Akira Armstrong je profesionální tanečnice. Jenže jak zjistila v Los Angeles při obíhání agentů, nezapadá do stereotypních tabulek. Je totiž ‚větší‘. „Když se zeptáte lidí, jak podle nich vypadají profi tanečníci, slyšíte odpovědi jako ‚hubení, vysocí, dlouhé nohy, dlouhé paže.‘ Vyrůstala jsem v tanečním prostředí, ale vždy jsem tam měla pocit, že moje tělo je špatné,“ říká Akira pro The Scene a dodává: „Nikdy jsem se nevešla do klasických kostýmů, takže ten můj se dělal speciálně a byl odlišný. Přála jsem si nemít žaludek. Rodina si ze mě utahovala, bylo to frustrující.“ Své lásky, tance, se ale nevzdala a založila taneční skupinu Pretty Big Movement. „Chci být průkopnicí a ničit stereotypy o postavě tanečnic,“ říká odhodlaně Akira.
Ona sama tančila ve videoklipech s Beyoncé. V klipu k písni Get Me Bodied je vidět, jak se od ostatních tanečnic liší právě svým kostýmem. Akira si je ale vědoma, že tu cestu pro plus-size tanečnice musí někdo prošlapat. I proto vznikla taneční skupina Pretty Big Movement, ve které působí dívky, které se svými postavami stereotypům vymykají. „Pretty Big Movement je moje dítě, jím, spím a dýchám jen pro něj!“ popisuje svoje pocity Akira.
Profesionální tanečnicí byla už ve chvíli, kdy odletěla do Los Angeles. I tak se ale setkávala s negativními komentáři typu ‚Kdo je ta holka? Vždyť ta sem nepatří!‘ „Většina mi to ale stejně neřekla do očí, jen tak nějak postranně,“ přibližuje svoje setkání s některými lidmi z taneční scény v L.A. a popisuje, jak často probíhaly konkurzy: „Oni seděli na zadku a říkali si ‚Co s ní provedeme?‘ Prostě mě posuzovali podle toho, jak vypadám a hned rozhodli, že pro tu práci nebudu vhodná. Aniž by mi dali šanci ukázat, co umím.“
Akira se cítila demotivovaná, jako by jí všichni vzkazovali ‚vzdej to, nemá to smysl‘. Ale ona věděla, že to smysl má. „Je to právě ta frustrace z konkurzů a z toho věčného souzení mojí postavy a ne toho, co umím, vznikl nápad na místo, kde se plus-size ženy budou cítit pohodlně,“ vysvětluje, jak nápad na vlastní taneční skupinu vznikl. „Ze začátku to bylo opravdu náročné, připadala jsem si, jako bych chodila a nesmyslně se ptala ‚Žijí v New Yorku nějaké plus-size holky, které chtějí tančit?‘ Ale postupně jsem začala s konkurzy, kde jsem nechala holky tančit a bez ohledu na jejich vzhled jsem si vybírala ty, ve kterých jsem viděla potenciál,“ doplňuje.
Dala dohromady skupinu žen, které vytvořily dobře fungující taneční crew. „Nejde jen o to tančit,“ říká Akira a doplňuje: „Chci, abychom se tu cítily dobře a chci, aby nás lidé viděli tančit a odcházeli s pocitem ‚jsme unešeni!‘ Aby je to třeba inspirovalo. Třeba malé holky, které nás uvidí a taky nezapadají do toho stereotypu, tak aby řekly ‚Mami, hele, to taky můžu dělat. Podívej se na ty holky!‘“
Akira i ostatní holky ze skupiny mají dobré i špatné dny. Ale ví, že to má smysl. „Je to povznášející. Je to o posilování sebevědomí žen. Aby viděly, že mohou být tanečnicemi, i když jsou ‚větší‘,“ uzavírá Akira. A o Pretty Big Movement se začíná mluvit. Třeba jako o taneční skupině, která stylově drtí stereotypy o tanečnicích.
Foto: Repro Scene a Youtube
Jazyková bariéra je často jedním z důvodů, proč se bojíme nebo ostýcháme s někým navázat řeč nebo vztah. Amanda Moore, studentka základní školy v Kalifornii, tenhle problém ale vyřešila velmi jednoduše. Použila online překladač od Google. Proč?