Minulý rok dostala stovka amerických lidí bez domova v několika místech jednorázové fotoaparáty s jedním úkolem – odvyprávět svůj příběh. Každý z účastníků tak měl příležitost podělit se o část svého života se svým okolím. Nafocených filmů se vrátila polovina. „Tito fotografové jsou možná bez domova, nejsou ale bez naděje, beze jména nebo bez hlasu,“ popisuje pro HFC iniciátor projektu Through Our Eyes Jason Williamson, pastor a příležitostný fotograf. Vznikla tak jedinečná série stovek fotografií, která ohromuje diváky po celém světě. A jak ukazují také výpovědi samotných fotografů, byla v řadě ohledech klíčová také pro ně samotné.
„Chtěl jsem spojit svou vášeň pro fotografii s mou profesí pastora. Věřím, že Bible říká pravdu a že Ježíš nás učil milovat všechny. Chtěl jsem naší komunitě ukázat potřebu zajímat se o lidi žijící na ulici,“ vysvětluje pro HFC svou motivaci Jason. „Začal jsem proto s tímto projektem nejprve v mém domovském městě, ve Spartanburgu v Jižní Karolíně. Máme však v plánu letos pokračovat a expandovat do více měst po Spojených státech,“ dodává.
"Vidím ji pořád a připadá mi hodně zajímavá. Strávil jsem nějakou dobu procházení se a mluvení s ní. Rád bych se o ní dozvěděl víc. Chtěl bych vědět, proč dělá věci, které dělá a jak žije." (foto: Robert Aldridge)
Psychologická pomoc, recidiva a nekonečné bezdomovectví
Podle Jamesona Williamsona se problémy, se kterými se lidé bez domova ve Spojených státech potýkají, město od města liší. Záleží například na zdrojích, které jsou v dané lokalitě dostupné. „V místech, kde jsme projekt realizovali, lidé na ulici nejčastěji trpí nedostatkem psychologické pomoci, dlouhodobým bojem se závislostmi, recidivou a nedostatečnou kvalifikací,“ vysvětluje. „V mnoha případech je největším problémem lidí bez domova bezdomovectví samotné. Myslím tím fakt, že někteří žijí na ulici od svých dětských let,“ pokračuje.
“Chtěl jsem mít fotku svého kamaráda. Je ve stejné situaci jako já. A oba chceme lepší život." (foto: Brian Bonner)
Titul fotografa
Do projektu se na začátku zapojila stovka lidí žijících bez domova ve věkovém rozmezí od sedmi do pětasedmdesáti let. Jejich motivace byly různé. „Většina z těch, které jsme oslovili, byli z možnosti účasti v takovém projektu nadšení. Náhle přestali být jen bezdomovci, ale stali se fotografy. I když třeba jen na čas, dostali náhle úkol, který někdy vnímali jako větší než oni sami. Jejich hlasy většinou slyšet nejsou. Tento projekt jim ale najednou poskytl platformu a oni si vyprávění svých příběhů skutečně užívali,“ hodnotí pro HFC reakce zapojených fotografů pastor Williamson.
To potvrzují také výpovědi samotných účastníků a účastnic projektu. „Dostala jsem se na ulici, kde jsem žila pět dní, než jsem se dostala do projektu Through my Eyes. A užívala jsem si jeho každý moment,“ popisuje své pocity Annette Barnett, jedna z fotografek.
"Tohle je můj domov. Žiju tam kolem dvou let. Postavil jsem si ho z komunitního odpadu. Tvrdě jsem se na ty věci nadřel a vložil do nich srdce. Snažím se, ale věci mezi lidmi tam byly v pořádku. Mám vedle postele sekeru - pro případ." (foto: Dale Hoskins)
Více než 700 snímků
Ze stovky rozdaných fotoaparátů se jich vrátila téměř polovina. Vyvoláno tak bylo více než 700 fotografií. „Snímky, které mě překvapily nejvíc, byly ty zobrazující naději a štěstí. Přes život v příšerných podmínkách má mnoho lidí stále spoustu naděje. I když se lidé naučili žít na ulici a žijí tak celé roky, neznamená to, že tak chtějí žít věčně,“ sdílí své dojmy z výsledných fotografií Williamson. „Myslím, že naše komunity věří, že většina lidí bez domova takto žít chce,“ dodává s povzdechem.
Vybrané snímky byly od léta loňského roku představeny na několika výstavách. První z nich v Champans culture Centre ve Spartanburgu. Fotografie byly také reflektovány řadou předních světových periodik a projekt si tak získal mezinárodní pozornost. Reakce iniciátora projektu překvapily. „Veřejnost byla ze všeho nejvíce ohromena, že takové snímky pochází z našeho okolí. Stále je totiž mnoho lidí, kteří jsou nepořádkem ve stanových městečkách, kde lidé bez domova často žijí, znechuceni. To mi láme srdce. Tam, kde někteří vidí nepořádek, já vidím člověka, který se tam celou noc třásl zimou,“ uzavírá Jason.
"Můj bráška chtěl vyfotit, protože předstíral, že ho lapilo monstrum." (foto: Leah McGrade)
“To je místo, kde žiju. To je moje kancelář. Teď ho prodávám, abych si mohl pořídit větší kancelář." (foto: Randall Cline)
"Vařil jsem pro sebe a kamaráda. Spoléháme se na sebe. Spousta lidí si myslí, že to je utrpení. A ono také často je. Ale já jsem prostě tady a chci dělat věci dobře. Děláme dušené maso, mrkev a další zeleninu. Hodně lidí si myslí, že jíme jenom jídlo z polívkárny." (foto: Dale Hoskins)
“Je to běžný výjev, který vidíme na ulici. Snažila jsem se najít dollar na pití, protože jsem měla hroznou žízeň. Byla jsem frustrovaná, protože jsem nenašla ani jeden. Můj přítel to chtěl vyfotit, aby lidé viděli, jaké to je každý den." (foto: Crystal Williams)
“Párkrát jsme tu přespali. Miluju ty barvy a vypadalo to skvěle, když jsem to zrovna fotila. I přesto, že jsem tu spávala, je to pro mě pořád krásné." (foto: Cristal Williams)
“Tohle je jeden z mostů u Kmartu, kde jsem si kupoval barvu na čichání a kde jsem žebral. Pod tím spacákem spí muž, ale nechtěl být na té fotce. Je to už 22 let, co jsem tam byl a od té doby jsem čistý. Mám teď svůj domov a nechávám v něm bezdomovce občas přespat nebo se osprchovat." (foto Jack Smith)
“On je drahocenný syn mé nejstarší sestry. Jeho krásný úsměv umí povzbudit spoustu lidí." (foto: Bernestine Wright)
“Hodně bezdomovců má více míst, toto je jedno z nich. Můžou mít misto, kde se zdržují na jedné straně města a na další jiné. Tohle lidem při počtu bezdomovců ve Spartanburgu ukáže, že lidi musí přežít nejlíp, jak umí. Jestli to znamená spát pod náklaďákem, v autě nebo na matraci v lese, tak to tak bude." (foto: Ray Kelly)
“Ty bílé šaty miluju. Připomínají mi moment, kdy se má sestra vdávala." (foto: Bobbie Nesbitt)
"Znala jsem ji už z jiného útulku. Šla jsem jí pomoct vynést nějaké oblečení a říkala jsem si, že ji nejdřív vyfotím. Byla jsem nadšená, že tu teď budu mít přátele, ale cítila jsem se za to špatně, protože ona neměla na výběr a do útulku musela." (foto: Mildred Johnson)
“Někdo tohle místo zapálil, protože záviděl, že tu pobýval někdo jiný.” (foto: Ray Kelly)
"Tento muž je bezdomovec. Nechtěl, aby byl na fotce jeho obličej. Jen se tak poflakoval, protože to je to, co bezdomovci dělají. Poflakují se a čekají na jídlo nebo na to, až se otevře nějaké místo. Čekají na to, že se něco stane." (foto: Ray Kelly)
"Chovám velký respekt ke starým lidem a veteránům. On a já jsme spolu strávili nějaký čas a jedli krocaní krční kůstky. Má u svého domu zátoku, u které ráda trávím čas. Dnes máme svobodu díky lidem, jako je on. Neměl na výběr a musel do armády nastoupit. A já jeho snahu a život respektuju." (foto: Stephanie Farmer)
“Ona je můj svět. A ona je také to, co mě dostalo z bezútěšné situace. Držela mě nad vodou a donutila mě pokračovat, i když jsem si sám nemyslel, že bych měl." (foto: David Minch)
Toto je můj domov. Nejsem bezdomovec, jsem ale velmi blízko životu v chudobě. Tohle je to, co mám a co si můžu dovolit. Je to krok od toho být na ulici. Když jsem se nastěhoval, neměl jsem nábytek a dva měsíce jsem spal na zemi. (foto: Rhonda Arflin)
Foto: Through Our Ees Project