout se z Lesbu dál na sever - s největší pravděpodobností je čeká přísná detence a právně pochybná deportace zpět do Turecka. I proto vládla mezi dobrovolníky na jižních plážích v sobotu v noci napjatá atmosféra - kolik lidí se dnes pokusí překonat moře ve snaze stihnout termín dohodnutý před dvěma dny v Bruselu? Budou novým nařízením dohnáni k ještě riskantnějším rozhodnutím, než doposud? Voda jako by situaci rozuměla - klidně se převalovala, i v nočním oparu prozíravě průsvitná. Pro vratké gumové čluny jsou i malé vlny nad půl metru velmi nebezpečné, nyní ale vyjímečně téměř žádné hladinu nebrázdily.
Každou noc se u ohniště na dohled od místního letiště v Mytilini setkávají dobrovolníci připraveni hlídkovat na pobřeží. Ani tuto noc tomu nebylo jinak. Paradox situace, kdy místo příletové haly vítají uprchlíky po životu nebezpečné cestě na pláži pod letištěm, už mnoho z nich ani nevnímalo. I odtud byla ve tmě vidět světla vesnic v osm kilometru vzdáleném Turecku. Hlavní koordinátorka Nina, blonďatá třicátnice z Německa, opakovala pravidla služby skupince nově příchozích. Mezi nimi se tísnili mladí i starší profesionálové a dobrovolníci v reflexních vestách, lékaři i potápěči v neoprenech. Koridor. Jen šest. Nepleť se uprostřed. Pokud neseš dítě, zachovávej oční kontakt s rodičem. To samé se týká tašek s pasy a doklady. Deky vpravo, lékařská péče vlevo. Termofólie mezi suché ponožky a mokré boty, případně pod mikinu. Buďte připraveni se na pokyn rychle přesunout. Nina společně s dalšími koordinátory již měsíce organizuje každou noc hlídky a dodávky základních potřeb na plážích po celém jižním pobřeží. Jen od ledna letošního roku jim a jim podobným rukami prošlo 147 000 lidí na zoufalé cestě za životem v bezpečí. Obzvláště v posledních měsících jsou téměř všichni nově příchozí ze Sýrie, děti tvoří 40 a ženy dalších 22 procent z nich.
Stanoviště s centrální koordinací, zvané Campfire, je nejbližším bodem Lesbu od míst, kde na Tureckém pobřeží nastupují lidé do člunů převozníků - i přesto přímo sem obvykle doráží jen málo lodí - vítr je od cíle odnáší na pláže více na sever či na jih. Nina však po chvilce potvrzuje, že stín na horizontu míří s největší pravděpodobností právě k nám. Ten večer už na pláže jižněji od nás dorazily dvě bárky promočených uprchlíků. Loď mířící k nám ale pluje podezřele pomalu a ve zkracujících se intervalech bliká stále urputněji - je jasné, že má potíže. Převaděči šetří, na čem mohou - možná jde o nefunkční motor či nedostatek paliva, možná i o vodu v lodi. Jako dobrovolníci na břehu člunu v úzkých ale pomoci nemůžeme. Už tak stojíme na velmi tenké právní hranici pomoci obchodníkům s lidmi a naše schopnost pomáhat těm, co se na pláž dopraví, závisí na dobrých či alespoň nepošramocených vztazích s místní policií. Mezi záblesky přibližujícího se bílého světla se však po chvíli objevují světýlka zelená a červená - kromě nás si lodě všiml i malý člun řecké pobřežní stráže. Pokud ne soucit, alespoň námořní právo jim nařizuje poskytnout pomoc plavidlu v nesnázích.
Obrazy, které si pamatuji z momentů po vylodění, je mi stydno popisovat. Paní, pod kterou se podlamovala kolena, když jsem ji vedla od lodi k dekám. „Urid an-a Suria, Chci zpátky do Sýrie,“ křičela další rozklepaná žena, kterou se dobrovolníci o kus dál snažili posadit, zabalit do teplé deky a přezout z rozmočených bot. Vedle ní mladá dívka sedící v šoku, který ji proměnil v nehybnou sochu s pohledem upřeným kamsi na moře. Starší pán v košili a brýlích, který se na dece uklidňoval usilovným kymácením dopředu a dozadu. Všudypřítomné děti. Lidé se spjatýma rukama v tichosti děkující za přežití. Jejich štěstí jen letos na moři již 142 lidí nemělo (v řeckých vodách). Po příjezdu trpí hypotermií, dehydratací, extrémním stresem, někteří bývají zraněni od převaděčů a tureckých pobřežních stráží. Jejich stav se může díky šoku změnit z vteřiny na vteřinu.
„Stihli jsme to, nebo nás pošlou zpátky do Turecka?“, ptali se lidé po každém z přistání. Na ostrově však již pár dní není nikdo, kdo by jim byl schopen podat spolehlivé informace o tom, zda právě v mnohdy falešných záchranných vestách nepodnikli tuto cestu zbytečně. Zástupci Komisariátu OSN pro uprchlíky ani místní úřady si nejsou jisti, jak dále postupovat. Jediné, co je zaručené, je, že se po dlouhé době věci zásadně mění. I pokud se lidé, které jsme osušili a nakrmili rychlým cukrem, dostanou na řeckou pevninu, není jasné, zda a jak dosáhnou na možnost připojit se ke svým rodinám či začít nový život v západní Evropě. Po uzavření Makedonských hranic většina uprchlíků zůstala uvězněna v bídných podmínkách na Řecké pevnině. Řecko se nyní pro 48 000 azylantů z krátké zastávky stalo dlouhodobým vězením plným bláta a rájem žloutenky s nedostatkem tekoucí vody. Situace je naprosto neudržitelná i přes neutuchající pomoc místních, kteří přehlížejí vlastní chudobu a krachující ekonomiku, aby nabídli pomoc. Jak dlouho tato humanitární katastrofa bude pokračovat, závisí mimo vývoje války v Sýrii na ochotě evropských lídrů zprovoznit již schválený systém evropského přerozdělování žadatelů o azyl.
Za rozbřesku dorazila poslední loď, i tato měla před přistáním potíže. Dva z lidí, kteří se na ni na protějším břehu o šest hodin dříve nalodili, cestu nepřežili. Lodí za celou dobu naší služby přijelo deset - 294 lidí, kteří nyní v přísně uzavřených sekcích prázdného kempu Moria pod dohledem vojáků čekají na rozhodnutí úřadů nad svým osudem.
Jméno v článku bylo z bezpečnostních důvodů pozměněno.
Zdroj dat: UNHCR Data, řecká Policie