Na facebookové stránce HateFree Culture proběhla v nedávné době bouřlivá diskuze o tom, zda je propagace či podpora nacistických hnutí v praxi více řešena a potlačována než u hnutí komunistických, pokud směřují k potlačení práv člověka, a zda je i ve společnosti vyšší citlivost vůči nacismu než vůči komunismu. „Zákonná úprava nikterak nerozlišuje mezi zločiny spáchanými tou či onou formou totality. Výslovně je to uvedeno v § 405 trestního zákoníku, který postihuje schvalování, zpochybňování, popírání či ospravedlňování těchto zločinů. Je však třeba říci, že orgány činné v trestním řízení se v současnosti více zaměřují na problematiku kriminality pravicových extremistů, kterou považují za větší hrozbu pro bezpečnost a demokracii České republiky,“ uvádí v rozhovoru pro HFC Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra. „Ve společnosti přetrvává vyšší citlivost vůči nacismu než vůči komunismu. Nacismus postihl českou společnost ve své nejdrastičtější podobě, zatímco komunistická totalita procházela různými stádii. Lze se domnívat, že toto odlišné společenské vnímání obou totalit může ovlivňovat i praxi orgánů činných v trestním řízení,“ dodává. A jak je to s trestním postihem symboliky extremistických hnutí? „V České republice neexistuje seznam zakázaných symbolů. Trestnost vyplývá z kontextu jejich využití. Odlišně bude nahlíženo na neonacistu, který na veřejném shromáždění bude mít na sobě tričko s hákovým křížem než například na modelářskou prodejnu, kde se budou mimo jiné prodávat modely vojenské techniky z druhé světové války s nacistickými symboly,“ vysvětluje vnitro.
Jaké paragrafy se v Česku věnují hnutím, která prokazatelně směřují k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásají rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob?
Na trestné činy spojené s hnutími, která směřují k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásají rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bývají nejčastěji ze strany orgánů činných v trestním řízení aplikována tato ustanovení trestního zákoníku:
§ 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
c) spáchá-li takový čin jako voják, nebo
d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(3) Příprava je trestná.
Příklad: Skupina minimálně tří osob založí alespoň částečně organizované hnutí hlásící se k nacistické ideologii. Hnutí bude pořádat nenávistné aktivity namířené proti Romům, Židům a LGBT komunitě.
§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka
Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Příklad: Osoba na veřejném shromáždění zdvihne ruku k nacistickému pozdravu a zakřičí „Sieg heil!“. Nebo osoba napíše na veřejně přístupný profil na Facebooku, že nacismus je nejlepší uspořádání společnosti a že za Hitlera se lidem dařilo nejlépe.
§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Příklad: Typickým příkladem je tvrzení, že koncentrační tábory za nacistického Německa neexistovaly a údaje o vyvražďování Židů jsou mýtem.
Upřesňuje zákon, jaká konkrétní hnutí jsou tímto paragrafem myšlena? Může tento paragraf zasáhnout hnutí, která podporují ideologie nacismu a komunismu? Spadají sem i jiná konkrétní hnutí?
Za hnutí ve smyslu trestního zákoníku se považuje skupina osob (minimálně tří) alespoň částečně organizovaná, byť třeba formálně neregistrovaná, směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Pro naplnění znaků této skutkové podstaty je nutné, aby hnutí existovalo v době, kdy je pachatel podporoval či propagoval, a to byť v jeho modifikované podobě. V praktických příkladech byl soudy považován za hnutí např. neonacismus, neofašismus, Bohemia Hammer Skins, Blood & Honour, Národní odpor, Národní aliance či částečně komunismus. Naopak za hnutí soudy nepovažovaly fašismus, nacismus, skinheads či antisemitismus. Jinými slovy, postihují se fyzické osoby za skutky, jako je podpora a propagace takového hnutí, nebo třeba popírání holocaustu, nikoliv ideologie coby abstraktní koncept (stíhat lze pouze konkrétní lidi za konkrétní jednání, nikoliv ideu coby teoretický konstrukt).
Zákon nepojmenovává konkrétní hnutí, ale vymezuje obecné znaky, kterými se takové hnutí musí vyznačovat. To umožňuje i postih hnutí nově vzniklých, pokud naplňují podmínky zákonné definice. Z poslední doby lze zmínit například takzvaný Islámský stát (byť se zároveň překrývá s teroristickou organizací).
Pojem trestnosti ideologie nedává pojmově smysl. Trestné by mohlo být pouze šíření určité ideologie. Otázkou ovšem je, jak by se pojem ideologie vymezil (jde primárně o politologický, nikoliv právní pojem) a čím by se taková ideologie, jejíž šíření by bylo trestně postižitelné, měla vyznačovat. A co vše by bylo „šířením“, které by stát trestal – zda jen šíření za účelem indoktrinace, nebo i šíření třeba za účelem vzdělání, a jak by to bylo rozlišitelné.
Proto je zákon konkrétní v tom, že stíhá až hnutí, které již vykazuje prvky organizace a vyvíjí konkrétní nežádoucí činnost směřující za konkrétním nežádoucím cílem, čímž jde o uchopitelnější pojem a o postihování jednání o vyšší společenské škodlivosti.
Jak je to s trestním postihem symboliky extremistických hnutí a s problematikou zástupných symbolů (např. tetování, nášivky, graffiti atd.)?
Na danou problematiku ponejvíce dopadá § 404 trestního zákoníku - projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. Projevovat sympatie lze i nošením symbolů spjatých s extremistickým hnutím (např. odznaky, nášivky na oblečení, tetování, atd.). Důležité však je, že tyto symboly musí dotyčný dávat na odiv ostatním. Trestní postih je mnohem jasnější u symbolů s přímou návazností na některý nedemokratický režim (např. nacistický hákový kříž, symboly SS, atd.). Složitější je situace u takzvaných zástupných symbolů, u nichž je třeba prokazovat jejich skrytý význam a zejména míru identifikace s tímto skrytým významem a obsahem symbolu. Pro úplnost je třeba dodat, že trestní postih extremistické symboliky by byl možný rovněž dle § 405 trestního zákoníku, pokud by se prokázalo, že daným jednáním dotyčný popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti.
V České republice neexistuje seznam zakázaných symbolů. Trestnost vyplývá z kontextu jejich využití (zda je jimi například propagováno neonacistické hnutí nebo jsou s ním projevovány sympatie k takovému hnutí). Odlišně bude nahlíženo na neonacistu, který na veřejném shromáždění bude mít na sobě tričko s hákovým křížem, než například na modelářskou prodejnu, kde se budou mimo jiné prodávat modely vojenské techniky z druhé světové války s nacistickými symboly.
Existuje Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Čím je dáno, že KSČM není v rozporu s tímto zákonem?
Ministerstvo vnitra v roce 2011 vypracovalo analýzu, která se týkala možností omezení činnosti Komunistické strany Čech a Moravy. Významně se při tom opíralo o stanoviska čtyř nezávislých odborníků. Důvodem analýzy byl podnět skupiny senátorů, kteří žádali její zrušení.
Současné právo a jeho výklad neumožňují omezovat činnost politické strany z jiných důvodů než z důvodů vztahujících se k ohrožení demokratického systému a práv a svobod občanů v budoucnu. Posuzování protiprávnosti činnosti na základě předpokladu, že by mohla KSČM opakovat zločiny své předchůdkyně, kdyby k tomu dostala v budoucnu příležitost, založený na pouhém argumentu historické zkušenosti, tak v tomto případě nestačí.
Vláda má zvláštní odpovědnost při podávání návrhu na omezení činnosti politické strany. Prosadit vlastní koncept řešení proti vůli a ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, je v praxi nemožné. Návrh by neměl naději na úspěch, neboť ohrožení demokracie a práv musí být bezprostřední a akutní. Pouhá verbalizace protiprávních konceptů není důvodem pro zásah do činnosti strany, jsou nezbytné i jiné činnosti, které mají praktický charakter (soustavné násilné demonstrace, organizace paramilitantních jednotek, přebírání funkcí státních orgánů apod.) Nic z toho však KSČM nelze přičíst, protože takové činnosti nevyvíjí.
V oficiálních dokumentech KSČM, oficiálně publikovaných textech, slovních projevech představitelů KSČM, použitých symbolech a dalších dostupných pramenech nebyl identifikován společensky závadový diskurs podpory a propagace rasismu, xenofobie a antisemitismu, anebo nějakých konkrétních organizací a hnutí či jejich součástí, jejichž činnost je založena alespoň z části na idejích popírání práv výlučných skupin osob. Samotný název „komunistická“ nemusí sám o sobě bez dalšího vypovídat o propagovaném směřování politické strany. Na druhou stranu je zcela nesporné, že samotné slovo „komunistická“ může u značné části obyvatel vyvolávat zcela oprávněně nepříjemné vzpomínky či záporné nálady a konotace. Dále je třeba zmínit, že excesy některých konkrétních politických představitelů nejsou nutně přičitatelné KSČM jako straně.
V současné době, s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, není rozpuštění kterékoliv komunistické strany reálné, leda by vyvíjela výše zmíněné činnosti (zákonné podmínky rozpuštění byly naplněny pouze u Dělnické strany (viz rozsudek NSS ze dne 17.2.2010, č.j. Pst 1/2009 – 348).
Mohla by v ČR legálně vzniknout také strana s označením „nacistická”?
Registraci politických stran provádí Ministerstvo vnitra České republiky. Strana s označením „nacistická“ by s vysokou pravděpodobností vzniknout nemohla, protože by se dostala do rozporu se zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, zejména pak § 4, kde se uvádí:
Vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí,
a) které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu,
b) které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány,
c) které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů,
d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.
Hnutí SPD Tomia Okamury navrhlo v loňském roce novelu zákona, která by umožňovala trestat už samotnou podporu nenávistných ideologií, nikoliv jen podobných hnutí. Co by přijetí této novely změnilo v praxi?
Podle názoru Ministerstva vnitra je současná zákonná úprava, v posledních letech doplněná a precizovaná například stran postihu terorismu, naprosto dostačující pro postih nenávistných projevů jak v případě politického, tak i náboženského extremismu. Výše zmiňovaná novela nepřinese dle názoru Ministerstva vnitra zlepšení možností postihu nenávistných projevů. Podle Ministerstva vnitra je klíčem k úspěchu při postihu nenávistných projevů důsledná a správná aplikace stávajících ustanovení trestního zákoníku ze strany orgánů činných v trestním řízení. V případě novely postihující podporu „ideologie“ by zároveň vznikl problém nastíněný výše, tedy definice daného pojmu. Jde o termín společenskovědní, respektive politologický, nikoliv právní, který by měl jasnou definici uchopitelnou prostředky trestního práva.
Návrh však zřejmě směřoval ke snaze postihovat obecně islám, eventuálně „islamismus“, coby „nenávistnou ideologii“. V argumentačním systému populistických a protimuslimských hnutí většinou platí, že islám rovná se islamismus, neboť podle nich jediný „pravý“ islám je islám nenávistný a/nebo usilující o politickou moc (což se blíží pojmu islamismu, jak je obecně užíván i mimo tato hnutí). Případně je islám označen za (nenávistnou) ideologii bez dalšího. Skutečnost, že by se jednalo o náboženství či o způsob praktikování víry v Boha, je odmítán či upozaďován, a extremistická hnutí a směry, byť menšinové, jsou vydávány za celek nebo za reprezentanty „skutečného“ islámu (čímž s těmito hnutími paradoxně nachází shodu).
V očích navrhovatelů takové změny trestního zákoníku by pak bylo možné postihovat projevy příslušnosti k islámu, jeho šíření, veřejnou prezentaci atd. (tj. umožnil by perzekuci muslimů). Za podmínky zachování demokratického právního státu by to ale reálně nebylo možné, neboť jednak je pojmově rozdíl mezi ideologií a náboženstvím, a jednak Listina základních práv a svobod chrání svobodu vyznání (čl. 16 odst. 1 Listiny), včetně práva je projevovat.
Rizika spojená s extremistickými hnutími, odvolávajícími se na konkrétní náboženství či víru, respektive se směry náboženství, které hlásají nenávist, je třeba řešit jinými prostředky, než paušálním upřením svobody vyznání jako takové. Poctivé je též rozlišovat mezi náboženstvím a vírou, coby soustavou představ o Bohu, světě a člověku v něm, zahrnující i složku spirituality a transcendence, a ideologií či politizací náboženství, které je užíváno jen jako prostředek k získání moci a nástroj jejího udržování, případně útlaku (tedy kde už se skutečně stává politickou ideologií).
Na naší facebookové stránce proběhla v nedávné době diskuze o tom, že propagace či podpora nacistických hnutí je v praxi více řešena a potlačována než u hnutí komunistických. Vnímáte ve společnosti vyšší citlivost vůči nacismu než vůči komunismu? Je tomu tak ve skutečnosti? Proč?
Zákonná úprava nikterak nerozlišuje mezi zločiny spáchanými tou či onou formou totality. Výslovně je to uvedeno v § 405 trestního zákoníku, který postihuje schvalování, zpochybňování popírání či ospravedlňování těchto zločinů. Je však třeba říci, že orgány činné v trestním se v současnosti více zaměřují na problematiku kriminality pravicových extremistů, kterou považují za větší hrozbu pro bezpečnost a demokracii České republiky.
Ve společnosti přetrvává vyšší citlivost vůči nacismu než vůči komunismu. Nacismus postihl českou společnost ve své nejdrastičtější podobě, zatímco komunistická totalita procházela různými stádii. Nacismus je rovněž jednodušší identifikovat, historie zná jenom jednu jeho podobu. U komunismu existuje celá řada různých směrů, které se mohou v řadě charakteristik lišit. Existuje zcela jistě i celá řada dalších faktorů historických, sociologických, psychologických či politologických, které toto rozdílné vnímání vysvětlují. Lze se domnívat, že toto odlišné společenské vnímání obou totalit může ovlivňovat i praxi orgánů činných v trestním řízení.
Foto: Wikipedia