Odborníci vyrazili do 17 ubytovacích zařízení ve 13 městech, kde získali 329 dotazníků a 50 z nich položili další doplňující otázky. Navštívili různé typy ubytovacích zařízení od těch na periferiích přes ta v malých obcích a lázeňských městech až po ta centrální. Většina dotazovaných byly ženy (80 %) ve věku 30 až 39 let (28 %), téměř polovina respondentů uvedla, že má děti, nejčastěji v 56 % jednoho potomka a 92 % z nich jej mělo s sebou v Česku.
Podle páté verze Lex Ukrajina (domácí legislativy upravující podmínky humanitární podpory uprchlíků), která začala platit první červencový den, by už za zvlášť zranitelné osoby byla považována jen třetina respondentů (104) a jen ta by mohla zůstat bydlet v nouzovém ubytování hrazeném státem. Nejistota, jež to v krajích s nedostupnými nájmy a nízkými platy přineslo, byla mezi uprchlíky zřejmá už na jaře, kdy průzkum probíhal. Jen několik dní před jeho ukončením, vešel ve známost „Lex Ukrajina 5“ a přímo ovlivnil odpovědi některých z nich.
Nebýt na seznamu
Už ve chvíli, kdy se odborníci uprchlíků ptali na jejich situaci, uvedlo 43 % z nich, že ze svých příjmů nepokryjí životní náklady. „Mnozí přišli před příchodem do Česka o veškerý majetek, a ne všichni proto disponují úsporami. Další skutečnost, která ovlivňuje jejich finanční situaci, je to, že mnozí posílají peníze domů svým rodinám, které na Ukrajině zůstaly,“ uvádí zpráva s názvem Co přinese budoucnost? společně s konkrétními příklady z terénu.
„Lena se do České republiky rozhodla odcestovat ihned poté, co na její město začaly padat bomby. Vzala s sebou třináctiletého syna, kterého vychovává sama. Českou republiku si zvolila proto, že zde již v minulosti pracovala. I tentokrát si našla práci přes agenturu a začala dělat nekvalifikovanou manuální práci pro známou telekomunikační společnost za 135/hod čistého výdělku, s tím, že se jí měsíčně z platu odečítá 2500 Kč za dopravu. Její pracovní směna začíná v 6 hodin ráno, ale protože cesta do práce trvá téměř 2 hodiny, vstává ve 3 ráno a vrací se v 16:30. Na péči o syna jí zbývalo málo času a energie. Pro toho se situace ukázala být velmi stresující a odmítl se učit česky a docházet do školy. Takže se ho nakonec rozhodla odvést zpátky na Ukrajinu ke svým rodičům. Sama se ale vrátit nemůže, v jejím městě není žádná práce a celá rodina, rodiče i syn, jsou na jejích příjmech finančně závislí,“ popisuje zpráva situaci čtyřiatřicetileté ženy z jihoukrajinského Nikolajeva.
Přestože je „zajištění dlouhodobého ubytování“ podle respondentů nejurgentnější potřebou (53 %), neznamená to, že je jedinou těžkostí, kterou uprchlíci řeší. Stejně důležitá je pro ně dostupnost zdravotních služeb následuje podpora při hledání zaměstnání (45 %) a jazykové kurzy (44 %).
Nejistota, v níž uprchlíci aktuálně žijí, doplněná o zpřísnění podmínek pro čerpání humanitární dávky s sebou nepřekvapivě nese další rizika. Mezi ta nejzávažnější, před kterými zpráva varuje, patří ohrožení vykořisťováním (včetně sexuálního), bezdomovectvím a obecně sociálním vyloučením se všemi jeho dopady, předčasnými návraty na Ukrajinu bez ohledu na bezpečnostní situaci, rozdělením rodin (ne všichni budou moci zůstat v nouzovém ubytování) a zadlužením. Ačkoliv více než polovina respondentů z těch ekonomických aktivních (bez seniorů, studujících, zdravotně postižených a osob na rodičovské dovolené) pracuje, jejich situace není natolik stabilní, aby se jich po vyřazení ze seznamu zvlášť zranitelných osob rizika nedotýkala.
Ženy v těžší pozici
Situace stěžuje také to, že se v 80 % se jedná o (osamělé) ženy, jejichž pozice na trhu práce je z mnoha důvodů složitější včetně těch lokálních. Karlovarský kraj trpí vyšší nezaměstnaností, Plzeňský zase nabízí nadstandardně pozic v továrním provozu. „Mezi hlavní bariéry, se kterými se setkávají při hledání práce, patří: horší pozice (uprchlických) žen na trhu práce v ČR, což je to dáno místní strukturou pracovního trhu a typem práce dostupné pro uprchlíky neznalé českého jazyka. V rozhovorech opakovaně zaznělo, že práce, která jim je nabízena nebo kterou vykonávají, je fyzicky velmi náročná manuální práce, často na směny (včetně nočních) v továrním provozu nebo ve službách,“ píše se ve zprávě.
Uprchlice tak často mají velice napjatý rodinný rozvrh, který se kvůli běžnému výpadku může kdykoliv zhroutit. Příkladem takového fungování propočítaného na minutu je režim třiašedesátileté Anny z Donětsku: „Ta do Česka přicestovala s dcerou, snachou a třemi vnoučaty, pracuje jako uklízečka na DPP, její mzda za 80 hodin měsíčně je odvislá od toho, zda se nedopustí žádných chyb, za které by mohla být pokutována, a pohybuje se mezi 7000 a 8000 Kč (tj. cca 90–95 Kč/hod). Vedle platu pobírá také humanitární dávku, pojištění si ale hradí sama. Po práci vyzvedává vnuky ze školy a stará se o domácnost, protože její dcera pracuje ve směnném (12hodinovém provozu) v pekárně. Povoláním je učitelka hudby a od začátku se intenzivně snaží učit česky a najít si práci ve svém oboru. Komunikuje s místními a dělá úkoly s vnuky. Jednou se jí naskytla příležitost práce v oboru, byla ale nakonec zaměstnavatelem odmítnuta s poukázáním právě na její vysoký věk.“
Odpověď na otázku, kterou pokládá už název zprávy, se po dotazování v nouzovém ubytování v Plzeňském a Karlovarském kraji nejeví zrovna optimistická. Ačkoliv přibližně polovina ekonomicky aktivních uprchlíků pracuje, jejich situace je složitá a křehká. To určitě hraje roli také v rozhodování o případném návratu na Ukrajinu. Domů se chce v dlouhodobém horizontu vrátit 68 %, výzkumníci ale varují, že někteří z uprchlíků k tomu budou z existenčních důvodů nuceni dříve, než bude situace bezpečná.
Foto: Mezinárodní organizace pro migraci (IOM Czechia)