Šimon Ornest je kapelníkem a manažerem známé hudební skupiny studentů a absolventů Jedličkova ústavu The Tap Tap. Kapela se nedávno rozhodla spojit své síly s vězeňskými kapelami Katr Band a Wsedě a uspořádat koncert přímo ve věznici ve Světlé nad Sázavou, která je známá také tím, že má jako jediná v Česku oddělení pro matky s dětmi. „Líbila se nám představa, že muzikanti s různými hendikepy zahrají ve věznicích pro lidi, kteří mají taky v životě trochu hůř rozdané karty,“ popisuje Ornest. Jak se zkušené kapele hrálo na tak zvláštním místě? „Už během zvučení a projížděcích zkoušek, které probíhaly od rána, nám fandily, tleskaly a lomcovaly mřížemi v oknech,” popisuje. Moc už trému nemívám, ale když těsně před koncertem začalo ze dvou stran organizovaně přicházet 560 vězeňkyň, došlo mi, že máme velkou zodpovědnost odehrát super koncert. A to se podařilo!“ dodává Ornest. Jak se The Tap Tap spolupracovalo s vězni? „Celý repertoár si s námi zazpívaly 3 dámy z téhle místní kapely. Po zhruba měsíčním nácviku to zvládly jako naprostí profíci. Rapový zpěvák René ve spolupráci s kolegy z kapely Wsedě složil písničku Žlutá stužka o návratu vězňů do společnosti. Všechny dámy ve Světlé z té písničky a Reného doslova šílely!“
Jak vznikl nápad udělat koncert ve věznici?
Zhruba před 5 lety nás napadlo, že by to mohlo dobře fungovat. Líbila se nám představa, že muzikanti s různými hendikepy zahrají ve věznicích pro lidi, kteří mají taky v životě trochu hůř rozdané karty. Trvalo více než rok ten koncept prosadit a jsme moc rádi, že se to podařilo. V budoucnu bychom rádi zahráli i v dalších nápravných zařízeních v ČR.
Jak jste se nakonec dostali do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou?
Prostřednictvím náměstka tehdejšího ministra spravedlnosti Zimmela jsme se zkontaktovali s ředitelkou Světlé Gabrielou Slovákovou. Ta byla od začátku nápadu velmi nakloněná. Následně jsme začali vyjednávat o přímém přenosu s Českou televizí.
Jak se vám spolupracovalo s vězeňskou službou?
Spolupráce byla skvělá! My máme v Tap Tapu dvě základní pravidla - chodíme vždycky včas a vždycky dodržujeme to, na čem se domluvíme. A to zde platilo naprosto bez výhrady. Do Světlé jsme dojížděli a s dámami zkoušeli více než měsíc. Všechno vždycky běželo podle předem dohodnutého plánu a když jsme občas potřebovali něco nad rámec dohody, pokusili se nám vyjít maximálně vstříc.
Jaká nakonec byla na koncertě atmosféra? Splnilo se to, co jste čekali?
Myslím, že jsme to překonali. Bylo to doslova nabité pozitivní energií. Z jedné z budov věznice nás některé dámy mohly sledovat z oken. Už během zvučení a projížděcích zkoušek, které probíhaly od rána, nám fandily, tleskaly a lomcovaly mřížemi v oknech. Moc už trému nemívám, ale když těsně před koncertem začalo ze dvou stran organizovaně přicházet 560 vězeňkyň, došlo mi, že máme velkou zodpovědnost odehrát super koncert. A to se podařilo!
Koncert s vámi hrála místní kapela Katr band, o koho jde?
Celý repertoár si s námi zazpívaly tři dámy z téhle místní kapely, kde pod vedením vychovatele zpívají převzaté popové písničky. Po zhruba měsíčním nácviku to zvládly jako naprostí profíci.
Program ale obohatili také vězni z kapely Wsedě, pro změnu muži z věznice v Kuřimi. O čem je jejich tvorba?
Rapový zpěvák René ve spolupráci s kolegy z kapely Wsedě složil písničku Žlutá stužka o návratu vězňů do společnosti. Gábina Slováková mě oslovila, jestli by ji nemohli nahrát v našem pilotním bezbariérovém studiu v Jedličkově ústavu. To se podařilo a hudební základy ještě „nakopnul” talentovaný zpěvák, který si říká Mr. Cocoman. Všechny dámy ve Světlé z té písničky a Reného doslova šílely!
Hráli jste písničky z nové desky, která má motto: „I s hůře rozdanýma kartama se dá vyhrávat, když se člověk nevzdá.“ Jak se v tomhle propojují vozíčkáři s vězni?
Já už jsem to zmínil v úvodu. Ne každý má v životě stejnou startovní čáru. Někteří z nás se musí do stavu, který většině přijde běžný, doslova vyhrabat. To mají bývalí vězni a lidé s hendikepem společné. A také to, že od nich nikdo nic moc nečeká. Zajímavé na tomhle modelu spolupráce je, že odsouzení nás na první signální vnímají jako slabší. Zároveň vědí, že jsme docela známá kapela a při zkouškách zažijí, že spolupracují s precizně připravenými a talentovanými muzikanty. Dostávají hodně silnou zpětnou vazbu ve smyslu možnosti překonání velkých překážek.
Je něco, co vás na vašem setkávání s vězni překvapilo?
Asi právě zjištění, že pro většinu z nich může být vězení první příležitost, kdy dostanou šanci sami na sobě zapracovat. Uvědomili jsme si, že prostředí, ze kterého do věznice většina z odsouzených přichází a do kterého se zase vrací, jim takovou možnost nedává. Ve Světlé mohou matky mít u sebe své děti do 3 let. Neztratí tak mateřský pud, což samo o sobě může být pro jejich další život naprosto určující.
Co byste označil za nejlepší cestu k tomu, aby se vězni do vězení nevraceli?
Musí uvěřit tomu, že změna k lepšímu je možná, když se budou hodně snažit. Nesmí dojít k tomu, že rezignují a vzdají to. Velkou roli v tom hraje dobrý příklad, ale svůj význam může mít i velké emotivní „nakopnutí”, což se nám, myslím, povedlo. Strašně důležité je pochopit, že nejde o to „být za vodou”. Že i úspěšní lidé v životě denně překonávají překážky a výzvy.
Lidé s hendikepem zažívají ve společnosti různé formy stigmatizace a diskriminace. Jak s nimi bojujete vy s kapelou a svými kampaněmi? Máte pocit, že to v česku funguje?
Nás po letech práce lidé vnímají jako dobrou značku. Ale to neznamená, že tak berou i další lidi s hendikepem. Obecně začíná být mnoha populisty znovu silně živená myšlenka, že slabší silnějším ujídají z talíře. Je to ale úplně obráceně. Když uspějí slabší, je to obrovsky silný signál naděje pro celou společnost. Když selhávají silní, signál je opačný.
Kolik let jste kapelníkem The Tap Tap? S jakými největšími výzvami v téhle roli jste se prozatím setkal?
Šmarjá (smích) … asi 20. Největší výzva je stále přede mnou. Najít spolehlivé a motivované nástupce. Velká výzva je také projekt dostavby Jedličkova ústavu a škol. Jedná se o novou budovu, která rozšíří a zkvalitní zdejší výukové programy. Důraz klademe na dva obory, které máme vytipované jako atraktivní na trhu práce. Profesionální záznam zvuku a střih videa.
Koncert moderovali společně Láďa Angelovič s Ivou Pazderkovou, jak jim to podle vás sedlo?
Podle mě jim to šlo skvěle, ale asi nejlepší je podívat se na záznam koncertu na České televizi nebo Seznamu.
Foto: The Tap Tap