Každý se s těžkými událostmi v životě vypořádává různě. Semaj Clark, devatenáctiletý mladík, založil vlastní organizaci, jejímž cílem je pomáhat mladé generaci vystavené nebezpečí, že nezvládne přechod mezi dětstvím a dospělostí. Co ho k tomu vedlo?
Semaj se narodil mladistvé narkomance, která se živila prostitucí, a nikdy nepoznal svého otce. Vyrůstal v pěstounské rodině, kde byl týrán. Ve čtrnácti letech přestal chodit do školy, začal se stýkat s nesprávnými lidmi a na nějaký čas skončil v polepšovně. Když mu bylo patnáct, byl poprvé postřelen. „Poslední kulka jen těsně minula můj obličej a trefila zeď. Kousky omítky mi vletěly do oka. To byla chvíle, kdy jsem si uvědomil, že ulice není nic pro mě,“ svěřuje se Semaj. V té době začal spolupracovat s různými organizacemi, i když z počátku víceméně neochotně. Nakonec se v rámci programu jedné z organizací dostal až na setkání s americkým prezidentem Barackem Obamou. „To byl další moment, kdy jsem si uvědomil, že nemůžu stát každou nohou jinde. Nemůžu si jeden den potřást rukou s prezidentem a pak skončit ve vězení,“ říká Semaj.
Postupem času se Semaj stal mluvčím a zástupcem úspěšných mladých afroamerických chlapců. Když byl pozván do města Savannah ve státě Georgia, aby svůj příběh vyprávěl mladým lidem, byl postřelen znovu - dvě kulky prošly do paže a třetí se mu zavrtala do obratle za srdcem. Prognóza byla nemilosrdná - už nikdy nebude chodit. „Ležel jsem na nemocničním lůžku a mluvil se svým učitelem o hasičích a o tom, že pro záchranu lidského života musí mnohdy projít ohněm. A já jsem si řekl, že nebudu před ohněm utíkat, ale poběžím přímo do něj.“
Proto Semaj založil organizaci FIRE (Forgiveness, Introspection, Respect, Education). Jedná se o program, který dává příležitosti a otevírá možnosti mladým lidem, kteří sami s větší pravděpodobností hůře zvládnou přechod do dospělosti. V současnosti FIRE pracuje s 15 dětmi a vytrénovala tři mentory. Semaj by rád inspiroval a vedl mladé jinou cestou, než kterou šel před lety on sám. Dál pokračuje v boji proti nenávisti a program FIRE využívá k šíření povědomí o tom, čemu jsou mladí lidé vystaveni.
„Chybí mi běhání. Běhání mi ulevovalo od problémů. A taky být schopný postavit se a být objat. Prostě dostat opravdové objetí. Chce se mi brečet, ale prostě kdyby mě mohl někdo obejmout...,“ říká Semaj a pokračuje: „Pokaždé, když jdu ven, vyprávím dětem a mladým lidem o svém životě. Když si můj příběh vyslechnou, říkají, že chtějí být jako já. Že se chtějí změnit a být jiní. A chtějí radu, jak to udělat. Chtěl bych jim říct, že tam někde je člověk, který je má rád. Možná to nevidí nebo necítí, ale určitě je někdo, kdo má o ně starost. Musíte se třeba jen rozhlédnout na jiném místě.“
Foto: Report Upworthy