Organizace Jako doma se zaměřuje téměř výlučně na práci s ženami bez domova. Z jejího vlastního výzkumu totiž vyplývá, že se 90 % těchto žen setkalo s domácím násilím, u většiny z nich se pak situace zhoršila po ztrátě bydlení. I proto, že ženské bezdomovectví vykazuje určitá specifika, zapojila organizace do pomoci ženám na ulici přímo ženy, které stejnou zkušeností samy prošly. Tyto na ulici samy aktivně oslovují další ženy bez domova a snaží se je motivovat k tomu, aby vyhledaly pomoc a zapojily se také do sebepodpůrné skupiny, která v rámci Jako doma funguje. „Na základě dosavadních zkušeností víme, že přímé zapojení členek cílové skupiny umožňuje intenzivní a dlouhodobou participaci i u obtížných témat, jako je násilí, empowerment cílové skupiny a inovativní možnosti řešení. Zkušenosti také ukazují, že ženy žijící bez domova mají obavy přijít za odborníkem a svěřit se mu, často tedy zůstávají v destruktivních vztazích a/nebo ohrožené násilím,“ uvádí Jako doma na svém webu. „Díky spolupráci s terénními pracovnicemi z řad cílové skupiny bude prolomena počáteční bariéra, skupina samotná pak umožní sdílet traumatické zkušenosti, vyrovnat se s nimi, hledat podporu i konkrétní řešení, najít sílu pro řešení situace,“ dodává.
Právě tyto pracovnice z řad žen bez domova budou následně vybrané spacáky a stany samy rozdávat těm nejpotřebnějším. Spacáky a stany je možné donést přímo do Jídelny kuchařek bez domova od pondělí do pátku mezi 11:30 a 19. hodinou, případně po domluvě emailem na info@jakodoma.cz do kanceláře organizace na Vinohradské 146.
Vícečetné znevýhodnění žen na ulici
Výzkumník Jako doma Rad Bandit na základě šetření a rozhovorů se ženami bez domova došel ke zjištění, že se právě tyto ženy setkávají s vícečetným znevýhodněním. „Ve většině příběhů se objevuje násilí, které má různé podoby. Může jít o násilí z nenávisti, které je dáno tím, že jsou bez domova viditelně a na základě toho čelí nadávkám nebo útokům ze strany veřejnosti, policie nebo ochranek například v nákupních centrech, kam ženy bez domova často chodí za hygienou,“ popisuje. Časté je podle něj ale také násilí ve vztazích mezi muži a ženami bez domova, případně v queer vztazích. Velké množství žen také podle jeho zjištění odešlo od svých rodin v útlém věku z důvodu společných neshod nebo týrání. „Jde tedy o útěk z domova za účelem ochrany, kdy ten mladý člověk končí na ulici. To je pak ve výsledku mnohem nebezpečnější prostředí než prostředí domova,“ říká Bandit. Vedle násilí se na situaci podle něj podílí také strukturální chudoba, kdy jsou ženy méně finančně hodnoceny jak v práci, tak mají následkem toho později také nižší důchod. „Máme ženy v důchodovém věku, které s důchodem nevystačí, a odchod do penze pro ně znamená odchod do bezdomovectví,“ popisuje. A dodává, že s tím jde ruku v ruce například úmrtí životního partnera a s ním spojené snížení příjmu, které nemálo žen na ulici přivedlo.
Neviditelnost
Jako doma pracuje také s premisou, že ženské bezdomovectví je více neviditelné. Částečně za tím podle nich stojí samotné ženy bez domova, které se za takovou skutečnost mnohdy stydí a skrývají ji před veřejností nebo i vlastní rodinou. „Setkáváme se často se ženami, které přespávají někde skryté zrakům veřejnosti, ale i třeba skrz couch surfing nebo přespávání v různých squatech, kdy tyto ženy ani nevyhledávají pomoc pro ně určených služeb,“ vysvětluje Bandit. Ženám také podle něj trvá obecně déle než mužům o pomoc požádat. „Tím, že jsou na té ulici déle, tak to zdraví psychické i fyzické strádá. Setkali jsme se se ženami, které třeba i déle než dva roky byly na ulici, než se vůbec dozvěděly o tom, že nějaká služba v tom místě funguje,“ uzavírá.
Foto: Jako doma