„Nelze přehlédnout, jak se stále uměle vytváří pocit, že když jedete na Moravu, dostanete se do prostředí divočiny plné hloupých alkoholiků v krojích. Folklóreček, vínečko. Přitom je to úplný nesmysl a jasný znak diskriminace,” říká pětadvacetiletý Petr Konečný z Brna. Morava je dle něj ve veřejném diskurzu a médiích mnohdy prezentována jako venkov, kde se nic neděje, nic hodnotného zde nevzniká a každý trochu schopný občan odtud uteče do Čech. Některé předsudky a stereotypy jsou velmi vžité a vytvářejí řevnivost především mezi Prahou a Brnem, ale i obecně mezi oblastmi Čech a Moravy. Tento rozkol bývá podporován i ve vyjádřeních některých politických představitelů.
„Jsem Moravan pocházející z velkoměsta s plně rozvinutou městskou kulturou, kde jsou lidové tradice snad hezkou vzpomínkou na minulé časy, ale nic, co by bylo rozhodující z hlediska každodennosti. To říkám jako folklorista se zkušeností hráče cimbálové muziky,” zmiňuje Petr jeden ze stereotypů. „V určitých situacích mluvím nářečně, ovládám však plně spisovný jazyk, disponuji znalostí několika dalších jazyků. Mám vysokoškolské vzdělání,” říká a dodává, že Morava také není vinařskou oblastí. Víno se pěstuje jen na jihu země a vaří se zde také různé druhy dobrého piva.
„Postrádám určitý respekt k tomu, že Morava je jednou ze tří tradičních zemí, ze kterých se skládá Česká republika, jak o tom hovoří ústava. Že to je specifická země se specifickým příběhem, do kterého patří třeba i ta lidová kultura, ale zároveň taky Komenský a Mendel,” shrnuje Petr, který se jako rodilý Moravák s nevhodnými poznámkami na adresu oblasti setkává celý život. Zároveň v diskuzích po přihlášení ke svému původu několikrát dostal nesmyslné nálepky související s údajnými snahami o separatismus.
Politika
Předsudky dle něj mnohdy zaznívají nejenom ve veřejné debatě, ale i ze strany médií a politiků. „Naposledy mě zvedl ze židle výrok exprezidenta Václava Klause, že na demonstraci na Letné byli za úplatu dováženi lidé z Moravy. Prostě někdo přivezl vesničany ,z Asie’. To je naprostá nehoráznost a důkaz despektu ke třem a půl milionům lidí,” upřesňuje.
Právě politika přitom dle něj může být jednou z příčin zmíněného rozkolu. „,Morava zvolila Zemana’ a podobně. Jasně, někde ta síla hlasů byla cítit a dá se to přesně spočítat, ale jinde to bylo úplně jinak. Žádná predispozice v tomto neexistuje. A pokud pro některé části Moravy platí, třeba pro bývalé Sudety, že nezvládly společenskou transformaci po Listopadu, tak to má být výzva pro odpovědné a zodpovědné. Vítám a podporuji jakoukoliv smysluplnou iniciativu, která pomůže zmírnit těžkou ránu, kterou těmto krajům zasadilo vyhnání milionů původních obyvatel,” dodává.
Cajzli
Jak to bývá, předsudky lze najít i na straně druhé. Češi bývají označováni za Cajzli, Čížky nebo Pepíky, kteří všude byli, vše znají a rádi s pivem v ruce poradí. „Horší je to v případě Pražáků, což jsou podle mínění některých ty největší ludry na světě. Namyšlení panáci. A to nemluvím o ,pražské kavárně’, to je úplné peklo,” přibližuje Petr s dovětkem, že osobně má mezi Čechy dobré přátele a s xenofobními stereotypy se neztotožňuje.
Rozmanitost
Na Moravě, stejně jako v jiných regionech, do dnešní doby přetrvávají určité unikátní zvyklosti či tradice, které mohou v moderní době působit cizorodě. „To není špatně, jak si někdo myslí. Rozmanitost je naším bohatstvím, nechtějme se o ně připravit,” myslí si Petr. Podle něj nemusí být jedinou cestou tyto odlišnosti stírat. Východiskem naopak může být uznání přirozené různorodosti a vzájemný respekt a obohacení.
„Obecně nesouhlasím s tím, aby byl něčí původ hendikepem. Seš Moravák? Zacifruj a zalez. Seš cigán? Zahrej cigánskou vypalovačku a vrať se do osady. V tomto máme jako společnost velké rezervy. To, že je někdo Moravák, ještě nic neříká o tom, jaký je jako jednotlivec, člověk,” říká. „Mám taky pocit, že se téma Moravy ve veřejné diskuzi hodně podcenilo. Určitě pomůže jakýkoliv kultivovaný pořad, debata, článek v novinách. Vím, že je tu spousta skvělých lidí, kteří umějí ,otevírat témata’. A tohle je podle mě téma, které stojí za to. Vždyť se týká tří a půl milionu lidí,” uzavírá.
Foto: Archiv Petra Konečného