Branky, body kokoti je online pořad Blesku pro ženy, který si stejně rychle získává popularitu a fanoušky jako odpůrce. Pořad uvádí herečka Tereza Dočkalová, držitelka ceny Thálie. Je sama feministkou, nebo jde jen o práci? „Rozhodně to není jen role, já s těma věcma souzním,“ říká Dočkalová a pokračuje: „Začala jsem se o feminismus zajímat až v momentě, kdy díky kampani MeToo začaly vyplouvat na povrch další a další případy sexuálního obtěžování. Vlastně mě strašně překvapilo, že se tím ještě pořád musíme jako společnost zabývat.“ Největším problémem feminismu v Česku jsou podle ní zkreslené představy o jeho významu, na což pořad reaguje vtipnou a kontroverzní formou. „Když se něco zesměšní, už z toho nejde takový strach.“ dodává. Dočkalová ale připouští, že některé lidi forma pořadu odrazuje. „Nejsou z nějakých důvodů schopni pochopit nebo přijmout tenhle typ nadsázky. Je to pochopitelné. Humor na takové hraně nikdy nebyl pro každého,“ říká. A jak ona sama vidí muže feministu? „Inteligentní moderní stvoření, které ví, že neztratí nic ze své mužnosti, když ho někdo uvidí s prachovkou nebo kočárkem, anebo když přestane mluvit o ženách sběračkách a udržování ohně,” uzavírá.
Jak to celé vzniklo?
Vzešlo to od Petra Cífky, se kterým jsme se znali z divadla. U nás ve studiu PalmOffka se už víc jak tři roky uvádí 1000 věcí, co mě serou - hra, která vznikla z blogu, jehož je Petr jedním z autorů. Zkoušeli jsme spolu dělat už nějaká videa předtím, byly to takové monologické hejty naštvané mladé herečky před zrcadlem, ale nakonec se to nepovedlo dotáhnout do konce. Tak pak pořád chodil a říkal, že ještě něco vymyslí a jednou za mnou přišel s nápadem na něco jako feminist news. Stal se totiž šéfem videoobsahu v CNC a když přemýšlel nad nějakým formátem pro redakci ženských časopisů, všiml si, že se tomu dámy už nějakou dobu věnují. Napadlo ho je spojit dohromady s naštvanou mladou herečkou před zrcadlem a vznikli z toho Kokoti. Způsob jak s nadsázkou upozornit na různé přešlapy ve veřejném prostoru namířené proti ženám a teď i pomalu rozšiřovaný na problémy různých menšin.
Je humor účinná zbraň proti „kokotismu“?
Ano a osvědčený mnoha generacemi kokotismem utlačovaných předků. Když se něco zesměšní, už z toho nejde takový strach.
Strefujete se do genderových nerovností. Co to vlastně je?
Složitá otázka pro někoho, kdo je vlastně gender nováček. Já pro sebe to zatím vnímám tak, že se pohybujeme v prostředí, které je neustále tak nějak toxikované různými hloupými šovinistickými argumenty jak ze strany mužů, tak bohužel i žen. V prostředí, kde se tahle problematika odpálkovává metaforami z pravěku a kde jeden malý hešteg protrhne lavinu s případy sexuálního harašení. Nejspíš si o tom musíme ještě promluvit, pro začátek by bylo fajn mít aspoň v legislativě rovně nastavené podmínky. To je přece to nejmenší a už to tak mělo být dávno.
Co je pro vás současný feminismus?
No, podle mě je to snaha upozornit na dávno mrtvé stereotypy, kterými se z nepochopitelných důvodů pořád jako společnost řídíme. A největší problém feminismu v Česku je nejspíš to, že o něm pořád máme dost zkreslené představy.
Angažujete se i v běžném životě jako feministka, nebo jde jen o roli, kterou jako herečka hrajete?
Neangažuju. Zatím. Ale rozhodně to není jen role, já s těma věcma souzním, byť bych je takhle trefně nezformulovala.
Jak témata vybíráte? A jaká temata jsou ve feminismu aktuálně nejdůležitější?
Tohle je spíš otázka na dámy scenáristky. A nejdůležitější témata feminismu ... jsem v tom fakt nováček, ne proto, že bych měla vagínu teprve týden, ale proto, že jsem se celý život pohybovala skoro výhradně v divadelním prostředí a platila za talentovaný děcko, kterému se všude samy otvíraly dveře, aniž by mělo pocit, že se o to nějak zvlášť musí zasazovat. Divadlo je ale kruté prostředí, jste neustále pod tlakem kritiky vaší osobnosti a ano, často to bývá přes čáru. Ale já se velmi rychle naučila využívat to ve svůj prospěch, že to není kritika mě jako člověka nebo ženy, ale mě jako herce. A že charakterové vady jak moje, tak ostatních, se musí do určité míry brát jako odpadní voda tvorby, že si je člověk nesmí moc připouštět k tělu. Nikde není psáno, že dobré divadlo dělají dobří lidé. Ale něco jiného je reálný život. A toho já si doopravdy začínám teprve všímat. Fakt, bez nadsázky. Začala jsem se o feminismus zajímat až v momentě, kdy díky kampani MeToo začaly vyplouvat na povrch další a další případy sexuálního obtěžování. Vlastně mě strašně překvapilo, že se tím ještě pořád musíme jako společnost zabývat. Potom jsem se při práci potkala s Janem Klatou, polskou režisérskou hvězdou, taky feministou mimochodem. Ale to by zrovna v Polsku měl být dneska každý normální člověk, když se koukne na jejich zákony proti potratům. Dělali jsme Shakespearovo Něco za něco, kde Klata akcentuje linku násilí proti slabším, proti ženám, zneužívání moci velkým bílým mužem a hra ze 17. století je najednou aktuálnější než zítřejší noviny. A taky dost temná mimochodem.
Jaké téma prozatím vyvolalo největší ohlas?
Asi kardinál Duka a jeho ideové souznění se Slušnými lidmi, kteří vběhli na pódium brněnského divadla. Ten stěr zarezonoval nejen v divadelní komunitě. A samozřejmě pak i titul Prasák týdne pro Miloše Zemana, to pochopitelně vždycky zabere a během let se na tom nic nemění. Bohužel.
Váš pořad je hodně ostrý, nekorektní, radikální, kontroverzní. Proč?
Pro drsný humor má většina lidí v srdíčku vytvořený speciální místo.
Jaké máte na pořad reakce? Jak se vyrovnáváte s nenávistnými reakcemi? A co podle vás za nimi stojí?
Myslím, že je z toho spousta lidí nadšených. Těch hejtů si moc nevšímám, není to konstruktivní skoro nikdy, spíš legrační. Můj bývalý chlapec mi řekl, že se mu nelíbí, jak je to drsné, asi hlavně proto, že ví, že já taková nejsem. Možná jsou ale rozzlobení křehcí lidé právě to, co svět zrovna potřebuje.
Ozývají se vám lidé, o kterých v pořadu mluvíte?
Ozývají. Ozval se třeba pobouřený pan gynekolog, co si dělal selfie mezi nohama své pacientky, že chce veřejnou omluvu a abych se v jednom z vydání prohlásila za kokotku týdne. Asi s tím nemám problém, jen musím počkat na ten správný čas, kdy budu cítit, že je moje kokotství na maximu.
Proč podle vás některé ženy přistupují na machismus? Nemůže být problém naší společnosti spíše u žen, které neusilují o změnu?
Ano, to je přesný. Ale vůbec nevím, jak o tom s nimi mluvit.
Kdo je podle vás muž – feminista? Přibývá jich?
Muž feminista je muž dneška. Inteligentní moderní stvoření, které ví, že neztratí nic ze své mužnosti, když ho někdo uvidí s prachovkou nebo kočárkem, anebo když přestane mluvit o ženách sběračkách a udržování ohně. Feminismus je u chlapů ohromně sexy a myslím, že ano, že jich díky bohu přibývá.
Vaše kritika je postavena na nadsázce. Chápou tento druh kritiky i diváci? Často k vyjádření svého nesouhlasu používáte vulgarismy. Neodrazuje to spíše lidi od vašich myšlenek?
Asi ano. Asi to některé lidi odrazuje a nejsou z nějakých důvodů schopni pochopit nebo přijmout tenhle typ nadsázky. Je to pochopitelné. Humor na takové hraně nikdy nebyl pro každého.
Spoluautorka rozhovoru: Eman Ghaleb
Foto: Archiv Terezy Dočkalové a BBK