Sam Thompson, třiadvacetiletý mladík, který byl znásilněný dvěma muži. Rozhodl se promluvit o své zkušenosti, aby dodal odvahu dalším mužům s podobnou zkušeností. Jeho příběh tak boří jedno tabu a píší o něm největší světová média.
Sexuální násilí zřejmě nebylo ještě nikdy bráno tak vážně jako dnes. Ženy po celém světě se přestávají bát promluvit o svých zkušenostech, ale pro muže, kteří jsou stále pod tlakem nereálných očekávání spojovaných s ideály maskulinity, je to ještě mnohem těžší. Sam Thompson se rozhodl sdílet svůj příběh a otevřeně popsat vše, co se mu stalo v září 2016.
Samovi bylo dvaadvacet, když se se svojí přítelkyní přestěhoval do Manchesteru, aby se stal profesionálním DJem. Když ho pak přijel navštívit kamarád, rozhodli se jít oslavit přestěhování do baru. V průběhu noci Sam ztratil mobil i kamaráda, a tak když potkal skupinku lidí, kteří ho zvali na další drink, pozvání přijal. Všichni se přesunuli do hotelového pokoje a lidé se postupně vytráceli, až zůstal Sam sám s dalšími dvěma muži. „Jako muž jsem stále neviděl, že by se mohlo stát něco špatného. Nebyly tam žádné poplašné signály,” popsal Sam s odstupem, jak se v té chvíli cítil.
Po dalším drinku bylo vše mlhavé, ale bohužel ne dost mlhavé na to, aby si Sam nepamatoval, co se stalo. Oba muži se podle jeho slov vystřídali v jeho znásilňování. „Sundali mi džíny a já s nimi nebojoval. Hodně lidí se mě ptalo proč. Celé je to rozostřené. Jediné, co si pamatuju, je snaha potlačit, že se to vůbec dělo. Když na vás někdo útočí, vaše tělo se rozhoduje mezi bojem, útokem a ztuhnutím. Já jsem ztuhnul,” vysvětluje Sam. Pak už si jen pamatuje, jak se ráno probral a šel domů. Na cestě domů prý přemýšlel, že by skočil z mostu, aby nemusel své přítelkyni a kamarádovi vysvětlovat, co se stalo. „Neudělal jsem to, ale další den jsem toho rozhodnutí litoval.” Hned jak došel domů, Sam začal plakat a nemohl přestat. Řekl své přítelkyni, svému kamarádovi a své matce vše, co se stalo.
Samova matka trvala na tom, aby Sam incident nahlásil na policii. Na stanici měl ale Sam pocit, jako by mu nevěřili. Podle jeho slov se ho ptali třeba na to, zda byl někdy své přítelkyni nevěrný nebo jestli měl někdy před tím homosexuální zkušenost. Pachatelé byli po několika týdnech zatčeni, ale policie rozhodla, že proti nim nepovede žádné další stíhání. „Bylo to mé slovo proti slovu násilníků - a to nestačilo,” popsal Sam svoji frustraci.
Sam se v následujícím roce musel přestěhovat zpátky k rodičům, měl sebevražedné sklony, cítil se zostuzeně. „Byly chvíle kdy jsem zpochybňoval svoji sexualitu a cítil jsem se méně mužný, protože jsem tolik plakal a sdílel svoje pocity.” Nemohl být sám v pokoji, aniž by se necítil vyděšeně. „Moje maskulinita byla roztrhaná na cáry a můj vztah s mojí přítelkyní se rozpadl,” uvedl.
Sam vyhledal odbornou pomoc prostřednictvím britské charity Survivors (Přeživší), která mu pomohla alespoň částečně překonat jeho psychické problémy a dodala mu odvahu, aby promluvil o své traumatické zkušenosti. „Pokaždé, když řeknu svůj příběh, pomůže to odstranit stigma o znásilňování mužů o trochu víc. Znásilnění z vás nedělá o nic menšího muže. Doufám, že všechny oběti znásilnění, muži i ženy, budou povzbuzeny, aby nahlásily, co se jim stalo, protože v tuto chvíli jich to spousta nedělá.”
V Anglii a Walesu je každoročně znásilněno zhruba 12 000 mužů, ale méně než 0,1 % z nich to nahlásí na policii. V České republice se se sexuálním násilí setká v průběhu života 6 - 10 % mužů a až 25 % žen.
Foto: Archiv Sama Thompsona