Terence Lester společně se svou ženou Cecilií před třemi lety založili neziskovou organizaci Love Beyond Walls, která prostřednictvím nejrůznějších programů bojuje s bezdomovectvím a s problémem, kterému se říká odlidštění chudoby. Pomáhat se ženou začali ale už před 11 lety. Tehdy shromáždili oblečení, boty a další věci, které nepotřebovali, naložili je do auta a jeli do centra Atlanty mezi lidi bez domova a mezi nejchudší obyvatele. Proč se Terence rozhodl pomáhat právě jim a co si myslí o nenávisti a násilí?
Terence s manželkou Cecilií
Co tě vedlo k tomu, že jsi začal pomáhat lidem?
Důležité je asi říct, že pro mě je ta pomoc lidem víc než jen koníček. Někteří lidé třeba pomáhají ostatním, aby se zviditelnili. Já pomáhám lidem, protože jsem byl v jejich situaci. Vše, co dělám, vychází z mé vlastní bolesti, kterou jsem zažil. Překonal jsem toho hodně. Jako teenager jsem byl v gangu, vyhodili mě ze střední školy, byl jsem bez domova a spal v autě. Pak jsem svůj život ale obrátil naruby. Jsem přes deset let šťastně ženatý, mám dvě krásné děti, dodělal jsem si školu, píšu knihy a zasvětil jsem svůj život lidem, mezi které jsem dřív patřil, a snažím se je dostat ze dna zase nahoru. Můj příběh je delší, každopádně můžu říct, že mě zachránil Bůh. Ukázal mi cestu, po které jít, a ta cesta je pomoc lidem. Je to víc než nějaká filantropie, Love Beyond Walls beru jako boží dílo.
Intenzivně pracuješ s lidmi už jedenáct let. Dokážeš říct, kolika lidem vaše práce doposud ovlivnila život?
Než se Love Beyond Walls stala oficiálně neziskovým subjektem, trvalo to asi devět let. Po tu dobu jsme pomáhali místní komunitě, mobilizovali jsme dobrovolníky a pracovali mezi lidmi bez domova. Až před třemi lety se mně a mé ženě splnilo přání, stali jsme se oficiální organizací a rozjeli jsme naplno spoustu projektů. Pomáháme desetitisícům lidí jak přímo v Atlantě, tak díky partnerům a dobrovolníkům i po celé zemi.
Rozdávání potravin potřebným.
Který z vašich projektů je ti nejblíž?
Prádelna. Ano, něco tak obyčejného jako praní prádla je vlastně projekt na polidštění chudoby. Zjistili jsme totiž, že pro lidi bez domova je vyprat si prádlo velmi těžké. Oni chtějí, ale buď je do veřejných prádelen nepustí kvůli předsudkům a stereotypům, nebo nemají na praní peníze. Proto jsme v naší budově zřídili vlastní prádelnu, kam si mohou potřební přijít vyprat zdarma. Kromě toho, že jim tak pomáháme udržet jejich důstojnost, s nimi budujeme vztah a lépe pak můžeme pochopit, co pro ně ještě můžeme udělat. Tahle prádelna ale slouží i rodinám s nízkými příjmy. Často si musí vybrat mezi tím, jestli koupí jídlo nebo vyperou. Tu volbu už podstupovat nemusí.
Zmínil jsi dobrovolníky. Co vlastně lidi, kteří se k Love Beyond Walls přidají, spojuje? Mají něco společného?
Je to jednoduché. Všichni dobrovolníci mají společnou jednu věc – věříme, že láska, ne nenávist, mění svět.
Kdo a jak se může k Love Beyond Walls připojit?
Přidat se k nám může úplně kdokoliv a stát se tak členem naší #LoveArmy (armáda lásky, pozn. autorky). Jsou čtyři cesty, jak se připojit. Můžete se stát partnerem a začít pomáhat přímo tam, kde žijete. Další možností je přidat se do sítě našich dobrovolníků. Můžete ale také šířit náš příběh a informace o tom, co děláme. A samozřejmě můžete naše snažení podpořit i finančně. Doufáme, že budeme moci i díky darům vybudovat centrum pomoci, které bude sloužit lidem zápasícím s chudobou na každodenní bázi.
Čím větší prostory, tím větší prostor pomáhat
Kde Love Beyond Walls sídlí a kdo za vámi chodí?
V současné době máme v College Parku naše Resource Center for The Poor (útočiště pro chudé, pozn. autorky). Sem za námi každý týden přijde spousta lidí. Chodí k nám pro jídlo, vyprat si, do pojízdného kadeřnictví. Často navštěvují i vzdělávací semináře, které pořádáme. A další důvod, proč za námi chodí, je naděje a pocit, že nejsou ztracení a někdo jim pomůže. Tito lidé, kteří chodí opravdu pravidelně, našemu ústředí začali říkat Love Centre. Žene nás to dál.
Pojízdné kadeřnictví. Lidé bez domova jsou stříháni přímo v autobusu.
Plánujete do budoucna centrum rozšířit?
Přesně tak, chceme je rozšířit, abychom na jednom místě pomáhali lidem v co nejvíce oblastech. Pomoci jim v těžkých časech a zaměřit se na odstranění všech překážek, které brání chudým lidem jít za nějakou výzvou. Není to tak, že se svým životem nechtějí nic dělat, ale často se nedostanou k základním službám – třeba právě k praní prádla, ke vzdělání, k úpravě zevnějšku. Tohle chceme napravit. Začínali jsme s prostorem asi 180 m2, chceme vyrůst na víc než dvojnásobek, na kterém budeme moci řešit potřeby komunity. A rádi bychom se zaměřili i na další oblast Atlanty, abychom mohli pomoci více lidem, kteří s chudobou bojují.
Seminář o finanční gramotnosti.
Nestyďme se za to, že někomu dáváme lásku
Myslíš si, že lidé všeobecně chtějí pomáhat? Že jsou ochotni nabídnout pomoc i cizím lidem?
Věřím, že lidé chtějí pomáhat, chtějí dobro. Dokonce i ti, kteří se někdy chovají zle. Je ale pravdou, že bychom měli více ukazovat tu projevenou lásku a dobrotu. Nikdy nezapomenu na svou cestu do Washingtonu, kde jsem se jednoho člověka bez domova zeptal, jestli mu můžu koupit oběd. A on šokovaně opáčil: ‚Proč bys to pro mě dělal?‘ Jako by vlastně říkal ‚To je to, co potřebuju, ale nikdo si toho nevšimne.‘ Tenhle příběh ukazuje zoufalství a zároveň to, jak je potřeba šířit dobro a lásku. Nestydět se za to, ukazovat pozitivní příběhy a motivovat lidi.
Jsou ale lidé, určitě se s nimi také setkáváš, kteří, spíš než lásku, šíří nenávist. Nebo se chovají násilně. Co podle tebe vede lidi k takovému chování?
Myslím, že je celá řada věcí, které nenávist podněcují. Je toho moc. Když lidé nejsou schopni některé věci kontrolovat a ovlivnit, použijí násilí, aby získali moc a aby věci byly tak, jak je chtějí mít. Pak je to neznalost a ignorace. Lidé, kteří nejsou dostatečně informovaní nebo se nechtějí informovat a vzdělávat, volí často cestu nenávisti a násilí, protože to je jednodušší. Nehledají řešení a často se také nechají ovládat jinými. A pak je to nedostatek morálky. Myslím, že ti, kteří se neztotožní s dobrotou Boha nebo jiné vyšší síly, se mohou nechat ovlivnit tím zlým v sobě.
Pochod proti chudobě
Terence nezůstává jen u přímé pomoci v Atlantě. Jezdí přednášet na nejrůznější konference a univerzity. Letos na podzim se navíc vydal pěšky na cestu z Atlanty do Washingtonu. Jeho pochod byl součástí kampaně na rozšíření povědomí o chudobě a na její polidštění. #MAP2016, tedy March Against Poverty/Pochod proti chudobě, pečlivě zaznamenával na sociálních sítích. Cíl jeho cesty? „Kráčím s cílem zvýšit povědomí o milionech lidí, kteří žijí v Americe v chudobě. Chceme touto kampaní vyzdvihnout příběhy lidí před statistiky, dát hlas těm, kteří jsou na okraji společnosti a rozšířit povědomí o chudobě,“ uzavírá Terence.
Foto: Love Beyond Walls