Proč seniorům vadí, že je mladá generace fascinovaná moderní technologií? A opravdu jsou všichni starší lidé „imunní“ vůči nejrůznějším novinkám? Takové otázky zaznívaly na prvním charitativním streamu. „Oslovili nás zástupci agentury Good Game se zajímavou nabídkou. Jsou v kontaktu s mladými lidmi, kteří hrají počítačové hry. Zaujalo je, že propojujeme nejmladší a nejstarší generaci. Zorganizovali první charitativní stream, kde vybrali peníze na Multimediální centrum pro seniory. Zároveň dali prostor, abychom ukázali, co vše senioři řeší,“ vzpomíná Kateřina Jirglová, ředitelka neziskové organizace Mezi námi. Její tým každoročně propojí 15 tisíc dětí a seniorů po celé republice. Setkávají se v rámci pravidelných aktivit a společně tvoří, vyprávějí si příběhy nebo čtou pohádky.
Nová zkušenost
Charitativní stream přilákal řadu hráčů mimo jiné proto, že se dozvěděli, jaké problémy trápí starší generaci. Devětadvacetiletý DeeThane si vyzkoušel takzvaný gerontooblek, který simuluje obtíže zhruba osmdesátiletého člověka. Nasadil si speciální brýle, nandal sluchátka a na ruce a nohy si připnul popruhy se závažím. „Zkoušel jsem v tom hrát na počítači, a moc to nešlo. Na monitor se skoro nedalo zaostřit, ruce se mi klepaly. Myslím, že nejen já, ale i ostatní hráči, kteří sledovali náš stream, docela dobře pochopili, jaká má starší člověk omezení. Pro naši generaci je normální, že odmalička používáme moderní technologie. Jenže starší lidé tuhle zkušenost nemají a potřebují trochu pomoci, aby jim někdo ukázal, jaké jsou možnosti. Přijde mi, že mladí lidé často nechápou starší generaci a naopak. Říkají jinými slovy to samé, ale stojí k sobě zády,“ tvrdí DeeThane, který minulý týden přišel na otevření Multimediálního centra v ulici Marie Pujmanové 1219/8.
Povídání na dálku
Každý všední den od 9 do 15 hodin si tu mohou senioři vyzkoušet hraní her na třech špičkových počítačích, otestují virtuální realitu nebo robotickou kočku. „Peníze na vybudování Multimediálního centra v Praze se podařilo sehnat z více zdrojů. Loni v listopadu jsme zorganizovali stream na kanálu SkillZoneTV na platformě Twitch. Hráči a diváci vybrali během celodenní akce 167 tisíc korun, z toho 100 tisíc darovala Nadace Vodafone a zaměstnanci Vodafonu. Další finance pro vybudování Multimediálního centra získala nezisková organizace od sponzorů a partnerů. Hraní her není jen o tom, že zažijete něco nového, ale také je vědecky prokázáno, že zpomaluje nástup demence, zlepšuje krátkodobou paměť a pomáhá proti pocitům osamělosti. Senioři se totiž mohou propojit s hráči kdekoliv po světě a díky tomu se dozvědí, co baví mladé lidi třeba na druhé straně zeměkoule,“ říká Pavel Pštross z agentury Good Game.
Zapojit diváky
Pořádný počítačový trénink zažila seniorka Zuzana, která v Multimediálním centru zdolala další fázi hry Prehistorik. „Nesnáším střílečky nebo všemožná bludiště. Zato tahle hra mě moc baví! Líbí se mi, jak se ten pračlověk ksichtí,“ říká a znovu testuje, kterou klávesou lze ovládat pohyby hlavního hrdiny. „Touhle šipkou? Nebo touhle? Proč neskáče?! Moje dcera vždycky říká, že všechno na mobilu i na počítači jde přeci nějak intuitivně, jenže já to takhle prostě nemám,“ říká Zuzana, která má sice počítač doma, ale hry na něm zatím ještě nehrála. Zajímavý tip pro hráčské začátečníky má DeeThane, který radí, co vyzkoušet: „Možná by někdo doporučil Minecraft, který může působit dost složitě. Musíte se rychle zorientovat a zvládnout spoustu činností. Mnohem lepší je pro začátečníky interaktivní film. Sledují děj a mohou jedním pohybem na ovladači rozhodnout, jak bude pokračovat. Umím si představit, že na takový film bude koukat senior s vnoučaty a užijí si to společně,“ tvrdí DeeThane. Ostatně první interaktivní film na světě je pro generaci současných seniorů známý pod názvem Kinoautomat. V roce 1967 ho představil Miroslav Horníček na světové výstavě EXPO '67 v Montrealu. Diváci sledovali osudy nemotorného pana Nováka (ztvárněného Miroslavem Horníčkem) a hlasovali, jak se má děj rozvíjet. Po úspěšné premiéře na světové výstavě se česká verze Kinoautomatu promítala v letech 1971 – 72 v pražském kině Světozor.
Společný zážitek
Jednou ze seniorek, která se přišla podívat na otevření Multimediálního centra, byla Marie. Popsala, co by napomohlo ke zlepšení mezigeneračního dialogu: „Myslím, že je důležité naslouchat tomu, co mladou generaci baví. Mnozí senioři se zlobí, proč se o ně vnoučata nezajímají, ale ten zájem by měl být oboustranný. V době našeho dospívání jsme měli fotky našich idolů rozvěšené v dětském pokoji. Dnešní mladí mají své idoly na internetu třeba právě mezi hráči počítačových her. Princip je stejný, ale forma jiná.“ Další, koho zajímají moderní technologie, je Alena, která obdivovala robotickou kočku. „Jak vrní! A jak protahuje tlapky! Škoda, že ji neuvidí Karel Čapek. Ten by asi koukal, jak funguje robot! Technika mě moc baví, ale zatím jsem ještě nehrála hry na počítači, leda na mobilu. Že bych hrála sama doma? To není nic pro mě! Radši pozvu kamarádky a zajdeme sem společně!“ říká Alena. Opodál sedí Marie, která se ještě pár minut věnuje šachové partii na monitoru. A vzápětí hlásí: „Tak jsem vyhrála! Prý jsem porazila nějakého pána až v Kanadě!“
Foto: Judita Matyášová a Martin Vašátko