Stephen McGown, Jihoafričan žijící se svou ženou v Londýně, se rozhodl splnit si sen a vyrazit do své vlasti, Jižní Afriky, z Británie na motorce. Při zastávce v Mali se však stal terčem únosu z dílny teroristické organizace Al-Káida. „Velmi špatnou angličtinou nám oznámili, že nás nezabijí,“ vzpomíná. V zajetí, uprostřed Sahary, strávil téměř šest let. Konvertoval k islámu, podle svých slov zejména proto, aby se mu podařilo navázat vztah s únosci a zvýšil tak šance na přežití. Ve své propuštění už nevěřil, když před čtyřmi měsíci náhle s jedním z teroristů absolvoval dvoudenní cestu pouští, kde mu bylo řečeno, že je volný. Ke své rodině do Johannesburgu se vrátil na konci letošního července. Nyní se snaží začlenit zpět do svého starého života a čelí řadě praktických i zdravotních překážek. „Vidím svého tátu, ženu a sestru a je to jako bychom se viděli včera. Je tam ale velká černá díra šesti let,“ přiznává. Jeho příběh přinesla začátkem listopadu BBC.
Stephen potkal svou ženu Catherine v roce 2006 v Londýně. Přestože svůj život v Londýně, kde měli oba stabilní zaměstnání, měli rádi, rozhodli se o pět let později přestěhovat zpět do Jihoafrické republiky, kde oba vyrostli. Chtěli se usadit, založit rodinu a Stephen plánoval rozjet podnikání s olejem z jojoby, kterou jeho otec pěstovat na vlastní farmě. Zatímco Katherine se rozhodla do své vlasti klasicky odletět, Stephen si chtěl splnit sen, který se mu zrodil v hlavě po zhlédnutí známého dokumentu Long way down s Ewanem McGregorem a Charleyem Boormanem, a vydal se proto na jih na motorce. Z Británie odjel v říjnu 2011. O měsíc později dorazil do Mali. Tato zastávka jemu i jeho blízkým změnila život.
Přestože měl původně jiné plány, rozhodl se v Mali připojit ke skupině turistů a zajet si do historického města Timbukto. Den po příjezdu se skupinka rozhodla společně projít po městě. Navštívili tržiště a zašli si na oběd před tím, než se vrátili zpět do hotelu. Když Stephen relaxoval na jeho terase, vtrhla dovnitř skrz bránu skupina ozbrojenců a spolu se třemi ostatními muži z jeho skupiny ho odtáhli ven do auta. Jeden z nich se bránil, načež Stephen vzpomíná, že vzápětí uslyšel výstřely. Bylo 25. listopadu 2011. A německý turista pokus o únos nepřežil. Zbyli tedy tři zajatci.
Naruby
„Byl jsem v šoku,“ vzpomíná pro BBC Stephenův otec Malcolm McGown při vzpomínce na nečekaný telefonát od neznámé ženy. „Zeptala se mě, jestli jsem Stephenův otec. Pak mi oznámila, že byl zajat Al-Káidou,“ dodává. Zdrcující informaci zavolal své dceři, která tehdy žila taktéž v Londýně, a právě u ní pobývala také Stephanova žena Catherine. „Byla jsem bez sebe, byla jsem však také plná naděje. Myslela jsem, že potrvá jen pár týdnů, než zas Steva uvidím. Nepřipouštěla jsem si, že by byl ode mě odloučen déle než pár měsíců,“ popisuje Catherine. Netušila tedy ani v nejmenším, že Stephen stráví v zajetí téměř šest let. Spolu s dalšími dvěma muži, členy turistické skupinky, ke kterým se přidal, aby si prohlédl Timbuktu.
Přísný režim
Jihoafričan Stephen McGown, Nizozemec Sjaak Rijke a Švéd Johan Gustafsson byli odvezeni do pouště na severu Mali. Tam jim také bylo oznámeno, kdo je unesl. „Velmi špatnou angličtinou nám oznámili, že nás nezabijí. Říkali jsme si ale, že nám to možná říkají jen proto, abychom nedělali problémy. Abychom plnili, co chtějí. Byli jsme vyděšení, zároveň ale i trochu strnulí,“ vzpomíná Stephen. Objevila se však další věc, která Stephena, který měl vedle jihoafrického i britské občanství, vyděsila. Když únosci objevili jeho britský pas, neskrývali nadšení. Obával se, že by ho mohl čekat stejný osud jako jiné britské zajatce v minulosti. Poprava.
Podle McGowna byla trojice zajatců střežena sedmnácti bojovníky ozbrojených kalašnikovy a ručními granáty. Vždy, když chtěli vykonat potřebu, museli žádat svolení a na noc byli poutáni řetězy. Každé dva týdny byli zpočátku se zavázanýma očima přemisťováni mezi tábory. Vedle myšlenek na záchranu nebo naopak svou smrt spolu trojice zajatců diskutovala možnosti útěku. Ztroskotalo to však vždy na tom, že se obávali negativního dopadu, jaký by útěk jednoho z nich mohl mít na ostatní dva. Případně že by nevěděli, kam přesně mají jít a kde by uprostřed Sahary hledali vodu.
Konverze
McGown se ještě v době únosu považoval za katolíka. Po nějaké době v zajetí však konvertoval k islámu. „Byl jsem křesťanem a řada příběhů je společných. Víra mi dodala stabilitu v prostředí pouště,“ uvedl pro BBC. Podle svých slov konvertoval i proto, že chtěl s únosci navázat blízký vztah, aby své šance na přežití zvýšil. Jejich zacházení s ním se prý při přijetí islámu značně zlepšilo. Obdobnou zkušenost měli i další dva zajatci, kteří podle všeho konvertovali podobně jako McGown. Při tiskové konferenci v Johannesburgu, několik dní po svém propuštění, 10. srpna letošního roku, k tomuto tématu řekl: „V islámu jsem našel hodně dobrého. Otevřel mi oči a odvedl mě od kapitalismu.“ A dodal, že se o svůj život během zajetí bál celkem třikrát. Po své konverzi prý už strach neměl.
Stephen také v několika rozhovorech opakovaně zmiňuje, že se k němu únosci vždy chovali dobře a jeho potřeby byly vždy na prvním místě. Nemůže jim podle svých slov odpustit zejména to, že ho propustili až po více než pěti letech a po smrti své matky, se kterou už se tak za jejího života nestihl znovu shledat.
Svoboda
Trojice unesených měla několikrát naději na propuštění, kterou v nich živili i samotní únosci. Za účelem vyjednávání o výkupném byli zajatci nuceni natočit několik videí. Nestabilní politická situace v Mali ale několikrát rozhovory přerušila a Stephen se tak propadal téměř do beznaděje. „Propadnete nadšení, pak vám ale dojde, že se něco pokazilo a totálně vás to odrovná,“ říká. Ničily ho také myšlenky na to, že po tak dlouhé době na něj rodina zapomene a jeho manželka začne žít nový život. Připouští, že se s tím, že začne žít s jiným mužem, v průběhu odloučení smířil.
Stephen McGown byl poslední z trojice unesených, kdo se dostal na svobodu. Po svém propuštění novinářům uvedl, že netuší, zda za něj bylo zaplaceno nějaké výkupné. Některá média však připouští, že k jeho zaplacení došlo jihoafrickou vládou. Ta to však popírá. Stephen zdůrazňuje, že nevěřil, že by se kdy na svobodu dostat mohl, přestože ta představa byla stále jeho hlavním motorem.
Jednoho letošního červencového dne naložili Stephena do auta a víc než dva dny s ním řidič jel pouští. „Pak se ke mně otočil a řekl: ‚Jsi volný.‘ A já odvětil: ‚No jasně. Určitě.‘ A on na to: ‚Jestli mi nevěříš, můžeš prostě jít.‘ A pak mi tak nějak došlo, že mě možná fakt nevodí za nos a nedělá si srandu,“ vzpomínal na srpnové tiskové konferenci. „A pak najednou přijelo druhé auto a já do něj nasedl. A tak mi došlo, že tohle musí být… Že jsem opravdu volný. Byla to neuvěřitelná chvíle. Těžké tomu vůbec porozumět. Za těch pět a půl roku tam bylo tolik zvratů. Je pak těžké tomu uvěřit,“ dodal.
Stephen se vrátil do rodného Johannesburgu 27. července letošního roku. Jen deset minut před příjezdem domů se také dozvěděl, že jeho matka před dvěma měsíci zemřela. Také Stephenova rodina se o jeho propuštění doslechla pouhou hodinu před jeho příjezdem. „Svého tátu jsem poprvé uviděl z auta. Oči se mi zalily slzami a prostě jsem se rozbrečel. Bylo to úžasné, nemohl jsem tomu uvěřit,“ vzpomíná. „Vypadal hodně jinak, ale měl pořád ten stejný velký úsměv,“ říká jeho žena Catherine. „Měl dlouhé kudrnaté vlasy, tak jsem si ho vůbec nepředstavovala. A na sobě měl pouští oblečení, což mě celkem zaskočilo,“ dodává.
Znovuzrození?
Jak Stephen uvedl pro BBC, jeho největší výzvou teď je najít způsob, jak se úspěšně vrátit do svého dřívějšího života. „Vidím svého tátu, ženu a sestru a je to jako bychom se viděli včera, je tam ale velká černá díra šesti let,“ přiznává.
Po svém návratu se potýkal s řadou na první pohled banálních praktických problémů, jako například obnovení zamrzlého účtu v bance. Musel začít řešit také mnoho zdravotních potíží, například s očima nebo zády poznamenanými životem v pouti.
Přiznává, že euforii z návratu a propuštění vystřídaly návaly emocí. Zažívá také přehlcení novými informacemi a špatně se mu vytvářejí vztahy s novými lidmi, stejně jako těžko navazuje na ty dřívější. Věří však, že se vše brzy usadí. Největší oporou je mu aktuálně jeho rodina.
Foto: Repro Youtube