Každou středu po obědě nasedá do přistaveného auta před domovem pro seniory Dubina v Pardubicích dvojice babiček. Odjíždějí totiž do nedaleké školky, kde pravidelně už téměř dva roky tamním dětem před odpoledním spaním čtou pohádky. „Naši senioři jsou z této spolupráce nadšení. Jednu naši klientku to dokonce inspirovalo k tomu, že začala pro děti psát autorské pohádky a básničky,“ říká vedoucí domova Monika Kopecká. Řeč je o 87leté Růženě Smetanové, která výmluvně říká: „Vzhledem k mému stáří mi to dává takový impuls, že mám ještě chuť do života. A mám hrozně ráda děti.“
Paní Růžena pomalu vystupuje po schodech do prvního patra, kde se nachází třída, ve které každou středu předčítá. Cestou si musí trochu odpočinout, schody jsou příliš strmé. Jakmile otevře dveře místnosti, kde právě téměř dvě desítky předškoláků dojídají oběd, některé z nich se zvednou a volají: „Babičko! Babičko!“ Pověsí se jí kolem krku a začínají vyprávět nejrůznější příhody. „Mám hrozně ráda děti. Ony jsou báječné. Baví se s vámi. Ukazují vám, jakou mají ponožku, pyžámko. A to je pro mě prostě úžasné,“ usmívá se paní Smetanová.
Po chvíli si děti lehnou na připravené matrace, učitelka paní Růženě podává knihu, kterou mají právě rozečtenou, a ta se po chvíli pouští do čtení Dvanácti měsíčků. „Čtu podle toho, jak děti zlobí. Když zlobí, tak je pohádka jen jedna. Když nezlobí, tak jsou pohádky dvě, někdy i tři,“ říká šibalsky. Před tím ale vždy předchází ještě říkanka, kterou pro děti sama složila:
Jsem jedna z pohádkových babiček,
ráda se dívám do dětských očiček,
jsou čistá jak lesní studánky,
šťastná jsem, když čtu jim pohádky.
Stále nové aktivity
Domov pro seniory Dubina v Pardubicích aktuálně pečuje o 153 seniorů ve věku od šedesáti let a svým klientům poskytuje nepřetržitou péči. Jak říká jeho vedoucí Monika Kopecká, nejde jen o pečování o tělesnou schránku, stejně důležitá je také péče o duševní pohodu klientů a klientek. Proto domov, podobně jako řada ostatních v Česku, hledá způsoby, jak své seniory nadchnout a přinést jim nové impulzy do života. Pravidelně proto pořádají nejrůznější akce, nedávno začali pořádat domovskou kavárnu, kdy klienti napečou, navaří a následně sebe a své známé obsluhují a výrobky jim prodávají. A snaží se jít ještě dál.
Vedoucí Domova pro seniory Dubina Monika Kopecká
„Hledali jsme možnost, jak propojit seniory s dětmi. Spousty z našich klientů totiž nemají vlastní potomky ani vnoučata, nemají proto ani příležitost se s dětmi setkávat,“ popisuje motivaci vedoucí Kopecká. Proto se před dvěma lety místní domov propojil s nedalekou školkou a vedoucí obou institucí se domluvily na dlouhodobé spolupráci. A to, že jsou samotné děti z návštěv cizích babiček a dědečků nadšené, bylo zřejmé už při prvních čteních. „První návštěvy tady probíhaly hodně divoce. Děti nenechaly ani babičku číst, pořád ji objímaly, skákaly po ní. Pak už si na to zvykly,“ směje se ředitelka Mateřské školy Dubina Miloslava Korfová. To kvituje i paní Růžena. „Mají nás rády a berou nás,“ říká. „Občas nám dávají přáníčka, pečou pro nás perníčky a někdy za námi přijedou i sem do domova a zazpívají nám nebo zatancují. Jsou strašně roztomilé,“ dodává.
Ředitelka Mateřské školy Dubina Miloslava Korfová
Podle vedoucí domova pro seniory Kopecké je škoda, že kvůli snížené pohyblivosti některých klientů, kteří by o taková setkání s dětmi velmi stáli, je není možné do čtení zapojit. „Jsme trochu limitováni stavební úpravou té školky. Dříve jezdil i jeden dědeček na vozíku, ale vzhledem k tomu, že ty třídy jsou v patře, už se za dětmi nedostane,“ popisuje Monika Kopecká. Sama ale dodává, že se na to chtějí v budoucnu zaměřit a i tuto výzvu překonat. A současně expandovat i do dalších školek v okolí.
Nový impuls
„Vzhledem k mému stáří mi to dává takový impuls, že mám ještě chuť do života,“ pokyvuje hlavou sedmaosmdesátiletá Růžena Smetanová. A pokračuje, že se má každý týden na co těšit. Na čtení pohádek se často také pečlivě připravuje, protože pro děti píše i vlastní autorské pohádky. A dodává, že ji taková setkávání stále drží v dobré psychické kondici. S tím souhlasí také vedoucí domova Kopecká. „Člověka, který se má na co těšit, a má nějaký koníček, to zachovává v duševní pohodě. Pokud je, dle mého názoru, který se potvrzuje i praxí, člověk zdravý po duševní stránce a setrvává v psychické pohodě, udržuje se o to déle také stránka fyzická. A kvalita života se mnohonásobně zvyšuje,“ říká.
Paní Smetanová ve svém pokoji v domově pro seniory
Podle ředitelky mateřské školy Korfové jsou ale pravidelná setkávání klíčová také pro samotné děti. „V dnešní uspěchané době je dobré zvyknout si nejen na skupinu vrstevníků nebo rodičů, ale také na seniory a na lidi, kteří se budou kolem nich dále v životě vyskytovat. Ať už jde o jiné generace, nebo národnosti,“ vysvětluje. „Mnohé děti tady ze sídliště mají babičky daleko a jsou moc rády, že se tady najednou objeví někdo jiný, než paní učitelka. A že jim takovým tím babičkovským způsobem, na rozdíl od cédéčka, přečte pohádku před spaním,“ uzavírá.
Foto: Lukáš Houdek