Zastoupení žen ve vrcholných politických funkcích se až na výjimky v České republice nevidí, na svoji premiérku i prezidentku Česko stále čeká. Některé jiné země se však dočkaly už dávno, a to včetně těch, u kterých by to mnozí nečekali. Islámské země a země, kde žije vyšší procento muslimů. Pokud vás tak v evropské politice napadají jména jako Angela Merkel, Theresa May nebo Iveta Radičová, seznamte se také s Ellen Johnson Sirleaf, Megawati nebo Khaledou Zia.
V kontextu diskuse o právech žen v muslimských zemích, která se vede napříč celým světem, to může být nečekané nebo překvapivé. I v zemích jako je Afghánistán, Mauricius, Bangladéš nebo Pákistán najdeme ženy, které ve vrcholné politice působí. Ačkoli jejich počet není nijak závratný, do světa mohou vysílat signál, že ‚to jde‘ a že ženy mají v politice své místo bez ohledu na to, o jakou zemi se jedná. Seznamte se s těmi, které se dostaly na posty nejvyšší, tedy na post premiérky nebo prezidentky.
2006 - rok, kdy Afrika zvolila svou první prezidentku
Konkrétně pak Liberijci, kteří v říjnu 2005 zvolili do čela své země Ellen Johnson Sirleaf. Do úřadu nastoupila 16. ledna 2006 a v roce 2011 dostala důvěru obyvatel této západoafrické země znovu. Kromě toho, že se stala první ženou, která v Africe stanula v roli prezidentky, získala v roce 2011 společně s liberijskou mírovou aktivistkou Leymah Gbowee a jemenskou političkou a novinářkou Tawakkul Karman Nobelovu cenu míru.
Megawati Sukarnoputri a Ellen Johnson Sirleaf
Roli prezidentky Středoafrické republiky na čas zastávala také Catherine Samba-Panza, bývalá starostka hlavního města Bangui. Do své funkce byla dosazena prozatimně po rezignaci samozvaného prezidenta Michela Djotodia v roce 2014.
Ani východ Afriky nezůstal bez prezidentky, v roce 2015 se do čela Mauricijské republiky, ostrovního státu východně od Madagaskaru, dostala muslimka Ameenah Fakim. Tato 57letá politička je velmi aktivní podporovatelkou vyššího zastoupení žen ve vrcholné politice, své názory také prezentuje na sociálních sítích.
Ženy v čele islámských zemí
Bangladéš s počtem přes 150 milionů obyvatel se řadí k nejlidnatějším zemím světa a podle dostupných informací se až 83 % Bangladéšanů hlásí k islámu. V posledních 26 letech tu post premiérky patří v podstatě ženám. V roce 1991 nastoupila do úřadu Khaleda Zia jako první žena v historii Bangladéše vůbec a jako druhá žena v historii muslimského světa po Benazir Bhutto z Pákistánu. Khaleda Zia zastávala premiérský úřad v letech 1991 až 1996, poté 2001 až 2006 a 2006 až 2009. V době, kdy vedla opozici, ji v roli premiérky vystřídala další žena, Sheikh Hasina, která v úřadu působila od roku 1996 do roku 2001 a poté od roku 2009 dodnes. Obě ženy jsou muslimky.
Khaleda Zia a Sheikh Hasina
Asi nejznámější političkou a zároveň první ženou, která zastávala vysokou politickou funkci v muslimské zemi, byla Benazir Bhutto, která byla premiérkou Pákistánu v letech 1988 až 1990 a poté 1993 až 1996. Dcera bývalého pákistánského premiéra Zulfikára Alího Bhutta, který byl vězněn a popraven, zasvětila svůj život boji proti vojenským diktaturám. Sama byla několikrát vězněna, v roce 1984 na rok emigrovala a po svém návratu byla opět uvězněna za údajné protistátní aktivity. Ačkoli byla v roce 1988 zvolena premiérkou, o 2 roky později ji tehdejší prezident odvolal kvůli obvinění z korupce. Opětovně byla jmenována premiérkou v roce 1993. Bhutto je však spojena také s kontroverzí, údajně během svého působení v roli premiérky napomáhala finančně i morálně nástupu Tálibánu v Afghánistánu. Benazir Bhutto byla obětí dvou teroristických útoků, ten v říjnu roku 2007 přežila a jako kritička tehdejšího prezidenta Mušarafa se chystala na předvolební kampaň. Zemřela na konci prosince téhož roku při sebevražedném bombovém útoku v Rávalpindí.
Benazir Bhutto
Čtvrtou ženou v historii muslimských zemí, která stanula na nejvyšších politických pozicích, je Megawati Sukarnoputri. V letech 2001 až 2004 byla prezidentkou Indonésie, čtvrtého nejlidnatějšího státu a zároveň země, kde se k islámu hlásí nejvíce obyvatel (podle dostupných informací je to téměř 90 %). Megawati ještě před svým zvolením působila v letech 1999 až 2001 jako viceprezidentka svého předchůdce Abdurrahmana Wahida. Od roku 2004 se pokoušela znovu získat post prezidentky, ani jeden její pokus však nebyl úspěšný a porazil ji její rival Susilo Bambang Yudhoyon. Politiku má tato žena v rodině, jejím otcem byl Sukarno, vlivný nacionalistický lídr, který po kapitulaci Japonska v srpnu 1945 vyhlásil nezávislost Indonésie a stal se prvním prezidentem v historii nezávislé země.
Zpátky do Evropy
Nejsou to však jen muslimské země, kde vládnou ženy. Prvenství drží Malta, tam si za prezidentku zvolili ženu už v roce 1982. Agatha Barbara zastávala úřad celých 5 let. Od roku 2014 je pak v úřadu Marie Louise Coleiro Preco. V Litvě je od roku 2009 prezidentkou Dalia Grybauskaite. K ní se v roce 2015 připojila chorvatská prezidentka Kolinda Grabar-Kitarović. Také Švýcarsko mělo svoji prezidentku, tou byla v letech 2015 až 2016 Simonetta Sommaruga. V Evropě najdeme také ženy premiérky. Již zmiňovaná Theresa May, Iveta Radičová nebo kancléřka Angela Merkel patří k těm známějším. Pokud se podíváme směrem na severovýchod, narazíme také na Ernu Solberg, která je od října 2013 premiérkou Norska. Prvenství v Lotyšsku si pak drží Laimdota Straujuma, která se premiérkou stala jako první žena v historii země v roce 2014. A pro další příklad nemusíme chodit daleko, v letech 2014 až 2015 byla premiérkou Polska Ewa Kopacz.
Kolinda Grabar-Kitarović a Dalia Grybauskaite
Foto: Wikipedia a Flickr
Jazyková bariéra je často jedním z důvodů, proč se bojíme nebo ostýcháme s někým navázat řeč nebo vztah. Amanda Moore, studentka základní školy v Kalifornii, tenhle problém ale vyřešila velmi jednoduše. Použila online překladač od Google. Proč?