Barvoslepost nebo také porucha barvocitu je poruchou normální barevného vidění. Ta se projevuje různě intenzivním omezením vnímání jedné, několika nebo všech druhů barev. Léčba dosud neexistuje, dá se však korigovat různými pomůckami.
Jaronova jiného vnímání barev si všimli i spolužáci ve škole, když místo fialové, zelené nebo modré vnímal jen odstíny šedi. Christina Hayes, Jaronova učitelka, se pokoušela zjistit, zda existují nějaké speciální brýle, které by barvocit jejího žáka mohly zlepšit. „Existují, ale jsou velmi drahé,“ sdělil jí Jaron. Později za paní učitelkou přišli ostatní žáci a tajně, aby to Jaron neslyšel, se jí ptali, zda by se na brýle nemohli společně složit.
Kapesné, které si děti nosily do školy, začaly dávat stranou a šetřit na brýle pro Jarona. Společnými silami tak shromáždili částku, z níž pořídili Jaronovi dva páry speciálních brýlí. „S radostí věnovali své peníze, protože tě mají moc rádi a protože jim na tobě záleží,“ řekla Jaronovi Christina Hayes, když mu s dětmi předávala speciální brýle. U předání byli i Jaronovi rodiče. „Na tu chvíli, kdy jsme byli svědky takové radosti a náklonnosti dětí k našemu synovi, které provolávaly Jaronovo jméno, nikdy nezapomeneme,“ svěřila se dojatá Jaronova matka Lindsay a prozradila, že nyní se bude Jaron znovu učit barevy a přisuzovat je různým věcem. Zatímco dříve popisoval trávu jako červenou, nyní se bude učit, že tráva je zelená.
Šťastný Jaron ten stejný den cestou ze školy svým rodičům sdělil, že na tom, aby se co nejdříve naučil správně barvy věcí, už pracují jeho spolužáci. Jeden z nich se přihlásil, že vyrobí kartičky, na nichž bude Jaron trénovat primární barvy, další spolužák zase naučí Jarona ty sekundární. „Jsem nadšený, protože vím, že moji kamarádi jsou opravdoví přátelé, když pro mě tohle všechno udělali. Nemůžu uvěřit, že se tohle děje!“ neskrýval nadšení Jaron.
Vyzkoušet si, jaké to je, vidět s poruchou barvocitu, a přečíst si o osobní zkušenosti s barvoslepostí můžete zde.