Sader Issa je student třetího ročníku stomatologie a jeho otec je na něj právem hrdý. Stejně tak je tomu i naopak. Sader přitom teprve nedávno veřejně promluvil o tom, jaké to je, být synem otce s Downovým syndromem.
Downův syndrom je nejčastější vrozená chromozomální anomálie. Zpravidla k ní dojde při splynutí vajíčka a spermie, kdy hned v prvotní buňce zůstane chromozom navíc. Každá další buňka se následně dělí již s touto vadou. V případě Downova syndromu u 21. chromozomu jeden přebývá, každá buňka osoby s Downovým syndromem pak obsahuje tři 21. chromozomy namísto dvou. Proto se Downův syndrom označuje také jako trizomie (ztrojení) 21. chromozomu, zkráceně trizomie 21.
Hrdost a láska jsou slova, která při popisu svého otce používá Sader nejčastěji. Vzpomíná, že i přes svůj hendikep se jeho otec Jad vždy snažil zajistit své rodině pohodlný život a syna podporuje ve studiu. „Jsem na svého otce pyšný. V mém životě mi byl vždy, když jsem to potřeboval, velikou oporou,“ říká o svém otci 21letý Sader. „Dítěti, které vyrůstá v náruči člověka s Downovým syndromem, se dostane veškeré lásky a něhy, kterou kdo může poskytnout,“ hodnotí.
Downův syndrom může být v lecčem omezující, to se podle Saderových slov jeho otce netýká. Jad pracuje v továrně na bavlnu nedaleko domova, kde pracoval ještě před narozením syna. Podle Sadera si lidé jeho otce váží a mají ho velmi rádi. Často se ho lidé ptají, jak si zdravá žena může vzít muže s Downovým syndromem. Na to Sader odpovídá: „Myslím si, že pokud jsou partneři na stejné vlně, tak proč se nevzít? Rozumí si, jsou velmi prostí, ale pečující a milující.“ Se svou o tři roky starší manželkou má Jad podle svého syna láskyplný vztah, ve kterém se občas vyskytnou neshody stejně jako v jakémkoli jiném manželství.
Díky svému zaměstnání může Jad podporovat svého syna během studia. „Vždy vidím tu radost a pýchu v jeho očích, když mě někomu představuje a říká, že jsem doktor. Jako by tím říkal ,Mám Downův syndrom, ale vychoval jsem syna a dělám vše pro to, aby se z něj stal lékař, který bude pomáhat lidem,“ popisuje hrdost svého otce. „Pro mnoho lidí je myšlenka na to, že čekají dítě s Downovým syndromem tím nejhorším scénářem. Dá se čekat, že se řada těchto lidí uchýlí k přerušení těhotenství. Kdyby se pro to samé rozhodla i moje babička, nebyl bych tady,“ vypráví Sader.
Není příliš obvyklé, že lidé s Downovým syndromem mají potomky. Podle Down´s syndrome society je v případě, že jeden z rodičů má Downův syndrom, 35% až 50% pravděpodobnost, že i jeho potomek bude mít tuto chromozomální anomálii. Jinak je však Downův syndrom náhodný jev. „Za jedinou prokázanou souvislost zvyšující pravděpodobnost jeho výskytu se považuje věk rodičů - matky nad 35 let a otce nad 50 let,“ uvádí Společnosti rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem.
Minulý měsíc zveřejnil Sader společnou fotku se svým otcem na Instagramu se slovy: „Držíš si práci přes 25 let. Jsi manželem 23 let. Podporuješ své dítě a jsi tátou 21 let. Těchto věcí určitě není snadné dosáhnout. Nemůžu na tebe být pyšnější.“
„Pokud bych si mohl vybrat, kdo by měl být mým tátou, o nikom jiném bych ani nepřemýšlel. Jsem na něj pyšný tak, jak je pyšný on na mě,“ uzavírá Sader.
Foto: Sader Issa