„Pocit, který cítím, když skládám origami, je úžasný. Cítím, že jsem trpělivější a klidnější. Také to odvádí negativní energii, kvůli které jsou pak lidé naštvaní,“ vypočítává Fadi pozitiva papírových skládanek.
Origami také narušuje ubíjející rutinu jednoho z největších uprchlických táborů na světě, jordánského Zaatarí. Fadi se sem dostal v roce 2013, kdy ze strachu o život svůj i své rodiny opustil domov, Sýrii. „Byl jsem zodpovědný za čtrnáct duší, hlavně ženy a děti,“ upřesňuje Fadi a dodává: „Měl jsem obrovský strach, že někdo z nich přijde o život.“ Fadi vzal proto svou rodinu čítající devět sourozenců, prarodiče, matku a těhotnou manželku do relativního bezpečí tábora Zaatarí. Dvojčata, která jeho manželka čekala, se narodila mrtvá.
Fadi pracoval ještě v Sýrii jako dobrovolník v centru pro děti s Downovým syndromem. Když v Zaatarí na svou předchozí dobrovolnickou práci navázal a začal působit jako asistent při výuce dětí, vzpomněl si na origami. „A tehdy jsem si vzpomněl na origami a myslel jsem, že by bylo zajímavé zkusit je s dětmi jako něco jiného a zajímavého,“ vzpomíná Fadi. Skládání nejrůznějších tvarů z obyčejného papíru si okamžitě našlo cestu k dětem, které si ho zamilovaly. Pozitivní reakce Fadi zaznamenal především u dětí se speciálními potřebami a poruchami chování.
Foto: Repro UNHCR video
„Origami jsou pro děti obecně velmi důležité. Jak pro děti se speciálními potřebami, tak pro ostatní. Origami boří bariéru strachu a studu,“ říká Fadi. „Dětem se nejvíc líbilo, že kousek papíru mohou proměnit třeba v ptáka nebo židli. Zlepšuje to jejich soustředění. Největší dopad má origami na Miriam a Mohammeda, děti s Downovým syndromem. Měli problémy s pozorností a agresí. Ale od té doby, co začali s origami, jsou mnohem klidnější a také šťastnější,“ popisuje Fadi vliv origami na své malé žáky.
Jeho snem je učit origami nejen děti v Zaatarí, ale i v dalších uprchlických táborech ať už na Blízkém východě, či kdekoli jinde po světě. „Díky origami se cítím jako aktivní člen zdejší komunity a lidé v táboře vědí, kdo jsem. Dalo mi to jako uprchlíkovi smysl života,“ svěřuje se Fadi a dodává: „Skutečnost, že žijeme v uprchlickém táboře Zaatarí a to, že se věci v našem životě změnily, neznamená, že přestaneme doufat a snít,“ uzavírá Fadi.
Foto: Annie Sakkab / UNHCR