Náhlá změna
Rodina Jodyho pochází z Itálie, ale již několikátá generace žije v New Yorku. Středobodem klanu byl dům prarodičů, kde se potkávali každou neděli. „Babička pro nás všechny vařila, ale nebylo to všechno jen o jídle. Moc mě bavilo, jak jsme si spolu povídali. Prarodiče vyprávěli příběhy, které znali od svých předků z Itálie. Před šestnácti lety babička zemřela a najednou se náš rodinný život radikálně změnil. Už nebyl nikdo z té nejstarší generace. Snažil jsem se všemožně zaplašit smutek ze ztráty milované babičky, ale nic nepomáhalo. Pak mě napadlo, že otevřu restauraci, kde budou vařit ženy z italské komunity. Žádná nemohla být lepší než ta moje babička, protože pro mě byla nejlepší kuchařka! Chtěl jsem zkrátka aspoň kousek té rodinné atmosféry přenést pro sebe i pro hosty,“ říká Jody, proč se pustil do podnikání, které obstálo v konkurenci řady jiných restaurací v New Yorku. Podle něj jsou ve městě mnohé další italské podniky, ale málokde je italský šéfkuchař. „Většinou vaří lidé z latinskoamerické komunity. Snaží se napodobit italskou kuchyni. Kdo na těch jídlech nevyrostl, tak asi nepozná rozdíl, ale pro nás, kteří ty chutě známe odmalička, to není ta pravá Itálie,“ vysvětluje sedmašedesátiletý restauratér.
Jako od Felliniho
Na začátku roku 2007 dal výzvu do jednoho italského časopisu, který vychází v New Yorku, že hledá kuchařky, kterým je 50+. Nemusejí být nutně babičky, ale musejí umět vařit podle rodinných receptů. „Pozval jsem je ke mně domů. Skoro všechny přišly s manželem, dětmi a některé i s vnoučaty. Uvařily jídlo, které je v jejich rodině nejoblíbenější. A jak to u nás doma vypadalo? Jako scéna z Felliniho filmu!“ vzpomíná Jody a vypráví, co se stalo, když otevřel restauraci Enoteca Maria, kde jsou dvě kuchyně, aby mohly souběžně vařit dvě babičky (v italštině je babička nonna). Jenže z roztomilého nápadu se málem stalo italské bojiště. „Italské nonny se mezi sebou strašně hádaly, protože soupeřily, která umí líp lasagne a která má lepší rizoto. Naštěstí jsem celkem brzy našel řešení: dal jsem výzvu, že se mohou hlásit babičky z celého světa. V jeden večer tu vaří třeba kuchařka z Portugalska a vedle z Indonésie. A v kuchyni je klid!“ směje se Jody.
Návrat do dětství
Do restaurace Enoteca Maria průběžně stále přijímá další nonny. A neformální přijímací řízení probíhá podobně jako na počátku. „Přijdou k nám do restaurace, pobavíme se, pak nám něco uvaří a podle toho se rozhodneme. Máme otevřeno od pátku do neděle. Některé nonny si chtějí pravidelně přivydělávat, tak se je snažíme zvát co nejčastěji. Pro jiné je to spíš zajímavé zpestření každodenního života, takže přijdou vařit třeba jednou za půl roku. Paralelně vaříme ve dvou kuchyních, obě nonny mají k ruce profesionální kuchaře či kuchařky, které jim vypomáhají s přípravou jídel. Jsme malá restaurace, kapacita je 30 míst, ale i tak je to pro některé babičky náročné, protože nejsou zvyklé vařit pro tolik lidí. Naši hosté hlavně oceňují, jaká je u nás atmosféra. Nonny totiž nejsou celou dobu v kuchyni, ale čas od času jdou mezi hosty a povídají si s nimi. Myslím, že řadu zákazníků jejich vyprávění vrací do doby, kdy ještě měli rodiče či prarodiče. Vzpomínám si na jednoho pána, který hrozně stál o to, aby se k nám dostal, jenže jsme měli pořád plno. Jednou večer někdo na poslední chvíli zrušil rezervaci, tak jsem mu zavolal, jestli chce dorazit. Prý je zrovna doma a právě dovečeřel, ale stavil se aspoň na sklenku vína. Ten pán pocházel z Peru a zrovna měl štěstí, že v ten večer vařila peruánská nonna. Říkal nám, že díky jejímu jídlu se přenesl zpátky do dětství,“ říká Jody.
Společné vaření
Kromě dobrého jídla na talíři nabízí Jodyho restaurace také kuchařské kurzy zdarma Nonnas in training, kde vždy jedna nonna učí jednu žačku. A podobně jako vše v této restauraci, i učení přišlo dost živelně. Jedna zákaznice se zeptala, zda by mohla chvíli koukat nonně pod ruku, když vaří. Jodyho napadlo, že by nemuselo zůstat jen u jednorázové ukázky vaření, ale mohla by se z toho stát pravidelná aktivita. V rámci kurzu kuchařka učí jeden z rodinných receptů a povídá si se svou žačkou. „Mockrát se nám ale stalo, že každá mluvila jinou řečí a navzájem si nerozuměly. Což se může zdát jako dost velký komunikační problém, ale většinou si poradí. Prostě mluví rukama nohama a hlavně si užívají ten společný čas v kuchyni,“ vysvětluje restauratér, který v roce 2015 vydal kuchařku, kde jsou recepty a příběhy italských babiček pod názvem Nonna's House: Cooking and Reminiscing with the Italian Grandmothers of Enoteca Maria.
Nejen jídlo
Jodyho nápad inspiruje po celém světě. Ozývají se mu další a další lidé, kterým se líbí koncept Enoteca Maria. „Nikdy by mě nenapadlo, jak se celý tenhle projekt vyvine. Fungujeme už šestnáct let, ale i tak mi přijde, že je to všechno neuvěřitelná shoda náhod. Jsem moc rád, že naše restaurace inspiruje ostatní. Vím, že podobný podnik je v Londýně, ale i v dalších metropolích. Teď se o naší restauraci natáčí film a producenti chystají televizní show. A kdoví, co dalšího se objeví. Já jsem hlavně rád, že se mi potvrdilo, v co jsem doufal hned od začátku: jsme tu nejen kvůli dobrému jídlu, ale hlavně kvůli tomu, abychom propojili mladou a starší generaci,“ uzavírá Jody.
Úvodní foto: Simon Schuster