Věhlasný britský fotograf Harry Borden začal portrétovat přeživší holocaustu před více jak deseti lety. „Chtěl jsem dělat něco hlubšího a zajímavějšího než práci, kterou mi zadávají časopisy,“ říká Borden. Vznikla tak série Přeživší (Survivor) čítající dnes na 200 snímků. Každý z nich je pak doplněn ručně psanou poznámkou portrétovaného. Ty varují před projevy neutuchajícího hněvu, přes mírumilovné rozhřešení po projevy naděje v budoucnosti. Portréty jsou zachycením tváří a příběhů těch, kteří postupně odcházejí na věčnost. Harry Borden vydal portréty letos knižně pod názvem Přeživší: Portrét přeživších holocaustu. „Fotografovaní se různí co do věku, pohlaví nebo národnosti. Jsou však svázáni svými zážitky a přežitím jedné z nejtemnějších etap lidské historie,“ stojí v úvodu ke knize.
Harry Borden proslul jako fotograf celebrit. Portrétoval například Robina Williamse, Ewana McGregora, Jamieho Olivera, Margaret Thatcherovou a řadu dalších. Podle jeho slov ho však do určité míry fotografování na zakázku tolik nenaplňuje, a proto přišel s projektem, který ho pohltil na několik let. Více než pět let cestoval kolem světa, aby zdokumentoval tváře a příběhy lidí, kterým bylo dopřáno přežít běsnění nacistů. „Projekt původně začal jako objevování části sebe sama, částí mé vlastní identity. Velmi brzo mi ale došlo, že to byly mimořádně příšerné události, které byly vždy zasunuty někde v mém podvědomí,“ uvádí Harry Borden.
„Připadalo mi to jako projekt, kterým bych se měl zabývat, stejně jako jeho dobré načasování. Řada přeživších, které jsem potkal, totiž dříve ve svém životě nechtěli o svých zážitcích do většího detailu mluvit. Chtěli je hodit za hlavu. Viděl jsem tedy příležitost tyto lidi fotografovat a o jejich prožitcích s nimi hovořit. Oni se teď dostali do životního momentu, kdy byli rádi, že se o ně mohou podělit,“ vzpomíná Borden. „Musím říct, že setkání s těmito pozoruhodnými lidmi zasadilo mé vlastní věci do kontextu. Dá jim jinou perspektivu. Člověk si uvědomí, že to, co řeší, opravdu není až tak důležité,“ uzavírá.
Stojím vzpřímeně a s hrdostí, můj hlas křičí nahlas v tichu. Stále jsem skutečným člověkem, nikdo nedokáže zlomit mou duši nebo vůli! Jsem hvězda! Inge Auerbacher
Fyzicky i emocionálně zničující zážitek. Leon Jedwab
Naposledy jsem viděla své rodiče, když jsme přijeli do Osvětimi. Můj otec se vrátil pro svou modlitební knížku. Políbil nás a řekl: „Už se nikdy neuvidíme.“ Mary Elias
Maminka a já jsme přišly do Osvětimi v roce 1945. Oddělili mě od ní. Začala jsem plakat. Maminka řekla: „Ester, Ester, utíkej.“ Už nikdy jsem maminku neviděla. Ester Braitberg
SAMA: Žádná filozofie není schopna popsat smutek opuštěného stromu s odumřelými kořeny, přestože zakořenil v dalekých lesích. Jediné, co může člověk slyšet, jsou vzpomínky a příběhy z dávných časů a modlitby pro mou duši, až budu na onom světě. Bronia Rosenbaum
Byly jsme v pekle, přišly jsme o všechno, vrátily se zpět a snažily se každému říct, jaké to je trpět kvůli nenávisti. Život je krásný, nepociťujte k nikomu nenávist a buďte dobrým příkladem všem ve svém okolí. Doufám, že naše minulost poučí novou generaci žít společně v míru a harmonii. Stephanie Heller (červená) a Annetta Abie (modrá)
Při vzpomínce na hrůzy Bergen-Belsenu jsem si náhle uvědomil, že jsem došel na konec svého života - v dokonalé pohodě. Necítím žádnou bolest, zlobu ani nenávist. Peter Lantos
Právě jsme na hodině zpěvu zkoušeli Brahmsovu Ukolébavku, když vtom vstoupila ředitelka a řekla mi: „Musíš okamžitě odejít, jsi Židovka.“ Aliza Shapiro
Jsem rád, že jsem měl možnost prožít v Anglii posledních 70 let. Zachránilo mi to život a udržovalo mě šťastného a naživu. Osias Finding
Narodil jsem se v únoru 1914 v Rumunsku. Bylo nás osm dětí. Jsem ženatý a mám dvě děti, chlapce a dívku. Žiju ve městě Rehovor a 24 hodin denně mám pečovatelku. Cítím se dobře. Yaacov Kronenfeld
V předpeklí, v té černé díře naší planety Země, v Osvětimi. Když to skončilo, odvezli mě pryč. Kdo to teď ale vyžene ze mě? Pořád to tam je. Jen mrtví budou mými exorcisty. Lidia Vago
Ráno mě nechali čekat u brány, zatímco uvnitř burácely pekelné plameny: do vzduchu stoupala kouřová mračna a komíny ze sebe chrlily puch spáleného masa. A já jsem ty hrůzy jen zahlédla. Odpoledne svítilo slunce na úrodnou zemi a já jsem okusila míru a vydala ovoce, ačkoliv jsem čas od času pocítila náhlé bodnutí v duši. Teď za soumraku znovu stojím, tentokrát u nebeské brány a čekám, až Bůh opět vrhne kostky. A znovu přemýšlím: proč, proč ze všech miliónů, proč zrovna já? Christine Month
Měla jsem „štěstí“, že jsem přežila ukrytá spolu s mou nejbližší rodinou. Holocaust si přesto na mně vybral svou daň, stejně jako na další generaci. I když se snažím zůstat optimistkou, zdá se, že světový antisemitismus pomalu začína opět zvedat svou ošklivou hlavu. Toby Leby
Jsem vděčný svým rodičům za jejich prozíravost, když mě poslali dětským transportem do Anglie. Kurt Goldberger
Ve svém tanci jsem se snažil vyjádřit celé spektrum lidských emocí – od radostí života po hluboký smutek v bolesti a utrpení. Felix Fibich
Foto: FB Harryho Bordena