Šestatřicetiletý Petr Torák se narodil a vyrostl v Liberci, kde také vystudoval právní akademii. Odjakživa se toužil stát policistou. Po dokončení střední školy si podal dvě přihlášky na vysokou, současně také procházel výběrovým řízením k Policii ČR v Liberci. Výsledek už se nedozvěděl, protože spolu se svou rodinou ze strachu o život den ze dne – v roce 1999, dva měsíce po maturitě – emigroval do Velké Británie.
Torákův otec se politicky angažoval. Stál například za peticí za odstranění zdi v Matiční ulici, což se mnoha lidem nelíbilo. „Otec začal dostávat výhrůžky zabitím, vyvražděním celé rodiny,“ vzpomíná Petr a dodává, že poslední kapkou pak bylo jeho fyzické napadení. „Za bílého dne v centru města v nákupním středisku mě napadla skupina skinheadů. Dva dny potom napadli i mou matku a mého bratra,“ říká. Domnívá se, že tyto útoky měly co dočinění jak se zmíněnou peticí, tak i s faktem, že byli Romové.
Petr Torák při přebírání maturitního vysvědčení
Strach z budoucnosti
Pro Petra byly coby pro 18letého teenagera začátky v prostředí cizí země velmi těžké. „Měl jsem strach z toho, co přijde. Člověk za sebou navíc nechal kamarády, rodinu, ale v mém případě i slibnou budoucnost. Chtěl jsem se něčím stát,“ popisuje první pocity. „Nevěděli jsme, jestli nás zavřou do nějakého detenčního centra, jestli nás deportují,“ dodává. Právě Petr se byl i přes značné mezery v angličtině schopen domluvit z celé rodiny nejlépe. Byl proto pod dalším tlakem, kdy musel vyřizovat a překládat záležitosti také ostatním rodinným členům. „Byl to obrovský nápor na psychiku,“ říká. „Byla tam ale také pozitiva. Například ten kulturní šok, když jsem se procházel po parku a najednou mě kolemjdoucí sami od sebe zdravili. Což se mi v Česku nikdy nestalo,“ usmívá se.
Petr Torák s rodinou v Anglii
Petr vnímal jako nejdůležitější zapojit se co nejdříve do společnosti. Proto už zhruba měsíc po příjezdu začal pracovat jako dobrovolník v jedné advokátní kanceláři – aby získal praxi a zkušenosti. Stále totiž toužil po tom, že se stane policistou. „Do Británie jsem šel samozřejmě s tím, že budu pokračovat ve svém snu,“ popisuje.
Po dvou letech se Petr Torák odhodlal zeptat na policejní stanici v Peterborough, co potřebuje splnit, aby mohl její řady rozšířit. Tam mu byly podány chybné informace. „Řekli mi, že musím být Brit,“ vzpomíná. A protože zatím britské občanství nepřipadalo v úvahu, svůj plán dočasně odložil. Pustil se do politiky, a přestože v roce 2006 neúspěšně kandidoval, přineslo mu právě toto zviditelnění pobídku od jednoho policisty, aby se k nim přidal. A tak ještě v tom roce nastoupil k městské policii. O dva roky později pak přešel ke státní.
Foto: Archiv Romea.cz
Detektiv i komunitní pracovník
Petr Torák dnes pracuje jako detektiv v oddělení závažné trestné činnosti. „Vyšetřuji vše od ublížení na zdraví po znásilnění nebo pokusy o vraždu. Mou specializací je ale vyšetřování trestných činů z nenávisti a trestných činů moderního otroctví,“ vypočítává.
S předsudky se ve svém vysněném zaměstnání ze strany kolegů setkal jen jednou. Hned zpočátku měla jedna britská policistka na něj a jeho pákistánskou kolegyni opakované narážky. Oni sami se to rozhodli přecházet, ale zaslechl je také jeden z kolegů a policistku nahlásil. Sbor se s ní okamžitě rozloučil. „Tyhle věci se berou v Anglii hodně vážně a od té doby jsem neměl žádný problém,“ říká Torák a dodává, že kolektiv, ve kterém pracuje, je co do původu i dalších specifik velmi různorodý. „Neřeší se tam něco jako rasa, náboženství nebo sexualita,“ vysvětluje.
Petr se díky svému původu a zkušenostem věnuje ve svém volném čase také práci s různorodými komunitami. V době, kdy pracoval u městské i státní policie, byla právě tato specializace jeho parketou. „Byl jsem v Anglii jediným Romem, který pracoval pro policii, takže jsem pomáhal navazovat kontakty, stmelovat vztahy mezi komunitou a policí,“ říká. Protože v současné době pracuje jako detektiv, je kontakt během pracovní doby s komunitou minimální, přichází proto na ni čas až po práci. „S komunitami pracuji buď o víkendu, nebo večer, když přijdu ze služby. Organizuji různé komunitní akce,“ říká.
Vše začalo v podstatě založením sdružení COMPAS, které funguje dodnes. Petr Torák v jeho rámci založil česko-slovenskou knihovnu a funguje také česká a slovenská sobotní škola. Sám Torák pak napsal brožuru pro Čechy a Slováky s radami, jak se úspěšně zapojit do britské společnosti. Chtěl tak předejít případným problémům nebo tomu, že by za tyto potřebné informace museli někomu platit. „Děláme řadu různorodých kulturních akcí, které jsou důležité pro lidi z jiných zemí,“ říká a jmenuje například oslavy Mezinárodního dne Romů, dětí nebo matek.
Foto: Archiv Romea.cz
Řád od královny
Bylo to právě jeho nasazení v komunitní práci, které ho vyneslo až k jednomu z britských státních vyznamenání. Jeho práce si totiž všimli jak vysocí policejní důstojníci, tak obec i neziskové organizace a na ocenění ho společně navrhli. A tak mu byl v říjnu 2015 udělen Řád britského impéria. „Když jsem zjistil, že jde o vyznamenání, které uděluje samotná královna, byl to obrovský šok,“ zmiňuje své pocity v momentu, kdy otevřel obálku s dopisem, který ho o udělení vyznamenání informoval.
Řád nakonec přímo z rukou královny nepřijal. Ten podle jeho slov mohou touto formou přijmout jen občané Velké Británie. Na jednu stranu ho to mrzelo, na stranu druhou si tak mohl na předání vzít všechny, na kterých mu záleží a kteří na něm mají, podle něj, obrovský podíl. „Ke královně bych si mohl vzít maximálně jednu osobu, takhle jsem mohl pozvat rodiče, sourozence, manželku s dětmi i kamarády. Bylo to pro mě velmi důležité,“ říká. „Já si uvědomuju, že tohle ocenění nepatří jen mně, ale i těm, kteří mě podporují už více jak deset let. A oni si to tak mohli užít spolu se mnou,“ doplňuje.
Fenomén Torák
Petr Torák se stal pro mnohé Romy, ale i Neromy, idolem. Dnes krom svého působení ve Velké Británii jezdí také pravidelně do Česka, kde lektoruje semináře pro tuzemské policisty, snaží se ale také motivovat romské studenty. „Já jsem si od počátku, kdy jsem se jako jediný romský příslušník britské policie objevil, uvědomil, že mám velký vliv. A to nejen mezi Romy samotnými, ale i většinovou společností. A to jak v Británii, tak hlavně v České republice a na Slovensku,“ uznává.
Mladí Romové se ho stále častěji ptali, jak by sami mohli dosáhnout svého snu. A tak začal pracovat s romskou mládeží po celé Evropě. „Mnozí také změnili pohled na policii. Z historického hlediska ne všichni Romové policii věřili,“ vysvětluje. Jako pozitivní vzor ho začala vnímat také většinová společnost. On sám však říká, že inspirativních Romů z Česka a Slovenska je dnes v Británii více. „Takových mladých lidí, kteří do Anglie přišli, usadili se a něco dokázali, je dnes už celá řada. Byla jim dána příležitost,“ říká a dodává, že někteří Romové potřebují podat pomocnou ruku, projevit důvěru, a pak se jim začne dařit.
Foto: Archiv Romea.cz
Ambasadorem stipendií
Petr Torák se rozhodl, že se v podpoře vzdělávání mladých Romů bude angažovat více. „Letos jsem se účastnil setkání středoškolských a vysokoškolských studentů a musím říct, že jsem byl opravdu nadšený. Bylo to úžasných pět dní ve společnosti inteligentních a inspirativních mladých lidí,“ říká. A právě to ho nadchlo k tomu, aby se stal ambasadorem romského stipendijního programu organizace ROMEA, který romské středoškolské a vysokoškolské studenty finančně i odborně podporuje. „Já si samozřejmě musím vybírat, kam investuju svůj čas, ale právě tento stipendijní program je, podle mého, to, kam se ten čas, energii i peníze investovat vyplatí,“ pokračuje. Aktuálně se ve Velké Británii snaží propagovat finanční sbírku, aby organizace mohla podporovat ještě více nadaných studentů. Do té se může zapojit každý jednotlivec a darovat libovolnou částku přes internet. „Pozitivní budoucnost Romů je právě ve vzdělání. Je to vidět i tady v Británii. Pokud na tomto zapracujeme všichni a budeme inspirovat ty mladé Romy a romské děti, máme napůl vyhráno,“ uzavírá.
Foto: Archiv Petra Toráka