„Jako dítě jsem byla izolovaná. Nenáviděla jsem své tělo a styděla jsem se tak moc, že jsem si přála být neviditelná pokaždé, když jsem vstoupila na pláž,“ říká Irmina, která je velmi malého vzrůstu. „Časem jsem ale své tělo přijala. Přestože je slabé a snadno podléhá fyzickému utrpení, je skutečné, je moje,“ dodává. Horké letní počasí je v plném proudu a řada žen bezesporu přemýšlí, jaké plavky vybrat a jakou dietou je doplnit, aby dosáhly dokonalé postavy. Některé dokonce na koupaliště podobně jako Irmina raději nechodí, protože nemají dostatečné sebevědomí se v plavkách ukázat. Právě na to reaguje první litevská kampaň svého druhu, která ukazuje desítku žen v plavkách takové, jaké jsou. Bez retuší a s jejich příběhy o přijetí podoby vlastní postavy.
Zatímco podle litevské aktivistky a autorky kampaně Giedre Valaviciute západní část světa už poslední roky o pozitivním přístupu k tělu hovoří, v postsovětských zemích je toto téma stále na samém začátku a na ženy je stále velmi často nahlíženo v mantinelech daného tělesného standardu. „Ženy jsou zvyklé vídat jen perfektně vyhlazené obličeje a dokonalá těla – při listování rozličnými časopisy nebo sociálními sítěmi, při sledování reklam na televizní obrazovce nebo při sledování opinion leaderů,“ uvádí Valaviciute. „Jizvy? Strie? Tuk? Ani náhodou! Tady je prostor jen pro dobře strukturované krásné životní příběhy! Právě proto každý rok před začátkem letní sezóny většina žen začne přemýšlet o tom, jakou dietu by měly začít držet, aby dosáhly stereotypně perfektního plážového těla,“ dodává.
Irmina
První kampaň svého druhu v pobaltské Litvě s názvem Na velikosti nezáleží dala dohromady desítku různorodých žen a nafotila je v plavkách s heslem „Léto pro každého“. A podle autorky je ukazuje takové, jaké jsou. Bez retuší i dalších speciálních efektů. „Klíčovou myšlenkou je ukázat různorodost lidského těla. Víme, že může být poznamenáno tělesným postižením, vrozenými nebo pooperačními jizvami. Víme o množství tvarů ženských hrudí, břich a stehen. Víme, že se naše těla mění po narození dítěte a… počkat… léto je také pro starší ženy!“ uvádí. S fotografiemi pak přicházejí také příběhy portrétovaných žen, které odhalují své zážitky i vnímání vlastního těla.
Estera
„Vinila jsem své tělo ze všeho: neúspěšné vztahy, nepříjemnosti v práci, špatná nálada. Plavky měly své důvody pro to, aby zůstaly v prádelníku, protože jsem byla přesvědčená, že mé tělo bylo jiné a ne určené pro ukazování na veřejnosti,“ píše například u své fotografie právě Giedre. „Tělo je má neoddělitelná část. Mapa vzpomínek. Syntéza síly a schopností. Když se ohlížím, dochází mi, že jsem měla přátelský vztah ke svému tělu odjakživa. Vždycky jsem si připadala krásná. Ráda bych, aby mé děti cítily to stejné,“ říká naopak ke svému snímku Odeta. „Jako dítě jsem byla izolovaná. Nenáviděla jsem své tělo a styděla jsem se tak moc, že jsem si přála být neviditelná pokaždé, když jsem vstoupila na pláž,“ vypráví Irmina, která je velmi malého vzrůstu. „Ale časem jsem své tělo přijala a omluvte to klišé, je to můj chrám. Přestože je slabé a snadno podléhá fyzickému utrpení, je skutečné, je moje,“ uzavírá.
Justa
Virginija
Maja
Simona
Kristina
Neringa
Odeta
Foto: Dydis Nesvarbu