Šelest, zvonění, hučení nebo pískání v uších. Přetrvávající zvuk, který znemožňuje slyšet ticho, znesnadňuje vnímání, spánek i každodenní úkony. Různé typy často nefungující léčby. Tak popisují lidé, kterých se tento problém týká, tzv. tinnitus. Nejde o nemoc, ale o symptom, který pacient vnímá jako nepříjemný zvuk v uších. Dle odhadů se s ním alespoň jednou za život setkalo asi 50 % populace a zhruba 10 % pak trpí chronickým tinnitem. Někteří lidé s ním žijí mnoho let, zvyknou si na něj a nevnímají jej, pro jiné je nepřítelem, kterého nemohou vyhnat z vlastní hlavy. U některých lidí tinnitus doprovází i deprese či jiné psychické problémy. Setkávají se také s nepochopením okolí a nepříjemnými reakcemi. Zkuste si poslechnout zvuky na této stránce a představte si, že jsou součástí každého vašeho dne. Jak by se změnil váš život?
Příběh Ondřeje Trhoně, který jsme nedávno sdíleli, vzbudil velký ohlas a ozvalo se nám také několik lidí, kteří s tinnitem žijí. Rozhodli jsme se proto zveřejnit jejich příběhy a zkušenosti a dát tak našim čtenářům možnost se s tímto ve společnosti dosud poměrně neznámým problémem blíže seznámit.
Když neslyšíte, není to vidět. Mnozí si myslí, že si děláte srandu
Třicetileté Anně se tinnitus projevil před osmi měsíci nejprve jako tlak v uchu a zalehnutí, nyní jako neustálé hučení v obou uších, které přechází občasně ve vyšší zvuky či tlak. Jeho vznik připisuje osobnímu zvratu, tedy stresu, který může být jednou z mnoha známých příčin problému. Při zvýšeném stresu či nemoci se Anně zhoršuje i problém s ušima, což neusnadňuje snahu cítit se psychicky dobře a rychleji se uzdravit. Anna se ale snaží problém vnímat pozitivně: „Život se mi vlastně změnil do pozitivní roviny,” uvádí. „Snažím se méně stresovat, poslouchám víc hudbu, která hučení aspoň trochu přehluší.”
Pro většinu těch, kteří trpí tinnitem, je dle Anny nejtěžší vyrovnat se s reakcemi okolí. „Když jsem se o tom bavila s lékařem, měl dobrý postřeh. Podle výzkumu se člověk lépe srovná s tím, když přijde o zrak. Vysvětlení je poměrně jednoduché. Když je člověk slepý, je to vidět – má např. brýle, hůl, vodícího psa atp. Avšak když přijdete o sluch, vidět to není,” vysvětluje. Podle Anny také tinnitus snižuje doslýchavost, především v hlučném prostředí, například u pokladny nebo na poště. „Pokud přijdete do obchodu, kde je prodavačka, které se pětkrát zeptáte na to, co říkala, protože jí nerozumíte, případně stačí pošta, kde přes sklo nerozumí pořádně asi ani zdravý člověk, pak vzniká nedorozumění, protože někteří se domnívají, že si z nich děláte srandu. Ale vy jim prostě jen nerozumíte, ovšem příčina není vidět,” dodává.
Přes nesnadné začátky zvládá nyní Anna situaci především díky hudbě a odreagování se pomocí čtení, výroby věcí apod. Z léčebných metod zkusila vasodilatačních infúzí, laserovou terapii a rehabilitaci krční páteře. Vše bohužel bez větších úspěchů. „Obecně si myslím, že není jednoduché se s tím srovnat. Ale problém spočívá hlavně v tom, že čím víc si to člověk připouští, tím horší to je. Hodně záleží na okolí, jak to přijímá. Důležité je, aby se člověk nemusel cítit méněcenně. Je dobré naučit se s tím pracovat, a hlavně se tomu nepoddávat, pak se to jen zhoršuje,” uzavírá.
Občas bych chtěl jen naslouchat tichu
Štěpán se dle svých slov vyrovnává se svým “osobním hendikepem” dobře. Vysokofrekvenční pískání v uších se u něj začalo projevovat v pubertě po poslechu hlasité hudby. Někdy se k němu přidá i zhruba vteřinu trvající hluchota, kvůli které musí například zastavit chůzi. Nejvíce pískání vadí před spaním.
Život se mu dle jeho slov příliš nezměnil, pouze neslyší ticho. „V noci je sice krásné ticho a já bych si chtěl někdy i v lese vychutnat tu jeho krásu, ale ticho neslyším. Pořád v uších slyším pískání, ale není to tak drastické. Někdy mě to spíše mrzí, protože bych si chtěl odpočnout a v danou chvíli jen ležet nebo sedět a naslouchat tomu úžasnému tichu nebo jen štěbetání ptáků v lese nebo na louce. Bohužel,” popisuje. Proto mu nejvíce pomáhá být v hluku. „Od malička jsme měli v domě psy a papouška, takže jsem si zvykl, že se pořád něco dělo. Navíc nás ve velkém domě donedávna bylo pět i s rodiči a já jsem si na nějakou dávku ruchu zvykl, nemám potom pomyšlení na to, že mi mírně v uších hučí nebo píská,” vysvětluje. Léčbu nepodstupuje žádnou.
Reakce okolí vnímá jako zmatené, občas se na něj druzí dívají, jako by byl divný. Štěpán se však již s tinnitem vyrovnal a bere ho jako součást svého života.
Zatím jsem se nevyrovnala s faktem, že neuslyším, jak hudba opravdu zní
Zuzaně se tinnitus objevil vloni v únoru, zdánlivě bez důvodu. Původním projevem byly náhlé poruchy sluchu, echovité slyšení, ztráta schopnosti slyšet některé tóny v zasaženém uchu, které přešlo v konstantní nízkofrekvenční hučení. Důvodem dle ní mohl být nedostatek vitamínů a minerálů v těle, dlouhodobé kojení a přetěžování páteře nošením dítěte, případně genetická zátěž – stejným problémem trpí oba rodiče.
Zpočátku podstoupila léčbu. Vysoké dávky kortikoidů, vitamíny a minerály, ginkgo biloba a další léky na prokrvení. Léčba nepomohla a přístup lékařů byl dle jejích slov neempatický. Musela přestat kojit, což bylo pro ni obtížné a způsobilo jí to deprese. Po měsíci tedy léčbu ukončila a dále pokračovala pomocí alternativních metod – metoda RUŠ doplněná o přírodní preparáty. Díky nim se jí podařilo problém na nějaký čas téměř úplně odstranit.
Na hučení si postupem času zvykla. Snaží se nyní vyhýbat hlučným místům. Hudbu však miluje a velmi jí pomáhá. „V mém životě je velmi důležitá hudba, takže jsem se zatím nevyrovnala s faktem, že na levé ucho už asi nikdy neuslyším hudbu tak, jak opravdu zní. Bylo to pro mě hodně zdrcující. Pomáhá mi udržovat si naději, že se to třeba zlepší. Jsou tací, kteří po poranění páteře začali chodit. Nic není nemožné. Je to tedy víra, víra v uzdravení, ve vlastní schopnosti tvořit si život,” říká a dodává, že se v ničem neomezuje a začala nyní i chodit na hodiny zpěvu. Její okolí o problém většinou vůbec neví.
Spolužáci nechápou, jaké to je usínat ve dvě a v šest vstávat do školy
U Tadeáše se tinnitus projevil před osmi lety z neznámých důvodů. Před rokem a půl se problémy začaly zhoršovat, pískání se stalo intenzivnějším a přidaly se problémy s nespavostí a deprese. Po desítkách návštěv doktorů se podařilo odhalit srostlý první a druhý krční obratel. Nyní s lékaři plánuje postup léčby.
Okolí reaguje dle jeho zkušeností většinou negativně. Kvůli dojíždění k doktorům má málo času, což způsobuje nepřítomnost ve škole. Má také problémy s nespavostí, takže bývá unavený. „Ani nemůžou pochopit, jaké to je usínat ve dvě ráno a v šest zase vstávat do školy. Na konci týdne potom mám problém nezaspat, pokud se mi za ten večer vůbec podaří usnout. A s tímhle vším si lidé začnou vymýšlet, pomlouvat a říkat, že na tu školu kašlu a jsem záškolák. Jinak samozřejmě mám pár lidí, co mě podporují a pomáhají, za což je mám neskutečně rád,” popisuje Tadeáš.
S pískáním mu pomáhá poslech kvalitní hudby, trocha alkoholu, a hlavně zůstat v pohodě a nestresovat se. Na deprese a nespavost prozatím řešení nemá.
Doufám, že se z toho nezblázním
Lucie jako malá prodělávala časté záněty středouší a propíchnutí bubínku. Na střední škole ji při nachlazení zalehly uši, které způsobily ztrátu sluchu a hučení v hlavě. Po lécích se stav zlepšil, ale hučení nepřestalo. Zhoršovalo se po hudebních akcích. Na hučení si zvykla, ale postupem času začala zjišťovat, že její problém není obvyklý u dalších lidí. V uších jí hučí už přes deset let.
Zkoušela různé typy léčby – Bachovy esence, Aerius, Ashwaghandu, rehabilitace, vše bez výraznějších účinků. Plánuje tedy zkusit jinou než západní medicínu, akupunkturu, Dornovu metodu, kraniosakrální metodu či kineziologii. „Abych hučení přehlušila, nevnímala jej, tak jsem si navykla na přehrávání něčeho v duchu. Není to ideální a popravdě jen doufám, že se z toho nezblázním. Nemohu kvůli tomu usnout stejně jako kvůli hučení. Prostě mi neustále jdou nějaké myšlenky hlavou, abych nevnímala hučení, které nikdy nepřestane,” popisuje Lucie. „Hodně se děsím zhoršení, znám případy, kdy se lidé s tímto problémem nevyrovnali, respektive jej nevydrželi již snášet a zbláznili se, čemuž se nedivím. Osobně tedy raději poslouchám své myšlenky, písně, přemítám si události, což mi hučení přehluší,” uzavírá a dodává, že nejvíce se o ni bojí maminka a přítel.
Foto: Flickr