Práce kterých malířů ještě v terapii využíváte?
Snažím se o určitou pestrost. Téměř každý obraz je od jiného autora. Vybírám jak české, tak světové umělce z různých období. Ve stacionáři jsme si prohlíželi díla např. od Botticelliho, Rembrandta, Constabla, Degase aj. a přímo v galerii např. od Van Gogha, Gauguina, Renoira, Lhotáka, Zrzavého, Čapka a dalších. Určující je pro mě námět, a tak při výběru děl často narazím i na méně známé autory, a tím tak obohatím i samu sebe.
Proč vás zajímá práce se seniory?
Tak nějak přirozeně to vychází ze mě. Přijde mi, že je to skupina, která je širší společností trošku ignorovaná. Je ve mně touha jim život obohatit. Navíc mě baví jim tímto způsobem zprostředkovávat umění. Spousta lidí se umění bojí s tím, že je to pro ně něco nepochopitelného, že je to moc intelektuálně náročné. Když se ale umění správně podá a doplní nějakými zajímavými informacemi a dá se mu čas, dokáže promlouvat ke každému.
Proč myslíte, že se na seniory zapomíná, přestože stáří čeká nás všechny?
Možná si lidé myslí, že senioři už nemají co nabídnout. Možná je to i strach z vlastního stáří. Myslím si, že to je taky nedostatek času, protože lidi jsou dneska opravdu vytížení. Obstát v takovéto společnosti vyžaduje velké úsilí, i bez péče o seniora. Spousta lidí má ve stejnou dobu stárnoucí rodiče i malé děti, je hodně náročné vše skloubit a pak jde zájem o seniory trošku do pozadí.
Co tenhle projekt nabízí vám osobně?
Mě to neuvěřitelně nabíjí a mám radost, že někomu jinému dávám radost. Těší mě, když se mi daří zprostředkovat pozitivní zážitek z umění někomu, kdo by se s uměním v takovéto formě už asi těžko setkal. Je to takové, v uvozovkách, intelektuální dětské hřiště. Umění nám mimo jiné nabízí mnoho zábavy a když se ho lidé bojí, ochuzují se o úžasné zážitky.
Spoluautorem rozhovoru je Matěj Kučera
Foto: Jiří Pasz