Indonéský ostrov Bali je symbolem ráje na zemi. Ne však pro duševně nemocné. V Indonésii je odhadem až 26 000 lidí z důvodu duševního onemocnění drženo v nelidských podmínkách. Proč jsou v klecích, přikovaní, spoutaní? „Mimo města nejsou žádné služby. Rodiny mají nulové možnosti. I když je Bali bohatý ostrov se spoustou pětihvězdičkových hotelů, spousta lidí tu žije ze dne na den. Takové rodiny to třeba někdy zkoušejí ve velkých nemocnicích. Ale často to nepřinese žádné zlepšení u jejich nemocných příbuzných. Po nějaké době se rozhodnou k radikální metodě,“ říká v rozhovoru pro HFC psychiatr Cokorda Bagus Jaya Lesmana ze Suryani institutu, který se na ostrově snaží proti stigmatizaci a nedostatku lékařských i sociálních služeb bojovat. Chce pomoci rodinám vyjít ze začarovaného kruhu nepochopení léčby duševních onemocnění.
Váš institut má projekt Slzy v ráji. V čem spočívá?
Máme komunitní služby pro lidi s těžkými duševními onemocněními. Naše vláda se o ně nestará, jsou často bez jakékoliv léčby. Někteří jsou v klecích, zamknutí v malých pokojích, někteří přikovaní. Je to sociální vyloučení nejhrubšího kalibru. A děje se to roky. Našli jsme takto jednoho pacienta, který byl v kleci 30 let.
Projekt doplňuje také fotografická výstava. Co je jejím cílem?
Posledních pět let dokumentujeme naši práci. Věříme, že někdy obrázek může říct víc než tisíc slov. Chceme, aby lidé zvenku viděli, že na Bali jsou také problémy, že to není jen turistický katalog. Problém s neléčeným duševním zdravím je tu vážný a my potřebujeme pozornost a pomoc. Chceme taky ukázat, že duševní zdraví je důležitá věc. Fotografie je pro nás vyjádřený názor a argument. Jsme rádi, pokud fotografie mohou skutečně pomoci a způsobit změnu.
Lidé u nás mají o Bali většinou představu, že to je ráj na zemi. Mají pravdu?
Je to ráj i peklo dohromady. Já osobně jsem měl taky zkreslené představy o našem ostrově. Pak jsme začali odkrývat tenhle problém, temnou stranu našeho života. Tu musíme ukázat a vyřešit. Stát v Indonésii dává na zdravotnictví 3,5 % HDP, na duševní zdraví pouze 1 % z těchto 3,5.
Proč lidé na Bali s duševní nemocí žijí v takto špatných podmínkách?
Mimo města nejsou žádné služby. Rodiny mají nulové možnosti. I když je Bali bohatý ostrov se spoustou pětihvězdičkových hotelů, spousta lidí tu žije ze dne na den. Takové rodiny to třeba někdy zkoušejí ve velkých nemocnicích. Ale často to nepřinese žádné zlepšení u jejich nemocných příbuzných. Po nějaké době se rozhodnou k radikální metodě. Není to proto, že je nenávidí. Neznají a nenajdou prostě jiné řešení. Léčba představuje nepřekonatelnou finanční zátěž.
Takže se dá říct, že jde o řešení ze zoufalství?
Ano, je potřeba si uvědomit, že ti lidé nechtějí nikoho týrat ani nejsou hloupí. Oni své rodiny milují. Zaprvé je potřeba pochopit, proč se to děje. Hledají řešení a pomoc, ale musí pracovat na polích, mají náročný život a nezvládají pomoct někomu, kdo potřebuje hodně času a energie. Rodiny mají taky často nulové znalosti o problematice duševních onemocnění.
Co jim přinášíte vy?
Přímou pomoc, pomáháme pacientům doma. Tak rodina vidí změnu ve stavu pacienta před očima. To je motivuje k další péči, chtějí vidět výsledky. Rodina je taky pak spoluodpovědná za léčbu a péči. To jim dodává pocit sebejistoty a cítí se být součástí celého procesu. To neprobíhá, pokud je pacient v nemocnici a nikdo vlastně nevidí, co se s ním děje. Máme na Bali silné rodinné vazby. Ty jsou pak taky důležité i pro lidi s duševním onemocněním. Rodiny chtějí být s nimi, mít je blízko.
Je v indonéské kultuře něco výjimečného, co pomáhá lidem s duševním zdravím? Jak může inspirovat svět?
Zmíněná podpora rodin, na rozdíl od západního velmi individualistického zaměření. A také podpora komunit. Pokud se lidé odcizí sobě navzájem, začínají se odcizovat i sami sobě uvnitř.
Proč jste si vy vybral psychiatrii?
Protože jako psychiatr můžu vidět člověka jako celek, jako bytost. Ne pouze jako nemoc. Nebo se dívat na část těla a zkoumat její problémy. Psychiatr se může hodně učit z různých lidských příběhů.
Jaká je budoucnost oboru na Bali?
Když bychom používali pouze západní koncept medicíny, nebude mít v naší společnosti přirozené místo. Pokud zvládneme propojit a integrovat naši kulturu do západního konceptu medicíny, lidé to přijmou. Západ má tendenci vidět lidskou bytost pouze jako mysl a tělo. U nás to je mysl, tělo a duch (spirit). Proto využíváme meditaci – duchovní stránka člověka může hrát důležitou roli při procesu uzdravení. Na co vám je zdravé tělo, pokud nemáte zdravého ducha a mysl. A tohle máme i v naší státní hymně.
Foto: Suryani Institute / Rudi Waisnawa