Americký pár Basil Soper a Johanna Case se v létě rozhodli pro netradiční dvouměsíční road trip. Projeli totiž Spojené státy spolu se svým psem Yepperem na zadním sedadle s cílem portrétovat a vyzpovídat lidi napříč USA, kteří se identifikují jako trans, nebo nezapadají do klasických genderových škatulek. „Média se často zaměřují na to, co dělá transgender osoby jiné – na naši bolest a zejména genitálie. To moc nepomáhá,“ uvádí pro HFC trans aktivista Basil Soper. „Měl jsem potřebu ukázat, z čeho máme radost, čím se bavíme, jaké máme sny, koho milujeme a co celkově přinášíme světu,“ dodává. Níže některé z příběhů a fotografií najdete.
Lidé jako ostatní
Basil věří, že jeho a Johannin projekt Transilient může těm, kteří neměli možnost se s translidmi setkat tváří v tvář, pomoci se s nimi identifikovat. „Mezi lidmi, se kterými jsme dělali rozhovory, jsou totiž rodiče, mariňáci nebo hudebníci,“ popisuje pro HFC. „Chtěl jsem prostě jen ukázat, že nejsme nebezpeční vetřelci, ale lidé, kteří se snaží dělat, co mohou, aby to fungovalo, stejně jako kdokoliv jiný.“ Dodává však, že se translidé často setkávají s různými výzvami, o kterých nemá jejich okolí tušení.
Basilova partnerka Johanna pro HFC řekla, že se v posledních letech začali translidé ve veřejném prostoru i médiích objevovat mnohem více, než kdy předtím. Svůj podíl na tom podle ní měl také veřejně velmi sledovaný coming out Caitlyn Jenner, který k tématu přitáhl pozornost. Na druhou stranu si všímá velkého opovržení ze strany konzervativní části společnosti, které podle ní nepřímo podporuje také nová administrativa Donalda Trumpa. Podnět k vytvoření projektu Transilient byl ale jinde. „Začali jsme s Transilientem v reakci na HB2, což byl zákon, který prošel v Severní Karolíně. Ten zapovídá transgender lidem užívat ty záchodky, které korespondují s jejich genderovou identitou,“ vysvětluje. „Věříme, že velkým důvodem pro současnou anti-trans rétoriku v USA je, že většina Američanů nikdy v životě trans člověka nepotkala,“ dodává.
September, Omaha (přečtěte si její příběh)
Izolace a deprese
Translidé se podle Johanny setkávají s řadou výzev. Mezi ty nejčastěji zmiňované samotnou komunitou jsou podle ní násilí – fyzické i psychické nebo virtuální, chudoba a ztížený přístup ke zdravotní péči. „Většina translidí čelí také silné izolaci a depresím. Když s tím jdeme ven, mnoho rodin se od vás odvrátí a k tomu přijdete o práci. Transkomunita se také potýká s vysokým podílem sebevražd. Během posledních pěti let jsem takto přišla o tři své transgender přátele,“ popisuje pro HFC.
Basil a Johanna hledali translidi pro rozhovory zejména na sociálních sítích přes nejrůznější hashtagy. Jakmile se jim podařilo domluvit, přidali je do itineráře své cesty, která nakonec měla téměř třicítku zastávek. Zveřejnili tak dodnes téměř čtyticet intimních rozhovorů. Podívejte se na příběhy některých z nich.
Sophia, Las Vegas
„V Las Vegas žiju tři roky a prostě to tu miluju. Vyrostla jsem v Illinois na jižních předměstích Chicaga a byl to mazec! Chicago bylo tehdy skvělé! Bezva jídla, přátelé a hudba. (…) Jo, první koncert, na který jsem kdy šla, byl Ozzy Osbourne! Byla to jeho první show a hrál s Motorhead. S kamarády jsme ho viděli v Aragon Ballroom a přála bych si, abych mohla říct, že si to celé pamatuju. Já jsem si ale dala svého prvního jointa v životě a nepamatuju si nic (smích). Hudbu miluju pořád."
Přečtěte si celý Sophiin příběh.
Brodey, Omaha
„To je otázka, kterou často dostávám: 'Proč jsi podstoupil změnu pohlaví, když teď stejně randíš s kluky?' Protože jsem kluk a mám rád kluky. Proto. Není jedna správná cesta, jak věci dělat. Je zvláštní, jak se lidé i uvnitř naší komunity snaží strkat věci do škatulek, zatímco se my všichni z té škatulky snažíme dostat.“
Přečtěte si celý Brodeyho příběh.
Kay, Santan
Já spolu s ostatními jsme začali tuhle podpůrnou skupinu u nás v rezervaci v roce 2013. Náš kmen se jmenuje Akimel O'odham. To v angličtině znamená Lidé řeky. Co já vím, jsme jediná LGBTQ skupina, kterou kmenová rada uznává. Všímáme si některých výzev. Zrovna nedávno jsme přišli o jednu z našich hlavních členek, která zemřela na rakovinu. Ona se svou partnerkou byly první lesbický pár z naší komunity, který vstoupil do manželství.“
Přečtěte si celý Kayin příběh.
Riley, Chicago
„Pro mě nejděsivější moment ohledně stání se tátou přišel v porodnici. Tehdy jsem si uvědomil: 'A doprčic! Najednou je tu tenhle malý člověk, za kterého mám zodpovědnost.' Tehdy jsem měl takový ten pocit jako před svatbou.“
Přečtěte si celý příběh Rileyho.
Carmen, New Orleans
„Přestěhovala jsem se do New Orleans před rokem se svým přítelem a začala jsem pracovat ve Villalobos Rescue, což je největší záchranná stanice pro pit bully v zemi. S přítelem jsme se od té doby rozešli, já tu ale zůstala. Ne proto, že bych tak milovala to město, ale proto, že miluju pit bully a svoji práci.“
Přečtěte si celý příběh Carmen.
Eliah, Baltimore
„Vyhodili mě z domu na mé sedmnácté narozeniny. Zavolali na mě policajty a od té doby jsem se musel postarat sám o sebe. Bylo to v tom věku hodně těžké. Hodně lidí mi pomohlo a díky nim jsem neskončil na ulici. Rodina, kterou jsem si vybral, tvoří Alex se svým manželem a jeho matka. Miluju babičku mojí ženy Margaret. Když jsem ji poprvé potkal, pila skotskou a jedla čokoládu s brambůrky. Oni všichni mi poskytli potřebnou podporu.“
Přečtěte si celý příběh Eliaha.
Lee Anne, Charleston
„Tohle je mé rodné město. Tady jsem vyrostla, hrála jsem si přímo tady jako dítě. Pozorovala jsem černé chůvy a to byl jediný moment, kdy měly dovoleno sem přijít. Narodila jsem se v roce 1952, vyrůstala jsem tedy v šedesátkách... Nikdy jsem pořádně s černochem nemluvila, až na vysoké. Když nepočítám, že kolem sebe projdete na ulici a pozdravíte se.“
Přečtěte si celý příběh Lee Anne.
Tygra, Omaha
„Znám spoustu trans holek, pro které je těžké jít ven. Ze strachu, že budete napadená. Já jsem byla stejná. Ale po měsíci, co jsem byla doma zavřená, jsem si řekla, že na to kašlu. Řekla jsem si, že budu sama sebou, to je prostě moje povaha. Jestli se ti nelíbím, tak se mnou nemluv. To je princip, podle kterého vedu svůj společenský život.“
Přečtěte si celý příběh Tygry.
Taylor, Asheville
„Jsem totálně babiččin mazánek. Nejsem mamánek nebo tátův chlapeček, ale babiččin. Na tisíc procent. Miluju tu ženu. Byl jsem úplně jiný než moje sestry, když jsme vyrůstali. Byl jsem prostě pořád hrubý. Mé sestry byly roztleskávačky a byly pořádnější než já. Táta dělal hodně přesčasů a máme bojovala v té době se závislostí. Moje babička mi dala možnost mít šťastné dětství.“
Přečtěte si celý Taylorův příběh.
Více příběhů najdete na stránkách Transilientu.
Foto: Transilient