Možná vám již jako malým dětem rodiče říkali, že jste hyperaktivní. A možná to vaši známí dnes říkají vašim vlastním neposedným dětem. Ve škole je nepozornost či snížená schopnost učit se občas smetena ze stolu jako lenost nebo dokonce špatné vychování. Co vlastně ta hyperaktivita je? Poutavým způsobem se na tuto otázku snaží odpovědět švédský čtyřminutový kreslený snímek s názvem Padající písmenka.
ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, porucha chování s hyperaktivitou) není ani lenost, ani špatné vychování, ale neurovývojová porucha, která se vyznačuje především poruchou pozornosti, impulsivitou, hyperaktivitou, a to už od raného dětství.
Odhaduje se, že v České republice trpí poruchou chování s hyperaktivitou kolem 20 000 dětí. I přesto však není neobvyklé, že někteří lidé existenci této poruchy popírají a děti, které jí trpí, označují za neposlušné nebo nevychované.
Každý z nás jistě zažil chvíli, kdy mu trvalo delší dobu naučit se něco nového nebo nás neustále něco rušilo a odvádělo naši pozornost. Děti a dospělí s poruchou ADHD toto prožívají natolik intenzivně, že si to druzí dokáží představit často jen stěží. Autor kresleného snímku Erik Rosenlund sice nemá diagnostikované ADHD, ale podle svých slov k němu má velmi blízko. „Pamatuji si, když jsem četl domácí úkol a nebylo nic zajímavějšího než čtení úplně jiných pasáží v té samé knize, které už však nebyly součástí domácího úkolu. Často jsem četl úplně jiné věci, i když to byla pořád ta samá kniha,“ uvádí Rosenlund.
Lidé s ADHD musejí často pracovat usilovněji a více se snažit než jiní. Mnozí z nich jsou velmi kreativní a inteligentní, jen dělají věci po svém. Rosenlundův snímek neukazuje pouze to, jak lidé s ADHD vnímají svět a vše, co se kolem nich odehrává, ale dotýká se také velkého významu, který má pro člověka s poruchou chování s hyperaktivitou podpora rodiny. „To nejlepší, co může rodina udělat, je nalézt způsob, kterým může dítě dát průchod své kreativitě. Myslím, že se někdy až příliš často snažíme namačkat všechny do jedné formičky, která však ne na každého pasuje,“ dodává Rosenlund.