Mladý student Thomas se v posluchárně pravidelně potkával se spolužákem, který ho téměř vším, co dělal, rozčiloval. Dával si své věci na Thomasovu část lavice, mluvil velmi špatnou angličtinou, každé ráno pronášel ty samé fráze a nikdy si nezapomněl s Thomasem, k jeho vzteku, plácnout. „Poslední věc, kterou chci, je dávat si s klukem, kterej jen ztěží mluví mým jazykem, dávat high five v osm ráno. Dej si hlavně ty svý podělaný věci pryč z mý lavice!“ zlobil se Thomas. Jenže vše, co Tomovi připadalo tak neskutečně iritující, byl nakonec upřímný projev laskavosti a zájmu a jeho spolužák nebyl otravný cizinec, ale studující a zároveň na plný úvazek pracující manžel a otec dvou dětí.
„Nazdar lidi, normálně dávám na svůj Twitter blbosti, ale dnes se mnou mějte strpení, protože s vámi chci něco sdílet,“ těmito slovy začal Thomas McFall, mladý student a uživatel Twitteru, psát svou upřímnou zpověď. V ní vypráví o cizím studentovi, vedle kterého sedával na jedné z přednášek. Mluvil podle Thomase mizernou angličtinou. „Nejpokročilejší věc, kterou jsem od toho kluka v angličtině slyšel, bylo ,Ty jo, můj muffin je fakt dobrej´,“ vzpomíná. Thomas si také stěžoval na to, že si jeho soused v lavici neustále odkládá své věci na Thomasovo místo. „Tenhle kluk měl navíc ve zvyku si dávat svoje věci přesně na to místo, kde já sedím. Jeho batoh, svačina, učebnice a jeho mobil byly VŽDYCKY na mém místě,“ zdůrazňuje Thomas.
„No a vždycky, když jsem přišel do třídy, tenhle člověk pronesl: ,Ah, Tome, jsi tady. Dobrý,´a začal si rychle uklízet své věci z mého místa. Pak si zvykl mi říkat: ,Připravenej na hodinu, jo?´ a chtěl si se mnou plácnout. Tenhle týpek si se mnou plácnul každý den,“ vypočítává Thomas další věci, které ho štvaly a rozčilovaly. „Poslední věc, kterou chci, je dávat si s klukem, kterej jen ztěží mluví mým jazykem, dávat high five v osm ráno. Dej si hlavně ty svý podělaný věci pryč z mý lavice!“ dodává Thomas. Brzy však měl přijít na to, že ho dráždilo něco, za čím se skrývala laskavost a dobrý úmysl.
„Dnes jsem přiběhl o pár minut později. Stál jsem ještě chvíli před třídou, protože jsem potřeboval rychle poslat zprávu. Koutkem oka jsem ve dveřích viděl své místo a moje část lavice byla samozřejmě plná jeho věcí. Jako obvykle,“ ironicky poznamenává Thomas. Jak stál před vchodem do třídy, přiběhl další z jeho spolužáků. A protože i on přišel do třídy na poslední chvíli, chtěl si sednout na místo, které bylo nejblíže dveřím. Tam ale pravidelně seděl Thomas. „A ten kluk, co sedí vedle mě, ho zastavil a řekl mu: ,Promiň, ale tady sedí můj kamarád Thomas.´, prozrazuje Tom a přiznává: „V tu chvíli jsem si uvědomil, že si nedával věci na mé místo, aby mě naštval. Držel mi tak každé ráno místo. A celou tu dobu mě vnímal jako kamaráda. Jakkoli to zní lacině, byl jsem dojatej.“
Když Thomas konečně přišel do třídy, jeho spolužák z lavice si stejně jako každý jiný den odklidil své věci z Thomasova místa a pronesl: „Ah, Tome, jsi tady. Dobrý,“ a s Thomasem si plácnul. Hodina však tentokrát neskončila Thomasovým rozčilením, ale společným oběděm. Během něj Tom zjistil, že jeho spolužák přišel do Ameriky z Blízkého východu za vzděláním a že se chce vrátit domů, jakmile získá titul. Má ženu, dvě děti, pracuje na plný úvazek a vše, co mu z vydělaných peněz zbývá, posílá domů své manželce. Na Thomasovu otázku, jak se mu líbí v Americe, odpověděl, že se mu stýká po rodině, ale že na druhou stranu je vzrušující být tady. A dodal: „Ale ne každý Američan je na mě tak hodný jako ty, Tome.“
„A co z mého příběhu plyne? Nedělejte to, co já, nemyslete neustále jen na sebe. Trvalo mi skoro celý semestr, abych si vyndal hlavu ze zadku a uvědomil si, že tenhle kluk jenom chtěl být mým přítelem. Ale myslím, že lepší je pozdě než nikdy,“ uzavírá Tom.
Jeho příspěvek nasbíral řadu různorodých reakcí. Někteří se ptali na onoho spolužáka a zajímali se, zda jeho rodina něco nepotřebuje. Jiní sdíleli své zkušenosti s prací s cizinci a upozorňovali na to, že špatná angličtina nemusí nutně znamenat, že je její mluvčí hloupý. „Vybavuju si, jak zle se lidé chovali k mé manželce za její špatnou angličtinu. Ve skutečnosti byla angličtina pátým jazykem, který se učila,“ komentuje Tomovu zpověď uživatel dandan. Ne všechny reakce však byly pozitivní. „Spoustou lidí jsem byl označen za rasistu. Tenhle myšlenkový pochod je podle mě bezdůvodný a šílený. Dostal jsem taky výhrůžky smrtí, ale vzhledem k povaze internetu se není čemu divit,“ uvedl pro Bored Panda Thomas. Tyto negativní reakce jsou důvodem, proč tady příběh končí. Thomasův spolužák o sobě nechtěl uvádět žádné bližší informace, proto nebyla založena sbírka, která by mu jinak mohla pomoci lépe skloubit studium a péči o svou rodinu. Není to však absolutní konec, protože Thomas dodává: „Rozhodně zůstaneme přáteli. Je skvělý!“
Ilustrašní foto: Pixabay, Ostatní foto: Twitter Thomase McFalla