S příchodem mrazů nastávají pro lidi bez domova krušné dny, kdy jsou mnohdy ohroženi na životě. Pomoci v takových případech může Nocleženka, poukaz od Armády spásy, který pro lidi bez domova kupuje online sama veřejnost. Za 100 Kč tak dá potřebnému možnost strávit jednu noc v noclehárně s možností horké sprchy, polévky a teplými nápoji. Právě Nocleženka vloni dostala z ulice i paní Janu, která je bez domova už několik let. „Už jsem ty nohy měla od mrazů hrozné, že jsem nemohla ani pořádně chodit,“ přiznává. Té přivodily omrzliny zdravotní potíže, které ji omezovaly také při brigádě, na níž je existenčně závislá. Od té doby přespává namísto ve stanu v noclehárně. Když si zaplatit nocležné nemůže sama dovolit, pomůže jí i dnes Nocleženka. A Česko na tuto formu přímé pomoci slyší. Loňskou zimu jich veřejnost pořídila přes šest tisíc. „Nemůžeme pomoci každému, ale každý může pomoci někomu,“ zmiňuje motto Nocleženky koordinátorka aktivity Lucie Stejskalová.
„Nocleženka je projekt, kdy může veřejnost přímo participovat na pomoci lidem bez domova. Běží už asi třetím rokem a zhruba rok s ním slavíme opravdu velký úspěch. Veřejnost se zajímá a snaží se pomoci lidem bez domova,“ vysvětluje princip Nocleženek Lucie Stejskalová, koordinátorka projektu. Ta pak v reálu vypadá jako papírový voucher, který veřejnost pro lidi v nouzi kupuje online. Kupón potom sociální pracovníci rozdávají lidem bez domova. Na základě dlouhodobé práce s nimi znají velmi dobře jejich situaci a potřeby. Díky Nocležence pak mohou lidé v nouzi strávit noc v teple v noclehárně Armády spásy. „Vloni se jich podařilo díky veřejnosti rozdat 6000,“ vypočítává Stejskalová.
Lucie Stejskalová
Cena Nocleženky je 100 Kč a letos ji nově mohou využít potřební celkem v 9 místech Česka, kde Armáda Spásy své noclehárny provozuje. „Asi si ani nedokážeme představit, jak je člověku, když je venku mínus dvacet pět stupňů a on nemá kde přespat,“ zdůrazňuje Stejskalová. „Snažíme se těmi poukázkami pokrýt co nejvíce potřebných, ale samozřejmě nejsme schopni pomoci úplně všem,“ přiznává limity. Odkazuje se však na motto Nocleženek, které zní: „Nemůžeme pomoci každému, ale každý může pomoci někomu.“ Pokud pak dárce pošle vyšší obnos, jsou peníze opět použity na pomoc v noclehárnách. „Minulý rok se nám díky tomu povedlo pořídit nový kotel, koupit nové matrace nebo vymalovat. To je neméně důležité,“ vysvětluje Stejskalová.
Nocleženka se dá pořídit přímo na vlastních webových stránkách. Každá z nich je pečlivě evidována a v momentě, kdy je využita, je o tom dárce e-mailem vyrozuměn. „Například při nevydařeném dni pro něj může být příjemné, když si večer ve schránce přečte e-mail, že právě zachránil život člověku bez domova,“ zmiňuje. Letos také Armáda spásy přichystala inovaci, kdy je možné zakoupit voucher spolu s dárkovým certifikátem a věnovat ho některému ze svých přátel nebo rodiny pod stromeček jako „ten pravý dárek“. Svému blízkému tak nadělí namísto materiálních dárků přímou pomoc potřebným.
Paní Jana
Paní Jana žije na ulici řadu let. „Už jsem si na ulici zvykla,“ říká. „Měla jsem byt, ale můj bývalý manžel mě vyhodil na ulici. ‚Dělej si na ulici, co chceš.‘ A od té doby takhle pendluju,“ dodává. Přiznává, že nejtěžší je období zimy, kdy v některých dnech jde kvůli tuhým mrazům o život. „To vám pak může namrznout noha nebo ruka, cokoliv. Já jsem spala venku už dvě zimy,“ popisuje.
O noclehárně a Nocležence se dozvěděla od kolegyně. „Už jsem ty nohy měla od mrazů hrozné, že jsem nemohla ani pořádně chodit,“ zmiňuje. Kolegyně ji odvedla na noclehárnu Armády spásy, kde sepsala smlouvu a od té doby přespává tam. Před tím spala ve stanu. „Dříve mě také má známá vzala k sobě na chalupu, chvilku jsem byla po ubytovnách. Než jsem přišla vloni sem, spala jsem ale pod stanem. V těch mrazech to už nebylo možné venku vydržet.“
Podotýká, že bezdomovectví se podepisuje především na zdraví. „Dokážete si představit být nastydlý a být celý den venku? Stát před vratama a čekat, až vás pustí dovnitř? Já jo,“ říká. Do noclehárny se totiž paní Jana dostane až v určitou hodinu, do té doby tráví čas po práci venku, nebo v denním centru pro lidi bez domova, kde je možné se aspoň trochu ohřát. „Když jdu do práce, vstanu a zase jsem venku. Furt jenom venku,“ říká smutně. Jana si totiž našla práci v úklidu veřejných prostor. Přestože je za brigádu moc ráda, zmiňuje velkou zimu, které je zejména v zimních měsících permanentně vystavena. Najít si klasické pracovní místo se jí totiž dlouhodobě nedaří. Podle jejích slov z přislíbeného stabilního místa vždy sešlo. „Většinou berou mladé. V mém věku už to je prostě horší,“ svěřuje se.
Paní Jana
Noclehárna
Člověk, který přijde do noclehárny, se zaregistruje, podepíše smlouvu o užívání sociální služby a začne s ním také pracovat sociální pracovník. Ten zjistí, jaké jsou jeho potřeby a má možnost, pokud jsou místa na noclehárně volná, se po uhrazení nocležného ve výši 30 Kč pohodlně vyspat. Večer dostane horký čaj, teplou polévku a dva krajíce chleba, může se osprchovat a strávit noc v teple a v čistém povlečení. Ráno pak musí opět noclehárnu opustit kolem půl osmé.
Armáda spásy provozuje v Praze například noclehárny v Tusarově ulici. Jednu pro muže s kapacitou 38 míst a jednu pro ženy s 18 místy. „V průběhu zimy, kdy je potřeba umístění většího počtu lidí výrazně vyšší, otevíráme ještě noclehárny v rámci zimních programů,“ říká Lenka Sadilová, ředitelka Centra sociálních služeb Bohuslava Bureše při Armádě spásy a dodává, že to probíhá ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy. Letos tak Armáda spásy na zimu otevírá také noclehárnu Vackov, která pojme 150 lidí. „Magistrát vedle toho otevírá ještě další dočasné zimní programy, které řeší tu akutní situaci,“ říká. Fungují také noclehárny dalších neziskových organizací.
Lenka Sadilová
Motivační poplatek jde v zimě stranou
„Nocleženka je akce, kterou jsme vymysleli v Armádě spásy pro naše klienty tak, aby měli dostupnější noclehárnu, kterou máme v Tusarově ulici, kde je poplatek za ubytování 30 Kč,“ vysvětluje Lenka Sadilová. Poplatek má motivační funkci. Podle ní neodráží skutečnou cenu, na kterou takový nocleh přijde, proto je i částka, kterou platí za Nocleženku dárce, vyšší než v případě platby klientem. „V zimě je však období, kdy motivace musí jít stranou. Sociální práce s těmi lidmi ustupuje trochu do pozadí vzhledem k akutnosti,“ říká Sadilová.
„Lidé, kteří jsou dlouhodobě na ulici, se v tom prostředí umí nějakým způsobem pohybovat. Ta zima je ale opravdu ohrožující. Protože když usnou, mohou omrznout, nebo umrznout úplně. Je proto nutné v tomto období zasahovat jiným způsobem,“ zdůrazňuje. Podle ní v tomto období vyhledávají služby organizací i ti, kteří o ně jinak nemají zájem. Právě proto, že sami ohrožení na vlastním životě vnímají.
Nedostupné bydlení
Přestože má paní Jana stálou brigádu, není pro ni zatím možné najít si stabilní ubytování. Jednou z možností by logicky mohla být ubytovna, která jí samotné podle jejích slov blízká není. Navíc na ni ale nemá peníze. To v obecné rovině potvrzuje také ředitelka Centra Sadilová. „I lidé, kteří mají práci, jsou v obtížné sociální situaci. Mají například dluhy nebo nemají dlouhodobý stálý pracovní poměr,“ vysvětluje. „Lidé, kteří pracují brigádně, nedosahují takových výdělků, aby si mohli zajistit trvalé ubytování. Komerční ubytovny jsou poměrně nákladné. Stojí třeba kolem 8 nebo 9 tisíc měsíčně a je jich nedostatek,“ pokračuje. „Paní Jana patří například do skupiny střední a vyšší věkové kategorie lidí, kde to zaměstnání na hlavní pracovní poměr a jistota stabilního a dlouhodobého výdělku je velmi nepravděpodobné,“ dodává Sadilová. Nestabilita života na brigádách tak neposkytuje člověku žádnou jistotu. Může kdykoliv dojít k jejímu přerušení nebo může člověk onemocnět. Zůstane náhle bez prostředků a není schopen si stálé ubytování udržet. „Proto někteří dávají přednost noclehárnám, kde je ta noc vyjde na 30 Kč,“ uvádí Sadilová. A to je i případ paní Jany, která takto na noclehárně přespává už od minulé zimy.
Armáda spásy podle Sadilové v Praze eviduje 3000 klientů, kteří jsou bez domova. To nemusí nutně znamenat, že všichni z nich žijí na ulici, ale střídají například různé ubytovny, noclehárny nebo azylové domy. „Mají tak nízký příjem, který jim neumožňuje žít bez využití nějaké sociální pomoci,“ říká. „Chodí si k nám například pro jídlo nebo pro oblečení,“ doplňuje.
Volná židle
Zejména v období mrazů je na noclehárně přetlak, a tak se nezřídka nedostane na všechny zájemce o přespání, nebo nemají potřebných 30 Kč. Armáda spásy tak vede vedle možnosti Nocleženky také takzvanou Volnou židli. Spočívá v tom, že člověk může extrémně chladnou noc přečkat v teple v denním centru, přestože na něj už nezbyla postel. „Je to opravdu takové provizorium, aby ten člověk nemusel být v mraze a nebyl ohrožen na životě. Nemá to ale samozřejmě vůbec tu kvalitu noclehárny. Nemůže se vykoupat, dostane jen jídlo z potravinové sbírky, nemá možnost mluvit se sociálním pracovníkem a prostě tu jen oblečený na židli tu noc přečká,“ zmiňuje rozdíly Lenka Sadilová.
Veřejnost může ale podle koordinátorky projektu Nocleženky Stejskalové pomoci i jiným způsobem. Noclehárny a denní centrum přijímají fyzicky také stravenky, deky, dárkové balíčky a další praktické věci. „Oceníme i pomoc v podobě teplých ponožek, dek, spacáků a dalších podobných potřebných věcí,“ uzavírá.
