„Žádáme spravedlnost a odškodnění za smrt naší zesnulé manželky, matky, sestry a kamarádky. Opět zemřela těhotná, nevinná mladá žena, matka a manželka. Osiřely tři děti, které už se nikdy nedočkají návratu své mámy domů. Chtěla žít,“ napsala Wioletta po smrti své sestry Agnieszky T. na sociální sítě a od té doby dává rozhovory, aby upozornila na fakt, že stejně může dopadnout jakákoliv těhotná osoba v Polsku.
Sepse se stává
Agnieszka T. byla v prvním trimestru, když začala trpět bolestmi břicha. Lékaři ji po krátké hospitalizaci poslali domů s tím, že u dvojčat je náročnější průběh těhotenství běžný. Do místní nemocnice v Čenstochové se vrátila 21. prosince, opět ji přijali a za dva dny zemřel první plod. Provést potrat ale nepřicházelo podle platné legislativy, která zákrok povoluje jen v případě znásilnění, incestu nebo ohrožení života matky (nikoliv však z důvodu smrti plodu), v úvahu. Lékaři k němu nepřikročili ani po dalších sedmi dnech, kdy zemřel i druhý plod. Počkali ještě dva dny, ale kněze, který provedl pohřeb mrtvých plodů, zavolali okamžitě. Dalších 27 dní umírala žena podle svých příbuzných na infekci, která postupně sílila v celkovou sepsi, aby 25. ledna vydechla naposled. Rodina následně uvedla, že má polská vláda na rukou krev jejich příbuzné, a obvinila nemocnici ze zanedbání péče a utajování zdravotních záznamů. Nemocnice se brání, že v komplikovaném případu udělal její personál pro pacientku vše, co mohl.
Po smrti Izabely, která zemřela na sepsi loni v září, protože jí lékaři odmítli provést potrat, dokud plodu bije srdce, se na chvíli zdálo, že tragédie ze slezské Pštiny otevřela politikům oči. Případně, že se alespoň zalekli další vlny protestů, které opět proběhly pod černou vlajkou hnutí za ženská práva Strajk kobiet. Polské ministerstvo zdravotnictví vydalo prohlášení, v němž se uvádí: „Je třeba silně zdůraznit, že se lékaři nesmějí bát dělat samozřejmá rozhodnutí, založená na svých zkušenostech a dostupných medicínských znalostech.“ A ministr Adam Niedzielski vyzval úřady, aby bedlivě sledovaly případy, kdy by mohl být život těhotných žen ohrožen. Na začátku prosince už měl ale jasno, smrt Izabely způsobili lékaři svými pochybeními, ke kterým bohužel dochází nehledě na protipotratovou legislativu. Ta lékařům, kteří by provedli potrat v neopodstatněném případě, umožňuje uložit až 3letý trest odnětí svobody. Na druhou stranu od roku 1993, kdy byly zákony poprvé zpřísněny, nebyl potrestán ani jeden lékař.
Federace žen a plánování rodiny (Federa) přesto upozorňuje na množící se případy, kdy se lékaři jistí tím, že těhotné se zdravotními komplikacemi nejprve posílají domů, aby nemuseli riskovat rozhodnutí. Poté, co se žena vrátí v akutním stavu, lze už jen konstatovat, že přišla pozdě.
Mapa pomoci
Zatímco Federa vydala 27. ledna, rok od rozhodnutí ústavního soudu zpřísňujícího protipotratový zákon, prohlášení, v němž hodnotí uplynulé období jako soumrak ženských práv a slibuje, že žádná žena nezůstane v Polsku na svou situaci sama, polský ministr zdravotnictví se k případu Agnieszky nevyjádřil. Organizace dlouhodobě pomáhá ženám k interrupcím v zahraničí, poskytuje právní konzultace lékařům i zprostředkovává kontakt se solidárními gynekology. Nemlčí jen představitelé vládní koalice, ale také překvapivě Evropské unie, obvykle kritičtí k poměrům v polské justici nebo přístupu institucí k LGBTQ menšinám. Důvod je prostý, Polsko má jeden z nejpřísnějších zákonů v rámci členských států, nikoliv však nejpřísnější, ten panuje na katolické Maltě, která neumožňuje zákrok ani v případě znásilnění nebo incestu. V Česku je Federa aktuálně v kontaktu s Nadačním fondem pomoci Karla Janečka ohledně sbírky pro rodinu Agnieszky T., která si klade za cíl poslat pozůstalým přes 120 000 korun. Vedle této aktivity působí od roku 2020 v tuzemsku dobrovolnická organizace Ciocia Czesia, jež zahustila neformální síť pomoci osobám z Polska, které potřebují umělé přerušení těhotenství. Další pracují v Rakousku nebo Německu. Díky crowdfundingovým kampaním vybraly dostatek prostředků, aby loni pomohly téměř 900 těhotných osob. Od poskytnutí informací a doprovodu přes uhrazení ubytování až po zaplacení interrupce samotné. Celkové náklady na zákrok se přitom pro cizince pohybují kolem 14 000 korun a aktuálně „tety“, polské dobrovolnice žijící trvale v Česku, kontaktuje 90 až 100 osob měsíčně. Přispět na jejich práci můžete zde.
Podpora nemusí mít jen peněžitou formu, loni v listopadu prošly pietní pochody za Izabelu Prahou i Ostravou. Dohromady se jich zúčastnila více než tisícovka lidí, v řadách protestujících šly slyšet hlavně polština a angličtina, méně čeština. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že pokusy o omezení reprodukčních práv jsou na pořadu dne na Slovensku nebo v Maďarsku a ukotvovat práva žen je potřeba nejen ze solidarity, ale také pro budoucnost.
Mimochodem nehledě na drakonickou legislativu se Polsku nedaří zvrátit dlouhodobý pokles porodnosti, která je nižší než ve státech, kde do reprodukčních práv žen není zasahováno. Zástupci lidskoprávních organizací už otevřeně mluví o tom, že se Polky bojí ve vlastní zemi otěhotnět.
Ilustrační foto: Pietní pochod za Izabelu, Praha (Vojta Veškrna)