Co je cílem výzkumu?
Cílem projektu je zjistit, do jaké míry ovlivňuje raná vztahová zkušenost v rodinném prostředí produkci prosociálního a diskriminačního jednání vůči LGBT lidem u české a slovenské populace. Zároveň se snažíme zjistit, jakým chováním a jednání, prosociálním či diskriminačním, disponují lidé s jednotlivými typy vazby.
Co pojem vztahová vazba znamená?
V roce 1958 byl Johnem Bowlbym položen základní kámen teorie připoutání. Předpokladem této teorie je myšlenka, že důvěrný a silný citový vztah (vztahová vazba) dítěte k jednomu z rodičů (případně k jiné dospělé osobě) představuje přístav pro dítě nejen v raném dětství, ale i v pozdějších vývojových obdobích. Tyto zkušenosti si dítě nese s sebou během celého života a ovlivňují jeho následné chování, jednání a prožívání ve všech rovinách. Pokud dítě vyrůstá v rodině, která je milující a naplňuje jeho základní potřeby, dítě si vytváří bezpečnou vztahovou vazbu s nejbližší osobou, což se projeví v pozdějších vývojových obdobích empatií, akceptací a vyšší mírou prosociálnosti. Pokud však dítě nemá možnost si vytvořit důvěrnou a bezpečnou vazbu s nejbližší osobou, nebo je vazba příliš slabá, propadá do stavu vnitřního strachu, úzkosti a beznaděje. Osoby, které si vytvořily slabé nebo žádné citové pouto, mají vyšší pravděpodobnost vykazovat prvky rizikového chování, jako je například šikana či diskriminační chování.
Například vůči LGBT komunitě?
Výsledky mnoha výzkumů ukazují, že slabé (nejisté) připoutání dokáže ve velké míře predikovat negativní hodnocení marginalizovaných skupin. Děti, které dostávaly v distresových situacích empatické odpovědi ze strany rodiče/pečovatele/chůvy, si vytvořily jistou (bezpečnou) vztahovou vazbu. Lidé s tímto typem vztahové vazby později vykazovali lepší sociální kompetence a kvalitu vztahů s vrstevníky. Takoví jednotlivci zároveň disponují větší mírou otevřenosti vůči novým zkušenostem a nižší mírou stereotypních úsudků. To, že bezpečná a pozitivní vztahová zkušenost výrazně podporuje prosociální složku osobnosti, dokládá řada výzkumů. Avšak to, do jaké míry vztahová zkušenost ovlivňuje postoje a jednání vůči jednotlivcům z LGBT komunity, nebylo dosud uspokojivě zkoumáno. Evidujeme jednu významnou studii, která prokázala výrazný vliv vztahové vazby na homonegativní postoje. Italský tým v roce 2015 zjistil, že vedle jiných faktorů (psychoticismus a nezralé obranné mechanismy) hraje vztahová vazba významnou roli v produkci anti-LGBT chování. Lidé s vyhýbavým typem připoutání vykazovali vyšší tendenci k diskriminačnímu jednání vůči homosexuálně identifikovaným jednotlivcům.
Jaké typy vazeb tedy existují?
Existují čtyři typy vazeb, které se rozdělují na dvě oblasti. Je to typ jistý, kam řadíme bezpečnou vazbu, a typy nejisté, kam patří úzkostná a vyhýbavá vazba. V 80. letech pak byla přidána ještě dezorganizovaná vazba, což je v podstatě mix úzkostné a vyhýbavé. Člověk v rámci ní neví, proč selhává ve vztazích, neumí monitorovat emoce a zároveň je nejistý ve svých postojích.
Proč osoby, které si vytvořily slabé nebo žádné citové pouto, mají vyšší pravděpodobnost vykazovat prvky rizikového chování? Odhalily výzkumy důvod?
Je to tím, že lidem, kteří mají rozvinutou nejistou vztahovou vazbu, chyběly v dětství patřičné odpovědi v distresových situacích. To znamená, že když děti začaly plakat a něco potřebovaly, rodiče nereagovali, reagovali pozdě nebo se vůbec nestarali. Děti si tím pádem zafixovali, že tu pro ně nikdo není. Myslí si, že si musí na tomto světě vystačit sami, že jim nemá kdo pomoci. Důvod, proč jsou rizikoví ve vztahu k marginalizovaným skupinám, je ten, že tyto skupiny jsou společností utlačované. Osoby s nejistou vazbou se od nich distancují právě proto, aby nebyli diskriminovány také. Tito lidé navíc mají nízké copingové strategie (strategie zvládání stresu - pozn. redakce), to znamená, že se nedokáží vyrovnat s náročnými situacemi, problémy se snaží potlačit, nedávat je najevo. To vede k nevědomým pohnutkám k rizikovému jednání. Souvisí to s vnitřními programy, u nejisté vazby je to například program „nejsem tu vítaný”, který je častý u dětí zařazených do ústavní péče, kde nemají příležitost si bezpečnou vazbu vytvořit.
Lze vazbu v dospělosti alespoň částečně upravit?
Lze, ale je to pro člověka neskutečně náročná cesta. Na terapiích se nic nezmění za měsíc nebo za dva. A co se týká citové vazby, tak ta je velmi hluboko zakořeněná, takže se s ní těžko pracuje. Tato práce předpokládá vysokou míru introspekce. Člověk s úzkostnou vazbou musí pochopit své nevědomé vzorce, například, že se domnívá, že ho všichni opustí a nikdo jej nemá rád. Pokud si je uvědomí, je možnost s nimi pracovat třeba v kognitivně behaviorální terapii. Pomoci mohou také deníky, kam si zapisuje, jak se dnes cítil, co se stalo mezi ním a partnerem, tím lze postupně zvýšit pocit bezpečí. Těmto lidem chybí takové to vroucné teplo druhého člověka. Když pak přijdou do kontaktu s partnerem, který o ně stojí, tak se jej podvědomě snaží od sebe odstrčit, protože si říkají, že je stejně jednou opustí. Ze strany partnera je tedy potřeba více času a trpělivosti, je třeba jim ukázat, že tu pro ně někdo opravdu je, že nejsou na vše sami.
Je možné pracovat i s anti-LGBT postoji?
Ano, ale lidé s těmito postoji bývají mimo jiné ve vyšší míře zasaženi dezinformacemi a je často složitější je ovlivnit argumenty, odkazy na studie apod. Toto je současně celkově kulturně ovlivněné, protože Česko i Slovensko jsou velmi maskulinní země. A tito lidé jsou spíše zaměření na zachování statutu quo. Já říkám, že kde je vůle, tam je i cesta, pokud člověk chce, tak lze všechno. Samozřejmě nedokážeme změnit pohled všech lidí, ale úspěch je i pokud dokážeme ovlivnit několik lidí.
Souvisí patriarchální kultura se sociální vazbou v rodinách a s jejím generačním předáváním?
Lidé samozřejmě přebírají vzorce od rodičů a předávají je dětem, pokud nezažijí něco opravdu traumatického a neuvědomí si, že takovým způsobem své děti vychovávat nechtějí. V maskulinních zemích jsou silně podporovány tradiční genderové role. Chlapci nepláčou, dívky jsou velmi emotivní atd. To dále souvisí s tím, že je málo žen v politice, že mají ženy nižší platy apod. Nedávno jsem si všiml dopadů u spolubydlícího, který byl vychovávaný v tom duchu, že ženy mají zůstat doma a starat se o děti a muži chodí vydělávat peníze. On byl zklamaný z toho, že nedokáže zabezpečit svoji přítelkyni, nedokázal by unést, kdyby ona vydělávala více než on. Natolik kulturní vzorce ovlivnily jeho život.
Jak bude výzkum probíhat?
Výzkum již od začátku září probíhá formou několika anonymních online dotazníků, jejichž vyplnění zabere zhruba 15 minut.
Jaké respondenty hledáte?
V podstatě hledáme kohokoliv z dospělé populace, to znamená ve věku 18 až 64 let. S tím, že jediné omezení je ve skupině LGBT respondentů, kde jsme vzorek omezili opravdu pouze na gaye, lesby, bisexuální a trans osoby. Museli jsme vynechat nebinární lidi, protože potřebujeme vytvořit statistiku o mužích a ženách.
Co budete zjišťovat u LGBT osob?
Existuje mnoho výzkumů, které se zaměřují na heterosexuální populaci, ale velmi málo těch, které zkoumají ingroup postoje. Nás zajímá míra diskriminace mezi jednotlivými sexuálními a rodovými identitami a také prosocialita, nakolik jsou členové skupiny soudržní a navzájem se mezi sebou podporují.
Jaké jsou očekávané přínosy výzkumu?
Výzkumem dokážeme potvrdit nebo vyvrátit, zda vztahová vazba ovlivňuje strukturu postojů. Na základě výsledků můžeme vyslovit hypotézu, že lidé s vysokou mírou homonegativity, binegativity nebo transnegativity budou nenávistní i vůči jiným menšinovým skupinám a že příčinou může být i narušená vztahová vazba. To lze využít v praxi psychologů, sociologů.