V čem je spojení vzdělávání a jídla efektivní?
Jednou z příčin velké chudoby je negramotnost. Ačkoliv právo na vzdělání mají všechny děti na světě, není přístupné všem. Často je to chudoba a hlad, kvůli kterému děti nechodí do školy a místo toho pracují nebo žebrají, aby přežily. Pokrm Mary’s Meals, který jim podáváme ve škole, je nejen nasytí, ale i jejich rodičům dává dobrý důvod, aby své děti posílali pravidelně do školy. Toto spojení přináší ještě další pozitiva. Děti díky pravidelnému přísunu jídla získávají energii a zlepší se jim podlomené zdraví z důvodu podvýživy. Nesytíme jen prázdné žaludky, ale pokrmy jsou nutričně vyvážená jídla s vitamíny a minerály. Děti se pak na výuku lépe soustředí, zvyšuje se jejich celková motivace pokračovat ve vzdělávání a radují se z postupně nabytých znalostí. Ve školách, kde působí Mary’s Meals, se zvyšuje docházka dětí o desítky procent. Pokud dojde k této změně v celé jedné generaci, má to dlouhodobé dopady na celou komunitu, což je klíčové. Mary’s Meals poskytuje naději na tzv. změnu „zevnitř“. Dojde postupně k tomu, že vzdělanější generace se stává sebevědomější, uvědomělejší, zodpovědnější a aktivněji se zapojuje do řešení, která komunitu postupně pomáhají dostávat se z chudoby. Začnou být příkladem pro své vlastní děti. Hodně podporujeme také vzdělávání dívek. Vzdělanější ženy nechtějí už „jen“ být matky v domácnosti, ale mají zájem být součástí pracovního trhu a mají méně dětí. Polovina dětí ve školách, ve kterých působí Mary’s Meals, jsou dívky. Je to cesta, které věřím
O něco podobného se snaží mnoho jiných organizací ve světě – je vaše organizace a váš přístup v něčem jiný, specifický či úspěšnější?
Cituji Magnuse MacFarlane Barrowa, který celosvětové hnutí založil: „Mary’s Meals se nezaměřuje pouze na pomoc samotnou, ale klade především důraz na způsob, jakým pomáhá.“ Je specifická právě svou jednoduchostí, finanční nenáročností, a přitom s komplexními dopady. Poskytujeme dětem jedno výživné jídlo každý školní den v místě jeho vzdělávání. Zároveň podporujeme místní ekonomiku, protože suroviny pro uvaření jídla se nakupují v drtivé většině od místních farmářů. A v neposlední řadě je to dobrovolnictví místních komunit, bez kterého by to celé nikdy nemohlo fungovat, ale které má velkou sílu. Aby byla zajištěna denní logistika spojená s podáváním pokrmu – hygiena, vaření, výdej, úklid, uskladnění, denní kontrola – musí každý školní den dobrovolníci z místních vesnic toto zajišťovat. Jsou to rodiny, učitelé a přátelé těchto dětí. Jen v Malawi, kde Mary’s Meals dodává jídlo do třetiny základních škol, pracuje zhruba 85 tisíc místních dobrovolníků. Tím, že se musejí aktivně zapojit, cítí zodpovědnost a mají radost, že se mohou podílet na proměně budoucnosti svých dětí. Nikdo není pasivním příjemcem pomoci. A to si myslím, že je správný přístup. Lidé tomu dobře rozumějí, chápou podstatu toho, co děláme, a vidí výsledky. V mnoha místech, kde působíme, dobře spolupracujeme i s místními charitativními organizacemi. Například v Malawi je to Jacaranda Foundation, která pomáhá opuštěným dětem a sirotkům, a v jejích vzdělávacích zařízeních dostávají děti pokrmy Mary’s Meals. Nebo na Madagaskaru je to organizace Grandir Dingement&Feedback, která se stará o vyučování dětí držených neprávem ve vězeních. Ty tam tráví za zcela drobné přestupky i několik let ve vazbě bez soudních řízení a v otřesných podmínkách. Jsou u nich porušována základní lidská práva.
A co děti ve školách jedí? Čím je sytíte?
Nejčastěji je to obyčejný hrnek kaše Likuni Phala, což je kukuřično-sojová kaše. V některých zemích jedí třeba rýži s fazolemi a zeleninou nebo masem. V jiných se jídlo mírně za určitý čas obměňuje, ale většinou děti jedí stále totéž. Jak jsem již zmínila, aby jídlo mělo potřebnou výživovou hodnotu a děti prospívaly, jsou do nich vždy přidávány vitamíny a minerály.
Jak vzdělání skutečně mění dětem život? A co byste řekla na problém uplatnění? Děti sice vystudují, ale nenajdou uplatnění.
Doporučuji zhlédnout naše dokumenty, například Generation hope nebo Child31, které vyprávějí příběhy některých konkrétních dětí a ukazují, jak se jejich životy změnily. Častý problém rozvojových zemí je velká nezaměstnanost. Nesnažíme se zachránit celý svět a vyřešit jeho všechny problémy, ale aktivně se podílet na smysluplném řešení ke změně. Děláme jednu důležitou věc. Vzdělanější děti mají určitě větší šanci se lépe v životě uplatnit než ty negramotné, lépe se do společnosti zařazují. Disponují základními dovednostmi, jako je čtení nebo psaní, mají více energie, těší se lepšímu zdraví, více přebírají zodpovědnost za svůj vlastní život a chtějí být nezávislými. Bez vzdělání nemají žádnou šanci rozvinout svůj potenciál a prolomit chudobu. Jsou příkladem pro své vlastní děti a budoucí generace. To všechno jsou předpoklady pro to, aby žily důstojnější život jako takový a byly iniciátory změn ve svých zemích. V Mary’s Meals rádi používáme rovnici, že jídlo+vzdělání=naděje. Dovolila bych si citovat našeho bývalého prezidenta Václava Havla: „Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl, bez ohledu, jak to dopadne.“
Co patří mezi největší překážky školní docházky v rozvojových zemích?
Největší překážky představují určitě zmíněná chudoba a hlad, dále pak velká vzdálenost, kterou dětí musí každý den ujít do školy, občanské nepokoje, diskriminace dívek nebo i stigmatizace dětí s onemocněním AIDS.
Vaše motto je jednoduché - řešení hladu ve světě. Za poslední desítky let je potravinová bezpečnost problém, který se snaží vyřešit mnoho institucí, států i mezinárodních struktur, jako je OSN. Nedaří se to ale úplně jednoduše. V čem spočívá to jednoduché řešení?
V této souvislosti je jeden z největších problémů stále se zvyšující počet obyvatel. Je prokázáno, že ve vzdělanější společnosti klesá porodnost, a to nezávisle na národnosti, zemi, kontinentu nebo náboženském vyznání. Věřím, že jakákoliv podpora do vzdělání má velký význam a smysl. A my uspokojujeme nejen bezprostřední potřebu hladovějících dětí se najíst, ale řešíme zároveň i skrytější příčinu chudoby tím, že dětem umožňujeme získat vzdělání. V místech, kde působíme, také trvale usilujeme o uznání potřeby školního stravování ze strany vlády. Například v Keni se už podařilo, že vláda převzala zodpovědnost za jídlo v některých školách, ve kterých působíme.
Jeden z kritických proudů v rozvojové či humanitární pomoci směřuje na spojování charity a evangelizace, jak se k tomu staví Mary‘s Meals? Neměla by se striktně rozdělovat pomoc od náboženství?
Mary’s Meals není náboženská ani církevní organizace, evangelizaci ve svém poslání nemá a hlídá si, aby k tomu nebyla využívána. Usilujeme o to, aby každé dítě dostalo jedno jídlo denně v místě svého vzdělávání a aby se ti, kteří mají víc, než sami potřebují, mohli podělit s těmi, kterým chybí i to nejzákladnější a žijí v extrémní chudobě. Mezi hodnoty hnutí patří, že v Mary’s Meals působí lidé z celého světa nejrůznějších vyznání, názorů a zájmů a přistupujeme k sobě se vzájemným respektem a úctou. To, co nás spojuje, je touha pomáhat nejchudším dětem dostávat se ze začarovaného kruhu chudoby. Patrně narážíte na to, že zakladatel celosvětového hnutí Magnus MacFarlane Barrow je praktikující katolík a nijak se tím netají. Píše o tom ostatně i ve své autobiografické knize Bouda, která krmí milión dětí a kterou si můžete stáhnout zdarma z našeho webu, že právě hluboká osobní víra v Boha jej dovedla k tomu, aby svůj život věnoval v pomáhání těm nejchudším dětem na světě a dával jim naději na lepší budoucnost. Něco takového je pro mě osobně velmi inspirativní. Z křesťanských hodnot pramení kořeny mise Mary’s Meals, ale nechceme tím projevovat náboženství, ale čisté skutky lásky k druhému. Mary’s Meals je otevřená všem lidem a nijak se nevyhraňujeme, ale tím, že velká část dobrovolníků jsou duchovně založení lidé, můžeme tak působit.
Navštívila jste několik rozvojových zemí. Co vám taková zkušenost přinesla?
Na podzim roku 2019 jsem navštívila Zambii, a to několik škol, ve kterých působíme. Mohla jsem na vlastní oči vidět, jak celá pomoc prakticky funguje na místě, jak je zorganizovaná a s jakou zodpovědností k ní místní lidé přistupují. Občas se v České republice setkávám s názory, že si ti lidé ničeho neváží, jsou líní a nechtějí pracovat. Byla jsem svědkem něčeho úplně jiného. Ti lidé projevovali skutečnou radost z toho, že se mohou aktivně podílet na nadějnější budoucnosti svých dětí. Projevovali velký vděk a úctu k poskytované pomoci.
Mluvila jste o tom s někým i vy sama?
Ptala jsem se jedné místní dobrovolnice, která zrovna připravovala jídlo, co si myslí ona osobně o Mary’s Meals. Řekla mi, že se jí a jejím dětem každodenní život změnil. V minulosti pamatuje dny, kdy svým dvěma dětem neměla co dát jíst. Vždy je ale posílala do školy, protože touží, aby něco uměly na rozdíl od ní. Protože měly hlad, odpoledne pouze posedávaly bez energie na dvorku. Dnes si její děti každé odpoledne hrají a běhají za míčem a vyprávěla mi, že školu milují a moc je teď baví. Měla jsem slzy v očích. Uvědomila jsem si, jaké štěstí mám, že žiji v Česku. Mám sama malé dítě a neumím si představit, jak by mi bylo, kdybych mu nemohla dát ani najíst, natož aby to byl důvod, pro který by nemohlo chodit do školy nebo se na ni nesoustředit. Žijeme v zemi více jak 75 let bez války a nepokojů, máme dostatek jídla a střechu nad hlavou, je tu nízká nezaměstnanost, příznivé klimatické podmínky, dobrý státní sociální systém, fungující zdravotnictví a otázka základního vzdělání je zde úplná samozřejmost.
A co učitelé?
Setkala jsem se s jednou učitelkou, rodačkou z hlavního města Zambie, Lusaky. Je to moderní město a žila tam až do dokončení svých vysokoškolských studií. Rozhodla se však odejít na odlehlý venkov a učit děti tam. Rozdíl mezi venkovem a městem tam a zde je propastný. Velké město je víceméně podobné těm našim, kdežto venkov je často ještě bez elektřiny, lidé žijí v polorozpadlých chýškách. Její rozhodnutí přesunout se z města na venkov mě překvapilo. Když jsem se jí ptala na důvody, řekla mi, že předávat vzdělání považuje za vůbec nejdůležitější, co může lidem ve své zemi předávat. Svěřila se mi, že vnímá, jak se začíná měnit někde smýšlení komunit tím, když projde základním vzděláním celá jedna generace a chce se na něčem takovém sama podílet. S takovým přístupem místních vzdělaných lidí jsem se setkala víckrát, moc mě potěšili. Taky jsem se utvrdila, že to, co děláme, je dobrá věc.
Někteří lidé se domnívají, že si lidé v rozvojových zemích pomoci neváží. Jak to vnímáte?
Osobně jsem se setkala s něčím zcela jiným. Považujeme za klíčové do procesu aktivně zapojit komunity, místní lidé tak přijímají odpovědnost a berou věc jako svou vlastní. Rozumím tomu, že lidé mohou mít opačné zkušenosti. Ne každá pomoc, byť s dobrými úmysly, je efektivní a přináší očekávané výsledky, občas může přinést i zklamání. Může to být i tím, že způsob, jakým se pomáhá, není zvolen správně, anebo samozřejmě i selháním jednotlivce, který pomoc přijímá. Na základě špatné zkušenosti by však člověk neměl automaticky zavrhnout všechny lidi z rozvojových zemí, ale hledat způsoby a řešení, kterým důvěřuje, a podporovat je. Občas se stane, že nabízené pomoci někdo zneužije, a Česká republika není výjimkou. I zde se můžete rozhodnout někomu pomoci a ten člověk si pomoci neváží. To ale není důvod, abychom si mysleli automaticky, že to tak je všude. Dobré skutky mají vždy smysl. Mají přesah i pro ty, kteří darují nebo pomáhají těm nejpotřebnějším.
Pokud lidé darují peníze, materiální pomoc či práci tady v ČR, co je podle vás důležité, aby jim naopak nabídla organizace, které pomáhají?
Určitě by měla nabídnout transparentnost své činnosti, důvěryhodnost a úctu ke každému člověku, který se rozhodne jakkoliv pomoci.
Proč pracujete jako dobrovolnice? Co vám to dává? A co vám to bere?
Já se věnuji Mary’s Meals téměř na plný úvazek jako dobrovolník. Umožňuje mi to můj osobní život, mám dobré rodinné a finanční zázemí. Nesmírně si těchto darů v naší rodině vážím. Dobrovolnictví mě naplňuje, baví, každým dnem obohacuje o nové zážitky a přináší nové přátelé. Mary’s Meals na dobrovolnictví stojí, a tak spolupracuji s lidmi, kteří mají touhu také nezištně pomáhat a přispívají k lepšímu světu. Mám pocit, že dělám v životě smysluplnou a dobrou věc.