Markéta a Denis se poznali v dětském domově na rodinné skupině. Markéta brzy po seznámení otěhotněla a Denis tedy ukončil studia a začal si hledat práci a bydlení. V únoru loňského roku pak oba odešli z domova. Systém péče o mladé lidi, kteří opouštějí výchovné ústavy nebo dětské domovy, ale není ideální. Mívají zkreslené představy o světě venku a málo praktických zkušeností nebo dovedností. Následkem toho se řada z nich později dostává do střetu se zákonem, končí na ulici nebo upadá do dluhových pastí. Tato situace přivedla organizaci Ponton k myšlence projektu Jsem ready!. Jeho cílem je podpořit mladé lidi, kteří odcházejí zejména z výchovných ústavů v Plzeňském kraji, aby jejich přechod do běžného života byl co nejúspěšnější. A daří se.
Systém péče o mladé lidi, kteří opouštějí výchovné ústavy nebo dětské domovy, není státem nijak nastaven. Případnou přípravu na budoucnost si ústavy zařizují samy. Málokde tak končí děti ústavní výchovu vybaveni dostatkem praktických informací do života. Mívají zkreslené představy o tom, co a jak budou dělat, a nevědí, jak ve společnosti obstát a zařídit si ani ty nejběžnější věci. Často se také nemají kam vrátit, nebo se vracejí do nefunkční rodiny a není tak nikdo, kdo by jim pomohl. „Po opuštění ústavní výchovy už jsou hozeni do reálného světa s reálnými problémy a není žádná daná a vlastně ani doporučená instituce, která by jim měla pomáhat při překonávání překážek, které je potkají,” vysvětluje ředitel organizace Ponton Jakub Václavů.
Jakub Václavů, ředitel Pontonu
Jak hledat práci, jak vytvořit životopis
Projekt Jsem Ready! byl ukončen v červnu 2015. Během dvouletého fungování se podařilo uspořádat 29 seminářů, kterými prošlo 135 klientů z výchovných ústavů Hostouň u Domažlic, Terešov a Obořiště. Postupně se zapojily i všechny dětské domovy v Plzeňském kraji. Semináře se věnovaly tématům bydlení, zaměstnání, finanční gramotnosti či sociálně patologickým jevům. „Hlavně šlo o to, na co bychom si měli dát pozor a čemu se vyhýbat. Například, že bychom se měli vyhnout exekucím, moc si nepůjčovat. Dále jak ověřit inzerát, jestli není falešný,” popisuje Denis.
„Jak si sestavit rodinný rozpočet, jak hledat práci, jak odpovědět na inzerát, vytvořit si životopis. Učili jsme je ale i měkké dovednosti, jako podle čeho se rozhodnout, kde získat nejrůznější informace, stát si za svým názorem, ale i respekt k ostatním,” říká Pavla Polreichová, poradkyně a metodička školení.
„My jsme na začátku počítali s tím, že tohle jsou mladí lidé, kteří neustále něco musí nebo nesmí. A my jsme za nimi přijeli ještě předtím, než jsme je vzali na první víkendový pobyt a prostě jsme jim řekli, že můžou. Že to není povinné, že je to dobrovolné. To si myslím, že bylo první, co je přesvědčilo, že nás budou poslouchat,” říká Jakub Václavů. „Byli jsme také ochotní s nimi diskutovat o tom, jestli to takhle má být nebo nemá být. A v neposlední řadě jsme dost investovali do jídla, protože sedmnácti a osmnáctiletí kluci toho hodně sní a když mají nepohodu v tom, že mají hlad, tak pak dělají nepohodu,” doplňuje Václavů.
Sen najít si dobrou práci
Krom seminářů praktických dovedností se organizátoři zaměřili také na individuální poradenství. Na poradce se mohou obrátit ti, kteří mají ještě nařízenou ústavní výchovu a tápou nad tím, co je čeká. Zároveň ti, kteří již odešli, ale ocitli se v nepříznivé situaci, kterou chtějí řešit.
Pavla Polreichová
„S klienty jsme připravovali individuální plány zaměřené na nejbližší budoucnost, co je čeká po opuštění zařízení. Nejčastější představa klienta, nebo spíš taková fantazie, byla o svobodě. To znamená ‘nemám za sebou žádné vychovatele, můžu si dělat co chci’. Zároveň měli představy, že venku to všechno půjde. To znamená ‘snadno si najdu práci, bydlet budu přece u kámoše, který mě nezradí, všechno dopadne dobře’,” vypráví Markéta Zikánová, poradkyně a metodička školení.
Markéta Zikánová
„První plán bylo najít si bydlení. Potom Pavla pomáhala Denisovi najít práci a pak už jsme se řídili podle sebe, co jsme potřebovali a chtěli,” popisuje Markéta. „Hlavní cíl individuálního plánu se plnil pomocí dílčích drobnějších cílů. On měl ohromný sen mít dobrou práci, a těmi postupnými dílčími cíly - napsání životopisu, odpověď alespoň na tři inzeráty, doprovod do pracovní agentury - tím jsme se postupně dostávali k tomu hlavnímu,” přibližuje Zikánová.
Markéta a Denis dnes mají malého syna a bydlí na vesnici nedaleko Plzně. Denisovi se jeho sen splnil - pracuje jako montér interiérů do letadel.
Jakub a René
Individuální poradenství pomohlo také Jakubovi a Renému. Jakub z Chebska od osmi let trávil více času po výchovných ústavech než doma s rodinou. Měl problémy s chováním, kradl a chodil za školu. V devatenácti letech se rozhodl, že se po ukončení ústavní výchovy domů nevrátí. Jeho snem bylo postavit se na vlastní nohy a rodina ho v rozhodnutí podpořila. V rámci projektu Jsem Ready! jel Jakub na víkendový pobyt. „Myslím si, že to mu dodalo odvahu jít do neznámého města a začít tam žít a pracovat,” říká metodička a poradkyně Pavla Polreichová. Jakub se přestěhoval do Plzně do Domu na půl cesty a velmi rychle si zde našel zaměstnání ve firmě Sony. Jeho dalším cílem je najít si bydlení, aby měl více soukromí.
Z pomoci pracovníků projektu Jsem Ready! je nadšený také René. Setkal se s nimi na jednom z víkendových pobytů, které původně bral jako možnost “vypadnout” na chvíli z ústavu. Přednášky jej však brzy zaujaly. Po semináři se tedy rozhodl pro individuální práci s poradcem. Jeho snem bylo zajistit si školu v okolí svého bydliště a odejít z výchovného ústavu Terešov na podmínku. Zkoordinovat v rámci omezených možností školu, rodinu a ústav pro něj však nebylo vůbec jednoduché. Pracovníci projektu mu pomohli. Spolupráci začali a vyjednali a poté ji od nich převzali Reného rodiče. René dnes vysněnou školu navštěvuje. „Kdybych něco potřeboval, tak jim můžu kdykoliv zavolat, a to až dva roky po odchodu z ústavu. Je to super, ale doufám, že to už nebudu potřebovat. Chtěl bych jim i takhle poděkovat,” říká René.
Denis a Markéta
Životní plány a sny si plní také Denis a Markéta. „Povedlo se nám dostat se do nějaké standardní životní situace. Peníze na obživu, na bydlení, na všechno máme. Malýho zabezpečit taky dokážeme, takže to bych řekl, že je asi ten největší úspěch,” říká Denis. „My chceme postavit barák, aby i pes tam měl svoje útočiště, pro malýho to bude úžasný. Tak doufáme, že se nám to do budoucna snad povede,” uzavírá Markéta.
