Milostné dopisy, coby důkaz neobyčejné lásky v době války, byly zveřejněny devět let po smrti Gilberta Bradleyho, veterána z druhé světové války. Ty si vyměňoval s člověkem, kterému se podepisoval pouze písmenem G. V jednom z nich stojí: „Můj drahý chlapče, není nic, po čem bych v životě toužil více, než tě mít neustále u sebe. Vidím nebo si představuji, že vidím, jaká by byla reakce tvé matky a otce... zbytek světa nemá představu, jaká je naše láska – neví, že je to láska.“ Až po sedmdesáti letech od války se zjistilo, že šlo o milostný vztah mezi dvěma muži, zmíněným Gilbertem Bradleym a Gordonem Bowsherem.
V době druhé světové války byly stejnopohlavní vztahy v Anglii přísně zakázány a bylo tomu tak až do roku 1967. Gayové, kteří sloužili v armádě, mohli být za sex s mužem dokonce zastřeleni. Právě z toho důvodu, když Gilbert posílal milostné dopisy svému milenci, Gordonu Bowsherovi, se podepisoval pouze písmenem G. Sběratelé se domnívali, že G. znamenalo girlfriend (přítelkyně), dokud nezjistili, že šlo o muže.
V jednom z dopisů z ledna 1939 Gilbert Bradley napsal: „Má lásko, ležím vzhůru celou noc čekajíc na pošťáka v brzkém ránu. A pak, když mi od tebe nic nepřinese, jen přežívám, jsem hromádka nervů. Navždy s láskou, G.“
Devon 1938
O životě těchto dvou mužů jsou jen omezené informace. Pár se potkal na houseboatu v Devonu roku 1938. Tou dobou byl Gordon ve vztahu s Gilbertovým synovcem. Podle všeho byl Gilbert Bradley vojákem jen velmi nerad. V jednom z dopisů psal, že předstíral epilepsii, aby nemusel narukovat do armády. To mu však nevyšlo, a tak byl v roce 1939 umístěn do Park Hall Camp ve městě Oswestry, kde se cvičil na protiletadlového ostřelovače. Gordon Bowsher pocházel z bohaté rodiny, jeho otec vlastnil čajové plantáže a přepravní společnost. Když o rok později vypukla válka, Bowsher působil jako pěšák a pobýval na různých místech Anglie. Během války si pak muži posílali milostné dopisy.
V únoru 1940 Gilbert napsal: „Můj drahý chlapče, není nic, po čem bych v životě toužil více, než tě mít neustále u sebe. Vidím nebo si představuji, že vidím, jaká by byla reakce tvé matky a otce... zbytek světa nemá představu, jaká je naše láska – neví, že je to láska.“
Homosexuální vztahy jako trestný čin
Život homosexuálů byl ve 40. letech 20. století velmi těžký. Homosexuální vztahy byly dle vojenského soudu trestným činem, bylo běžné vězení za takzvanou hrubou nemravnost a většina společnosti takové vztahy odsuzovala. Změna nastala až roku 1967, kdy vešel v platnost zákon, takzvaný Sexual Offence Act. Ten umožňoval mužům starším 21 let mít homosexuální vztah. Svou orientaci však nesměli členové armády dávat najevo až do roku 2000.
„Nalezené dopisy jsou poměrně vzácné, protože většina homosexuálů se zbavila všeho, co by je mohlo usvědčit,“ říká gay aktivista Peter Roscoe. Zničení dopisů bylo přání i Gordona Bowshera. V jednom z nich o to prosil svého milence: „udělej pro mě jednu věc se smrtelnou vážností. Znič všechny mé dopisy. Prosím, miláčku, udělej to pro mě.“
1. února 1941 Gilbert Gordonovi napsal: „Můj miláčku, celá léta jsem si vtloukal do hlavy, že žádná láska netrvá celý život... Miláčku, chci, aby ses ponořil do své mysli a podíval se do budoucnosti. Představ si čas, kdy je válka za námi a my žijeme spolu... nebylo by lepší žít od teď s myšlenkou na společný život, kdy byl na svém zlatém vrcholu? Tvůj G.“
Náhlý konec
Trvala tato zakázaná láska navěky? Zřejmě nikoli. Pár se sice propsal válkou, vyměňování dopisů však roku 1945 skončilo. Ještě během válečného konfliktu se Gilbert Bradley přiznal svému milenci k poměru s dalšími dvěma muži. Na to mu Bowsher odpověděl: „rozumím tomu, proč se do tebe zamilovali. Stejně jako já.“
Gordon Bowsher se přestěhoval do Kalifornie a stal se známým trenérem koní. Zaměstnával Sirhana Sirhana, který byl odsouzen za vraždu Roberta Kennedyho. Gilbert Bradley byl krátce zapleten do románku se sirem Paulem Lathamem, který byl v roce 1941 odsouzen válečným soudem za „nevhodné chování“ se třemi střelci a civilistou. Bradley se odstěhoval do Brightonu a v roce 2008 zemřel. Firma, která po něm vyklízela jeho dům, milostné dopisy objevila. Ty nakonec koupilo Oswestry Town Museum. V jednom ze stovek dopisů stálo: „Nebylo by úžasné, kdyby všechny naše dopisy mohly být v budoucnu zveřejněny, v osvícenější době? Pak by celý svět viděl, jak moc se milujeme.“
Foto: Oswestry Town Museum