Tálibán, který se po 20 letech ujal v Afghánistánu v roce 2021 vlády, po řadě omezení zakázal ženám pracovat pro místní i mezinárodní nevládní organizace. Pokud toto nařízení zůstane v platnosti, nevládní organizace nebudou moci v Afghánistánu pokračovat ve svých aktivitách a důsledky tvrdě dopadnou zvláště na ženy, které jsou vlivem okolností nuceny se o sebe a své rodiny starat samy.
Osmnáctiletá Sanam, jež absolvovala krejčovský výukový program v loňském roce, byla z nového nařízení zdrcena. „Byla jsem strašně smutná a zklamaná. V noci starostmi nespím,“ svěřila se UNHCR. Od té doby, co její otec zemřel, je Sanam jediná v rodině, kdo domů přináší příjem. „Byla jsem na sebe pyšná, že se dokážu postarat o rodinu jako muž. A také moje rodina na mě byla velmi hrdá, že i jako dívka je dokážu zaopatřit.“ Její příjem se s novým opatřením a zpřísněním již existujících restrikcí snížil o dvě třetiny. „Je teď mnohem složitější jít na trh. Už nemůžu chodit každý den a když jdu, potřebuji mahrama (mužský zástupce ženy z nejbližší rodiny). Těžko sháním látky k práci a ještě hůře pak své výrobky prodávám,“ popisuje složitou situaci mladá žena, která dříve vydělávala asi 7000 afghánů (78 dolarů) měsíčně, nyní jsou to pouhé 2000 afghánů, tedy asi 22 dolarů.
K Sanamině výpovědi se vztahuje 26letá Šakoko, matka dvou dětí. Také ona je jedinou živitelkou v rodině poté, co její manžel odešel hledat práci do sousedního Pákistánu. „Přišla jsem do komunitního centra, abych se naučila krejčovině, což mi umožňuje získat příjem. Pokud bych o práci přišla, nemohla bych už podpořit svou rodinu,“ uvedla.
V neúrodné oblasti, kde je přístup ke službám a pracovním příležitostem omezený, jsou komunitní centrum a rekvalifikace velmi důležité. „Opravdu se bojím, jaký dopad bude mít toto nařízení na naši komunitu. Pokud nemáte práci a peníze, neuživíte rodinu. A jakou budoucnost pak přichystáte svým dětem?“ ptá se Zainab, která je jednou z instruktorek krejčovského projektu. V rámci něj se ženy učí nejen novým dovednostem, které pak uplatňují na trhu práce, ale získávají také cenná přátelství a posilují své sebevědomí a sebehodnotu. O to nyní s největší pravděpodobností přijdou.
Většinu svých programů v Afghánistánu na konci roku 2022 pozastavila také organizace Člověk v tísni. Působení žen v rozvojových programech je nejen pro českou, ale i řadu zahraničních humanitárních organizací naprosto klíčové. Bez žen by se totiž pomoc mezi řadu potřebných vůbec nedostala. Člověk v tísni pozastavil kvůli zákazu práce žen v nevládních organizacích například vzdělávací programy pro tisíce dětí. „Věříme, že je to dočasná záležitost. Tálibán to odůvodnil nedodržováním nějakých pravidel islámského odívání a separace žen a mužů v kancelářích. Takže teď budeme vysvětlovat, lobbovat a tlačit,“ uvedl v rozhovoru pro iRozhlas regionální ředitel Člověka v tísni pro Blízký východ Tomáš Kocián.
Tálibán je ultrakonzervativní radikální islamistické hnutí, které vzniklo z bojovníků proti sovětské okupaci Afghánistánu, a jehož ideologie je založena na fundamentalistické deobandské škole a zvykovém právu paštunválí. V zemi se držel u moci již v letech 1996 až 2001, tehdy ovládal asi tři čtvrtiny území. Nyní od roku 2021, kdy vyhlásil islámský emirát, kontroluje víceméně celé afghánské území a opět svazuje obyvatelstvo řadou omezení. Ta se nejvíc dotýkají žen a dívek, které se Tálibán, jak už to dělal dříve, snaží vytlačit z veřejného prostoru. Propustil ženy z vedoucích funkcí ve státní službě a ve většině provincií zakázal dívkám studovat na střední škole. Ženy a dívky nemohou cestovat bez rodinného mužského doprovodu a na veřejnosti musejí mít zakrytou tvář.