Kauza žhářů z Vítkova rezonuje ve velké části populace ještě dnes. Zřejmě málokdo si nevybavil pocity, které v něm před čtrnácti lety vyvolalo sledování televizního zpravodajství se záběry na popálenou Natálku. Její rodina je ale bude cítit intenzivně po celý život: „Je těžké to někomu vysvětlovat. Víme, že s námi spousta lidí soucítí, ale ten prožitek je těžké pochopit. Byli jsme odsouzeni už týdny předem. Nebyla to mladistvá nerozvážnost, ale plán. Proto jim to nikdy nemůžeme odpustit. Ale určitě se nechceme mstít, to nás v životě nenapadlo,” svěřuje se maminka Natálky Anna Siváková, která nyní intenzivně prožívá propuštění dvou ze čtyř pachatelů nenávistného rasistického činu. Citlivý rozhovor České televize zveřejnila v patnáctiminutové stopáži Romea TV.
„Těch informací je teď po rozhodnutí soudu všude moc. Televizi jsem vypínala, když u toho byly holky. Jinak jsme s manželem sledovali. Nevadí mi, že se o tom mluví. Lidi by to měli vědět. Proti tomu nic nemám. Ale bylo to šílený. Kdysi jsem řekla, že nikdy nebudu mluvit s novináři, už toho bylo až moc. Ale po téhle zprávě nemůžu být v pozadí a mlčet. To mi nepřijde správný,” říká k události máma dospívající slečny, která utrpěla popáleniny na 80 % těla. Stalo se tak v roce 2009 po žhářskému útoku na rodinný dům ve Vítkově na Opavsku, kde skupina neonacistů hodila do oken domu zápalné lahve. Právě malá Natálka, tehdy miminko, dopadla nejhůře.
Podpora přichází z nejrůznějších stran
Celá událost má celospolečenský rozměr, nezasahuje jen romskou komunitu. Přesto faktem zůstává, že právě romská komunita poskytuje rodině nejsilnější podporu. Vedle videí Dance for Natálka, která se šíří po sociálních sítích, vznikl i obraz výtvarníka Antonína Vojtka a jeho manželky Jitky z Galerie 99, který domalovali lidé z komunity v průběhu oslav Mezinárodního dne Romů. Aukce, kterou organizoval IQ Roma servis Břeclav vynesla na podporu Natálky 18 400 korun.
Dění nejen sleduje, ale také se do něj aktivně zapojuje vládní zmocněnkyně pro romské záležitosti paní Lucie Fuková. Sama pomáhala se zmiňovanou aukcí a také založila na dárcovské platformě znesnáze21 sbírku, která má Natálku a její rodinu psychicky podpořit a přispět na její nejmilovanější koníček, kterým je tanec. „Rozhodnutí založit sbírku přišlo ještě předtím, než jsme se všichni, včetně Natálky a jejích blízkých, z médií dozvěděli, že dva z pachatelů tohoto šíleného činu jsou propuštěni na svobodu. Verdikt soudu pak jen uspíšil spuštění sbírky, protože znovu oživil vzpomínky na osudný den roku 2009,” komentuje rozhodnutí Lucie Fuková. Jak sama říká, výrok soudu musí respektovat, přesto si nemůže odpustit poznámku, že ji podmínečné propuštění pachatelů překvapilo. „Ukázalo se, že morální hledisko a psychický dopad na oběť nebyly brány v potaz. Ten případ poukázal na situaci, kdy je třeba zahájit diskuzi o postavení obětí a jejich podpoře obecně.”
Efektivní podpora obětí
Ve své roli vládního zmocněnce pro romské záležitosti je Lucie Fuková krátce, přesto už má na kontě několik zásadních kroků ke změnám. V jejích silách je upozorňovat na nedostatky systému a pomáhat při jejich řešení: „Sama nemám rozsáhlý aparát, ale neustále jednám se zákonodárci, neziskovými organizacemi i zástupci romské komunity, zjišťuji skutečné potřeby a snažím se propojovat. Troufám si říct, že nejen v tomto ohledu cítím velkou důvěru vlády i romské menšiny. V tuto chvíli jednám také s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou a také s právničkou Klárou Kalibovou, která se se spolkem In IUSTITIA zabývá předsudečným jednáním. Společně se setkáme s ministrem spravedlnosti a budeme hledat společné kroky, které by vedly k efektivní podpoře obětí podobně závažných trestných činů. Je nutné zapojit odborníky více oborů a provést analýzu potřeb obětí takto závažných trestných činů a poté hledat možnosti, které by mohly pomoci a ulehčit život obětem.”
Děti učíme nemstít se
Maminka Natálky přiznává, že žijí ve strachu a obavách a mají problémy se spánkem. Tíhu na srdci ale nesou už dlouho a právě jejich těžce popálená dcera byla tím, kdo jim dával největší energii do dalších kroků: „My jsme silní díky Natálce. Tím, že ona všechno zvládla, tak nás k tomu nakopla. Abychom tu pro ni byli. Aby věděla, že má oporu. Ona posouvala nás a my ji. Je to vzájemné,” říká maminka Anna, která má, jak říká, to nejtěžší za sebou. Nejvíce se totiž obávala prvních otázek, se kterými Natálka přijde. Chvíle, kdy se začne ptát, proč je jiná než její tři sestry. „Přišlo to v období začátku školní docházky, řekla jsem jí, že přišli zlí lidé a udělali to, co udělali. Plakala, byla z toho špatná, tak jsme to stopli. Nemůžete na dítě vyvalit všechno. Musíte postupně. Ptala se tak, jak život přinášel nové věci a otázky, a my souběžně s tím odpovídali.”
Jak se Anna Siváková redaktorům České televize svěřila, žádného psychologa rodina neměla. Měli pouze jasnou dohodu s tatínkem Natálky, že se na všem budou domlouvat předem. Plánovat a stát při sobě. Ani jeden prý nikdy nepomýšlel na odchod od rodiny nebo jiné krajní řešení náročné životní situace. Natálka se dnes nepovažuje mezi svými vrstevníky za výjimečnou. Jediné, čeho se obává, je bolest a další návštěvy nemocnic. Lidské zášti ne. Pravděpodobně i díky přístupu rodičů: „Pořád učím děti, aby se chovaly k druhým tak, jak chtějí, aby se chovali oni k nim. Když jim někdo řekne něco zlého, tak aby to neopakovaly, nevracely. Aby ukázaly, že ony takové nejsou. Že jsou lepší než oni. Mám to tak v sobě nastavené. Nemám potřebu se mstít. Věřila jsem, že spravedlnost vykoná soud. Proto jsem teď tak zklamaná a naštvaná, že je předčasně pustil. Někdo říká, že si zaslouží druhou šanci, ale moje dcera druhou šanci nikdy nedostane. Přála bych si pro své holky klidný a bezstarostný život,” uzavírá Anna Siváková.