Narodila se do romské rodiny jako osmá z devíti sourozenců v pražském Hloubětíně, kam se rodiče přestěhovali z východního Slovenska za prací a lepším životem. Po studiu na střední škole několik let působila za poštovní přepážkou a posléze jako kontrolorka poukázek. Po narození jediného syna Roberta pracovala na základní i praktické škole jako asistentka pedagoga a pomohla řadě romských žáků. Díky její iniciativě byli přeřazeni na běžné základní školy, kde měli šanci na lepší vzdělání i budoucnost. Zkušenost se segrací ve školství ji tehdy natolik profesně ovlivnila, že vedle práce pro neziskovou organizaci R-Mosty začala studovat speciální pedagogiku na Univerzitě J.E. Purkyně v Ústí nad Labem. Díky tomu mohla po promoci začít učit na Střední škole managementu a práva na Havlíčkově náměstí v Praze obory zaměřené na sociální práci.
V R-Mostech, jež se zaměřují zejména na práci s lidmi ohroženými sociálním vyloučením, s osobami v krizi, rodinami s dětmi, mládeží a pomoc osobám bez přístřeší, působila od roku 2002 a patřila vůbec mezi nejdéle sloužící zaměstnance.
Začínala nejprve na Malé straně v Nerudově ulici, kde po tři roky vedla unikátní obchod ROMEN, jehož prodej 4. prosince 2002 slavnostně zahájila tehdejší první dáma Dagmar Havlová. Obchod se specializoval na romské rukodělné výrobky, umění a romskou či romistickou literaturu. Své výrobky do něj dodávalo okolo 100 romských výtvarníků a výrobců z České a Slovenské republiky. Mezi umělci se pohybovali i ti, kteří pocházeli ze sociálně vyloučených lokalit či ze slovenských osad. Originální interiér obchůdku ROMEN s prvky romského naivního umění a s využitím obrazů významného romského malíře Rudolfa Dzurka byl realizován podle výtvarného návrhu akademického malíře Dina Čeča.
V roce 2005 spoluzaložila sociální poradnu R-Mosty pomáhající klientům převážně z řad Romů v oblasti bydlení, zaměstnání, rodinné péče či vzdělání. Pavlína Radlová se podle svých kolegů vyznačovala obrovským nadáním analyzovat různé situace a vyvozovat trefné závěry, často i s určitou nadsázkou. Velmi se zajímala o lidské osudy, zejména o ty dětské. Byla známá svou otevřeností, přímostí, pravdivostí. Proto nebylo překvapením, že o 4 roky později společně s ředitelem Jakubem Čihákem založila v Mladé Boleslavi azylový dům pro matky s dětmi. Přiměla je k tomu skutečnost, že se v tu dobu na Praze 11 nečekaně rušilo takové zařízení. Téměř 100 klientek ohrožených chudobou a sociálním vyloučením se ocitlo ze dne na den bez střechy nad hlavou, bez jakéhokoliv náhradního řešení. Přitom pro matky a rodiny s dětmi je služba azylového domu nezbytná a její zrušení či omezení může pro stávající, ale i budoucí klienty znamenat vážnou hrozbu, což si Radlová jako sociální pracovnice plně uvědomovala. Za jejího vedení našlo v prostorách azylového domu v Čejetičkách na Mladoboleslavsku zázemí 13 matek a 35 dětí.
„Pavlína byla silná bojovnice za lepší životy lidí v nouzi, Romů i Neromů, mužů, žen a zejména dětí. Podlehla po dlouhé a statečné snaze mezi námi zůstat,“ napsal ředitel R-Mostů Čihák na stránkách organizace.
Čest její památce i celému jejímu životu.