Američan Rob Sheer se stal sirotkem, když mu bylo deset let. Následně prošel pěstounskou péčí. Jak sám otevřeně říká, smrt rodičů pro něj byla paradoxně vysvobozením, protože byl obětí týrání i sexuálního zneužívání. „Otec nám například držel pistoli u hlavy a ptal se ostatních: 'Které dítě mám zastřelit jako první?' A všichni se smáli,“ vzpomíná. V osmnácti letech se ocitl na ulici a následně prošel americkou armádou, aby potkal svého současného manžela Reece, se kterým si osvojili čtyři děti. Společně čelí problémům, se kterými se jejich potomci potýkají, a bojují pospolu za podporu dětí, které se ocitly v obdobné situaci.
Rob Sheer pochází z deseti dětí a jeho dětství v biologické rodině nebylo lehké. Situace se nezlepšila ani po smrti rodičů. I další kroky na něm zanechaly traumatické následky a dodnes si vybavuje především černý pytel na odpadky, ve kterém přenášel své osobní věci. „S tím pytlem pak člověk šel do nějakého domova, kde už předem věděl, že nebude milován a že ho tak úplně nebudou chtít,“ mluví o svých pocitech.
Z bezdomovce milujícím otcem
Ve svých osmnácti, kdy studoval střední školu, se z něj stal bezdomovec. „Mohl jsem zapadnout do statistik a stát se například drogově závislým. Já jsem ale věděl, že můj život bude jiný,“ říká. Nastoupil proto do armády. Podle jeho slov ne proto, že by byl takovým vlastencem, ale jednoduše proto, aby se dostal z ulice. „Do armády jsem šel proto, že mi byla zima, byl jsem hladový, měl jsem strach a neměl jsem kam jít,“ vysvětluje své pohnutky.
Až jednoho dne potkal Reece. „Najednou jsme spolu měli krásný domov a neuvěřitelný vztah, ale já jsem prostě toužil po tom být táta. Když jste byl tehdy gay, věděl jste jistě dvě věci – děti mít nebudete a nebudete se moct vzít,“ vzpomíná. Po nějaké době se však s manželem rozhodli vzít si dítě do pěstounské péče. Po vyplnění přihlášky jednoho dne nečekaně zazvonil telefon a Rob s Reecem se dozvěděli, že bratr se sestrou jsou na cestě k nim. „Říkali nám: 'Jsou to problémové děti. Ten chlapec je rváč. Jste si jisti, že je chcete?'“ vzpomíná Rob na varování, kterého se jim dostalo. Pár si však jist byl, a tak se jejich rodina rozrostla o Amayu a Makaie. O pár měsíců později přivítali ve svém domově také Greysona a Tristana.
„Uděláte z dětí gaye!“
Po nějaké době se novopečení pěstouni rozhodli děti adoptovat. A tak vznikla šestičlenná šťastná rodina, přestože to podle jejich slov nebyl jednoduchý úkol. „Byl to boj. Chodili jsme k soudu. Bylo nám také říkáno, že nejsme v pořádku, protože jsme homosexuálové. Bylo nám vytýkáno, že z našich chlapců uděláme gaye, bylo nám řečeno, že náš domov není příkladný, protože jsme gayové,“ vypočítává peripetie Rob. „Jednu věc jsme ale věděli jistě, a to, že potřebují lásku, potřebují se cítit v bezpečí a potřebují cítit, že jsou chtění,“ pokračuje. „Já vím, že já sám jsem se potřeboval cítit chtěný,“ dodává a z očí mu náhle tečou slzy.
Podle Roba řeší rodiče se svými čtyřmi dětmi i další problémy, na které by mohly v budoucnu narazit, jelikož pochází z afroamerického prostředí. „Mají dva bílé otce a jim je to úplně jedno,“ říká Rob. „Nemůžu jim popsat, jaké to je být černý, nemůžu jim ani popsat, jaké to je být gay, protože to prostě ani neumím vyjádřit. Co jim ale můžu říct, je, jak být dobrým člověkem, jak milovat, jak se vzájemně respektovat. To je pro mě důležité,“ doplňuje.
Zaslíbená farma
Na Reecově a Robově synovi Makaiovi se začal náhle ve škole projevovat fetální alkoholový syndrom, který byl způsoben závislostí jeho biologické matky na alkoholu v průběhu těhotenství. Rodiče se pak v jedné z knih dočetli, že takovým dětem pomáhá vyrůstání v blízkosti vody a zvířat. „A tak jsme se rozhodli koupit farmu,“ říká Rob. Makaiův stav se podle jeho slov od té doby značně zlepšil. Neustále je v kontaktu s domácími zvířaty a také jeho chování ve škole prošlo výraznou proměnou.
Trauma z odpadkových pytlů
„Byl jsem v naprostém šoku, když se tehdy otevřely dveře a ve všech čtyřech případech vešly dovnitř děti se stejnými pytli na odpadky, ve kterých jsem své osobní věci nosil i já. Nemohl jsem uvěřit, že se to po těch letech ještě děje,“ diví se Rob. „Proč jsme s tím ještě nebyli schopni něco udělat?“ A doufá, že se to jednou podaří změnit, protože věří, že to je jeden z faktorů, který opuštěné děti traumatizuje.
A Robova rodina nezůstala jen u snů. Rozhodli se vzít situaci do vlastních rukou a snažit se ji změnit. Proto společně s dalšími lidmi založili nadaci Comfort Cases, skrz kterou distribuují mezi děti v pěstounské péči batohy s věcmi základní potřeby jako je deka, zubní pasta nebo knihy. Za necelé čtyři roky své existence se nadaci podařilo rozdat přes 25 000 batohů.
„Tehdy jsem měl pocit, že se na mě všichni vykašlali – má země nebo komunita. Ale já chci, aby děti v pěstounské péči věděly, že to není pravda,“ popisuje dojatě Rob. „Chci, aby věděly, že nám na nich záleží a že je milujeme,“ uzavírá.
Foto: Repro Youtube / Upworthy