Jan Badalec - básník, herec a průvodce po Praze, který posledních třináct let žil bez domova, zemřel na konci března minulého roku, den před svými šestapadesátými narozeninami. Jeho děti a přátelé nyní vydají sbírku jeho básní. Bude se jmenovat Samolibé verše a její součástí bude Honzova tvorba, sesbírané verše i vzpomínkové texty Honzových přátel.
Dobré ráno
Honza Badalec je znám jako “malostranský Rimbaud”, který působil převážně v A studiu Rubín, kde spolupracoval například s Bárou Hrzánovou, Zdeňkem Potužilem, Markou Míkovou nebo pozdějším fotografem Karlem Cudlínem. Ve svých literárních a režisérských začátcích tak ovlivnil celou řadu lidí a řada lidí ovlivnila naopak zase jeho.
Dříve pracoval jako úspěšný kreativní ředitel reklamních agentur. Díky nešťastnému manželskému rozvodu zůstal na ulici a posledních 13 let svého života žil bez domova. Od roku 2013 sám sebe nazýval “profesionálním bezdomovcem”. Nejen proto, že se naučil během let cirkulovat po několika domácnostech, ale především proto, že začal pracovat jako průvodce po Praze v organizaci Pragulic. Zde měl charakteristickou přezdívku “Dobré ráno”, která vznikla z jeho celodenního pozdravu. Předmětem jeho výkladu nebyl ani tak popis pražských a zejména žižkovských pamětihodností, nýbrž jeho životní příběh a přednes české poezie. Prahou s ním prošel Martin Veselovský z DVTV i Václav Müller z Českého rozhlasu.
Recyklace a oživení odložených předmětů
Dalším z Badalcova širokého spektra zájmů a činností bylo zachraňování knih z kontejnerů. Ty pak prodával v antikvariátech nebo je nosil do dílny Skoba, kde z nich následně vyráběli notesy a zápisníky. Z nalezených básnických sbírek založil rovněž prodejní knihovničku takzvaných Vážených veršů, které se platily na váhu, ve sdílené kanceláři Pracovna. „Spoustu běžných předmětů, které posbíral odložené po Praze při svých každodenních štacích, zrecykloval a oživil vtipem, který často převrátil jejich účel. Jednu dobu téměř každého, s kým se střetl, obdaroval nahřívací fleecovou šálou se slovy: ‘Ha! Teď jsem tě ošálil!’“ vypráví jeho dcera Hela.
Rozdával také sadu na opravu raněných duší. „Soupravu nabízel lidem, kteří se mu zdáli smutní, a jednou jsem ji dostal k narozeninám, kdybych ji náhodou potřeboval,“ řekl pro deník Metro jeho syn Vojtěch. Aktivní byl také v divadelním spolku DivaDno, který pomáhá lidem bez domova v návratu do společnosti. Působil jako dobrovolník a aktivista v několika skupinách prosazujících lidská práva, spolupracoval také například s platformou pro Sociální bydlení.
Samolibé verše
Ve chvíli, kdy se chtěl Honza Badalec pustit do editace své literární činnosti, skončil náhle v nemocnici. Po jeho smrti se pustili do jejího zpracování jeho děti a přátelé. Začali shromažďovat básně, které Honza v průběhu života napsal, od lidí, kterým je věnoval. A právě z nich sestavují intimní svědectví o jeho životě. Nese v sobě důležité svědectví z normalizačních let - svobodná slova v nesvobodné době.
Léčba
V červenci
je všude dost třešní
a málo lidí
a těch posledních pár známých
který nikam neodjeli
nutím
aby mi o tobě vykládali
jakýkoliv
špatný věci
Chci
aby ses mi v duši scvrkla
na velikost pecky
chci tě vystřelit
dvěma prsty
a chci
abys chtěla
ráda
letět
do neznáma
Nikomu z nich
se to nelíbí
ale je to pro mě
jediná cesta
Na vznik knihy můžete do neděle 5. března přispět na portálu Hithit.