„Moji kolegové si myslí, že jsem milá, pracovitá a umím něco nabídnout, že bych chtěla ještě něco víc dělat,“ začíná nesměle Pavla, mladá žena s mentálním hendikepem, která už osmým rokem pracuje v knihkupectví Kosmas. „Někteří zaměstnanci si myslí, že se na mě můžou spolehnout,“ přidává se Honza, který pracuje druhým rokem u společnosti Avast. Pavlu s Honzou spojuje řada věcí. Oba se mimo jiné narodili s postižením, čímž mají ztížený vstup na trh práce. A přes četné bariéry právě oni dva stálé zaměstnání mají. Denně chodí do práce, jsou v ní spokojení a jejich nasazení oceňují také jejich kolegové. Jen zlomek lidí s mentálním hendikepem však takovou příležitost dostane. „Lidé s postižením jsou často i dnes izolováni a možnost jejich seberealizace a přispění do společnosti prostřednictvím práce je leckdy mizivá,“ říká Jana Březinová z organizace Rytmus, která se věnuje mimo jiné podporovanému zaměstnávání lidí s postižením. Ti jsou totiž jednou z nejvíce ohrožených skupin na trhu práce, pracovat však často chtějí, potřebují jen pomoci najít cestu ke svému zaměstnavateli. I o to se snaží právě tento spolek, který také nedávno představil nové video.
Podle Jany Březinové mnoho firem, které by cíleně vyhledávaly pracovníky s hendikepem, není. Jedná se většinou o chráněné firmy. „V posledním půlroce se nám ale stává, že se na nás firmy obrací častěji,“ uvádí pro HFC. Dodává, že to může být zapříčiněno nízkou nezaměstnaností v Česku. Některé společnosti tak zřejmě přemýšlí, kde nové pracovníky sehnat. I pro řadu lidí s mentálním hendikepem je důležité pravidelnou práci mít. „Stejně jako pro kohokoliv jiného je i pro lidi s mentálním postižením důležité pracovat. Nejčastěji samozřejmě proto, že potřebují peníze, chtějí být ale také mezi lidmi a nebaví je sedět doma. Chtějí být potřební a něco užitečného dělat,“ doplňuje.
Pro mnohé firmy může být také jednou z hlavních motivací plnění povinného podílu zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, pro firmy nad 25 zaměstnanců či slevy na daních, které při zaměstnání hendikepovaného zaměstnavatelé mají. To zmiňuje také Jana Březinová. „Až poté, co získají zkušenost, v tom vidí i další věci. Začnou brát kolegu nebo kolegyni jako obohacení týmu.“ To doplňuje také pracovní konzultantka Michaela Hemmerová. “Obecně se ve spojitosti se zaměstnáváním lidí s postižením mluví často jen o finančních výhodách. Ono to ale do týmu přináší mnohem víc,“ říká. „Lidé se učí novým způsobům komunikace, trpělivosti, empatii. Přináší to určitou rozmanitost, která tým může pozitivně nakopnout,“ popisuje. Jana Březinová ze spolku Rytmus pak přidává aktuální zkušenost. „Jeden zaměstnavatel nám například potvrdil, že v týmu s příchodem nového kolegy s postižením začali trochu jinak přemýšlet a víc vnímat potřeby jeden druhého.“
V Česku podle organizace Rytmus působí asi padesátka organizací, které těmto lidem prostřednictvím služby podporovaného zaměstnávání pomáhají zaměstnání najít. Současně se snaží asistovat personalistům a vedoucím firem. „Ti mnohdy nevědí, že existují odborníci na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kteří mohou pomoci s náborem a zařazením takového člověka do pracovního procesu i do kolektivu,“ popisuje Březinová. Firmy se často obávají případných problémů, k jejichž řešení nemají informace, a proto nakonec raději od zaměstnání postiženého upustí. Mají například strach, co se stane, když se takový zaměstnanec při práci zraní. „Naše zkušenost je taková, že v tom není nějaké výraznější riziko než u zdravých lidí. Jde jen o to se nebát jít do něčeho nového a zkusit to,“ doplňuje Jana Březinová.
Uplatnění v úklidu i na ministerstvu
Organizace Rytmus se na začleňování lidí s mentálním postižením na běžný trh práce zaměřuje už od roku 1994 a podporuje firmy při vytváření pracovních míst. Letos na jaře realizovala šetření mezi uživateli služby v Praze a na Karlovarsku s cílem zjistit, na jakých pracovních pozicích lidé s mentálním postižením pracují. Ti podle zjištění nejčastěji nacházejí uplatnění v úklidu, a to více jak z poloviny. Dále pracují na pomocných administrativních pozicích, v kuchyních, restauracích a ve skladech. Pracují i v zahradnictvích, pekárnách nebo také státních institucích jako je ministerstvo, krajský úřad či Akademie věd. Většinou jde o pomocné jednodušší manuální práce. Průměrný věk lidí zahrnutých do šetření byl 37 let.
Pavla, Honza, Pavel i Denisa mají práci
Z výsledků šetření také vyplývá, že lidé s mentlním hendikepem na různých pracovních pozicích pracují už celá léta. Například Pavla pracuje jako administrativní podpora ve vydavatelství už osmým rokem. Pavel pracuje v úklidu a na lobby 4 a půl roku. „Honza je v IT firmě členem HR oddělení sice teprve rok, zato společně s kolegy aktivně předává svou zkušenost dál a školí personalisty firem i státních institucí a svým příkladem ukazuje, jak prospěšné zaměstnávání lidí s postižením může být pro obě strany,“ uvádí Jana Březinová k příběhu jednoho z protagonisty aktuálního videa organizace Rytmus. „Denisa pracuje v mateřské škole třetím rokem a její zaměstnavatel získal v minulém roce titul Zaměstnavatel roku, ocenění udílené firmám, které vytvářejí rovné podmínky a dávají stejnou šanci i lidem se znevýhodněním,“ uzavírá.
Foto: Repro Rytmus