Viola Franca se v roce 1966 stala první ženou v Itálii, která si odmítla vzít muže, jenž ji unesl a znásilnil, a místo toho vzala svůj případ před soud. Případ se stal nesmírně sledovaným a Viola se tak stala symbolem emancipace a vzorem pro ženy po celém světě. V době, kdy se ženy i nadále setkávají s kritikou a obviňováním obětí (tzv. victim blaming) ve chvílích, kdy se rozhodnou nahlásit znásilnění nebo jinou formu sexuálního obtěžování, je příběh Francy Violy stále aktuální.
Viola vyrostla v malém městečku Alcamo na severu Sicílie jako dcera farmáře a jeho ženy. Několik let poté, co se rozešla se synovcem mafiána Filippem Melodia, se Melodia snažil znovu dostat do jejího života, pronásledoval ji a vyhrožoval jejímu otci i novému příteli. 26. prosince 1965 se se svými patnácti kamarády vloupal do Violina domu, zbili její matku a unesli ji i jejího osmiletého bratra Mariana, který se odmítl sestry pustit. Marian byl o několik hodin později propuštěn, ale Violu odvlekli na odlehlý statek, kde ji v jejích sedmnácti letech více než týden drželi a znásilňovali.
Viola vypovodá na policii po tom, co byla osvobozena ze zajetí
Melodia pak Viole nabídnul tzv. matrimonio riparatore (reparativní manželství). Tím, že by si ho vzala, by bylo Melodiovi soudně odpuštěno jeho násilí a Viola by zachránila svoji “čest”. Toto byla ještě v 70. letech minulého století v jižní Itálii běžná praxe, ukotvena v italském trestním řádu - násilník, který by si vzal svou oběť, byl automaticky zproštěn viny. Místo toho se Viola rozhodla Melodiu a jeho přátele dostat před soud za únos, tělesné násilí a zastrašování, a přijmout svůj status nestydaté ženy, která přišla o své panenství před svatbou.
Viola se skrývá před blesky fotoaparátů během procesu / Filippo Melodia a jeho komplici čekají na proces
Soudní proces se stal naprostou senzací, psali o něm i New York Times, zatímco se Viola i celá její rodina stala terčem urážek a výhrůžek. Soud nakonec shledal Melodiu vinným a odsoudil ho k 11 letům za mřížemi (později sníženo na 10 let) a sedm jeho přátel si odsedělo čtyři roky.
Dav mužů před veřejnou debatou o procesu
Italská režisérka Marta Savina znovu oživila Violin případ svým patnáctiminutovým filmem Viola, Franca (2017). „Jsme zvyklí na to, abychom si představovali vůdce a lidi, kteří mění historii, jako někoho přímého,“ říká Savina, která chtěla poukázat na to, že se Viola díky svému odporu stala vzorem pro mnohé, ačkoliv žila celý svůj život v ústraní. Film, který vyhrál na Raindance filmovém festivalu cenu za nejlepší krátký film, také upozorňuje na to, jak důležitou roli hrají muži v boji proti sexismu a sexuálním obtěžování, a poukazuje tím na Violina otce, který ji po celou dobu procesu podporoval.
V roce 1968 si Viola vzala svého kamaráda z dětství Giuseppa Ruisiho, se kterým má dvě děti a dodnes žijí v Alcamu. Tehdejší italský prezident i ministr dopravy zaslali novomanželům manželské dary. Zákon o tom, že se násilník může vyhnout svému trestu pokud si vezme svou oběť v reparativním manželství však nebyl zrušen až do roku 1981. I tak se ale Violin případ zapsal do historie jako zásadní moment v poválečné Itálii, kdy se definice pohlaví, sexuality a manželství měnili v nově moderní společnosti.
Foto: Sbírka Daisy Alioto