Dnes si připomínáme výročí 70 let od nástupu komunismu k moci v Československu. 25. únor byl vyvrcholením snah Komunistické strany o upevnění svého vlivu v zemi a v tento den tehdejší prezident Edvard Beneš po nátlaku komunistů přijal demisi dvanácti nekomunistických ministrů, na jejichž místo jmenoval navržené komunistické. Předseda komunistů Klement Gottwald následně oznámil „porážku reakce a vítězství pracujícího lidu“ a další vývoj v Československu směřoval k nastolení diktatury. Tato etapa pak dostala název Vítězný únor. Komunistický režim v příštích letech omezoval práva mnohých občanů a současně má na svědomí řadu obětí. Podívejte se u příležitosti dnešního výročí na výpovědi některých pamětníků rozličných událostí z jedinečné kolekce vzpomínek Paměti národa.
Jiří Rádl
Byl odsouzen k 15 létům žaláře za protikomunistický odboj, do něhož se zapojil záhy po nastolení komunistického režimu. V rámci své činnosti zajišťoval spolu s dalšími strategické informace pro americkou výzvědnou službu. V roce 1955 se při své internaci v jáchymovském lágru Vojna zúčastnil protestní hladovky, která přešla následně ve stávku. Zemřel v roce 2014. Celý příběh Jiřího Rádla si můžete přečíst ZDE.
Věra Nováková
Výtvarníci Věra Nováková a Pavel Brázda si po osmačtyřicátém roce zvolili společný osud uměleckých outsiderů, vyřazených ze studia i z profese. Nováková byla s dalšími studenty v roce 1949 z politických důvodů vyloučena z Akademie výtvarných umění v Praze a dostala zákaz studovat na jakékoliv jiné vysoké škole. Podařilo se jí pokračovat za pomoci známého vyučujícího, který zatajil její kádrový posudek, na VŠUP, které o dva roky později absolvovala maturitou. Až do roku 1989 měli s manželem jen jedinou výstavu. Dnes oba patří k našim nejvýznamnějším výtvarníkům. Pavel Brázda zemřel v loňském roce. Celý příběh Věry Novákové si přečtěte ZDE.
Jakub Schwarz Trojan
Jakub Schwarz Trojan je knězem, který provázel na poslední cestu Jana Palacha, studenta, který se na protest proti potlačování svobod a pasivitě veřejnosti 16. ledna 1969 polil hořlavinou ve vrchní části Václavského náměstí a zapálil. Zemřel 19. ledna a za účasti desítek tisíc lidí veřejnosti se 25. ledna konal smuteční pochod a Palach byl uložen na Olšanských hřbitovech. Celý příběh Jakuba Schwarze Trojana si přečtěte ZDE.
Věra Čáslavská
Gymnastka Věra Čáslavská se stala českou ikonou a symbolem vzdoru proti komunistickému režimu. Byla několikanásobnou olympijskou vítězkou, celosvětově se pak proslavila také svým politickým gestem na olympiádě v Mexiku v roce 1968 – jako reakcí na okupaci Československa sovětskými vojsky. Když totiž stála spolu s ruskou sportovkyní na stejném stupni vítězů, odvrátila při tónech sovětské hymny tvář. A protože později opakovaně po svém podpisu odmítla odvolat podporu protirežimního dokumentu 2000 slov, byla režimem perzekuována. Po roce 1989 se stala jednou z poradkyní prezidenta Václava Havla. Vloni podlehla rakovině slinivky břišní. Přečtěte si její celý příběh ZDE.
Jiří Vrdlovec
Vrcholový kanoista Jiří Vrdlovec byl dlouhodobě pod nátlakem tehdejšího režimu, aby vstoupil do Komunistické strany. Výhrůžkám a strachu z perzekuce vlastní osoby i své rodiny podlehl a vstoupil. Celý jeho příběh si můžete přečíst ZDE.
Václav Malý
Václav Malý byl mluvčím Charty 77 v letech 1981 – 1982. Ve svých vzpomínkách pro Paměť národa popisuje věčný strach z toho, co by mu agenti mohli pro jeho činnost udělat. „Vyhrožovali mi, že mě shodí z Nuselského mostu,“ vzpomíná. Celý jeho příběh si můžete přečíst ZDE.
David Kabzan
Hudebník, který se od svého mládí pohyboval v disidentském hnutí. Byl sledován Státní bezpečností a byl také terčem mnohých výslechů, jejichž cílem bylo mimo jiné získat informace na Václava Havla. Ty z něj po fyzickém trýznění roku 1989 agent StB Petr Beran dostal. V roce 2015 byl za to agent odsouzen. Celý příběh Davida Kabzana si přečtěte ZDE.
František Čuňas Stárek
„František Čuňas Stárek o sobě říká, že uměl takzvaně ‚sedět‘. Věděl, jak si získat respekt spoluvězňů i bachařů a jak najít skuliny ve vězeňském režimu. Komunisté ho zatkli v roce 1989 a odsoudili na dva a půl roku za publikování samizdatového časopisu Vokno, které s přáteli vydával v undergroundové komunitě na Nové vísce. Ve vězení nebyl poprvé - už v roce 1976 strávil po procesu s The Plastic People of the Universe půl roku ve vazbě. Tentokrát si trest odpykával v Horním Slavkově. Vánoce si se spoluvězni zpestřovali vařením pudingu z pašovaného mléka, zpěvem koled a hraním na kytaru, kterou si vyrobili z dřevotřísky, násady na lopatu a drátů vypletených z ocelového lana. Na svobodu byl propuštěn na konci roku 1989,“ uvádí k jeho videu Paměť národa.