HateFree Culture. Nez násilí. Bez nenávisti.

Lidem z Thuwar Al Raqqa se podařilo některé z dezertérů přesvědčit, aby promluvili o tom, co je ke vstupu do IS vedlo, jaké poměry uvnitř organizace panují a proč se nakonec rozhodli riskovat život a organizaci opustit. Díky nim vzniknul 47 minutový dokument s názvem Dezertéři z ISIS vypovídají, jehož autory jsou Thomas Dandois a Francois-Xavier Tregan. Je součástí dokumentárního cyklu s názvem Witness, jehož jednotlivé epizody lze zhlédnout na stránkách Al Jazeery. O čem dezertéři prostřednictvím dokumentárního film vypovídají? 

Motivace ke vstupu do IS

Religiozita, velmi kladný vztah k islámskému náboženství, snaha budovat skutečný islámský stát. To jsou některé z důvodů, které ve svých výpovědích uvádějí bývalí členové IS. Postupem času však prý o své iluze o budování spravedlivého státu založeného na principech islámského náboženství přišli. „Když jsem byl svědkem boje proti kmenu Shaitat, byl jsem otřesen,“ vypovídá jeden z bývalých bojovníků. „Jak můžete tvrdit, že toto je islám, když zavraždíte dítě? Jak můžete říci toto je islám, když zabijete ženu nebo je odvedete jako otroky? Všechno jsem to viděl na vlastní oči. To není islám,“ dodává syrský dezertér, který se v dokumentu představil jako Abu Osama Al Shami.

Jordánec Abu Ali o sobě říká, že je nábožensky založený a vstupem do IS chtěl sloužit svému náboženství. Byl však překvapený, když se mu lidé poté, co vstoupil do řad bojovníků IS, začali vyhýbat. „Myslel jsem si, že mě budou mít rádi a budou si mě vážit,“ říká Abu Ali. Lidé z něj však měli strach. „Většinu času jsem strávil ujišťováním lidí, že jim nechci ublížit,“ popisuje.

Náboženské důvody však nebyly to jediné, co vedlo některé muže ke vstupu do IS. Jednoznačně se shodují na tom, že Islámský stát poté, co se zmocnil provincie Raqqa, znovu zavedl řád a pořádek. „Fungovala elektřina, voda byla čistá, chleba dobrý a ceny férové. Ustaly krádeže, ženy chodily slušně oblečené, lidé se modlili a v provincii bylo bezpečno. Z počátku se vše zdálo být v naprostém pořádku,“ popisují. Uvádějí také, že život členů IS je pohodlný. Mají pravidelný měsíční plat, podle výpovědi těchto dezertérů Syřané 100 dolarů, cizinci až 1000 dolarů měsíčně (letos však došlo ke snížení měsíčního platu až o polovinu z důvodu ztráty území IS). Mají k dispozici bydlení, jídlo, plyn a neustále jim narozdíl od ostatních obyvatel funguje elektřina. Informace o benefitech se však často výpověď od výpovědi liší.

Výcvik

Dezertéři popisují různé druhy cvičení, od fyzicky velmi náročného vojenského výcviku po náboženský kurz. Abu Osama Al Shami, dvaatřicetiletý Syřan, popsal dvacetidenní náboženský kurz: „Během tohoto kurzu vás naučí, jak se modlit, jak správně vykonat rituální očistu. Učí vás, jak recitovat Korán a naučit se ho zpaměti a také pilíře islámu.“ Nejdůležitější částí kurzu prý bylo rozpoznání nevěřících (tzv. takfír). „Téměř každého mimo řady členů Islámského státu označili za nevěřícího,“ uvádí Abu Ali, který stejně jako ostatní prošel kurzem náboženství. „Dělali jsme si z toho legraci. Říkali jsme, že pokud se tě v testu zeptají, zda konkrétní chování dělá z člověka muslima či nevěřícího, vždycky označ nevěřícího. Protože 99% správných odpovědí je „nevěřící“.“ O tomto fenoménu se zmiňuje také například český arabista Bronislav Ostřanský.

Thuwar Al Raqqa

Vojenský velitel speciální jednotky Thuwar Al Raqqa, Mahmoud Oqba, uvádí, že pracují s agenty pevně zapojenými do chodu Islámského státu, kteří pomáhají bojovníkům dostat se z područí IS a vrátit se do normálního života.

Abu Soufiane, další z členů jednotky, má k dispozici videa s podrobným návodem, jak sestrojit bombu, kterou lze upevnit jak na auto, tak na tělo. Na jiném videu je vysvětleno, jak řídit speciálně upravené osobní auto pouze dálkovým ovládáním. Všechna tato videa byla nalezna v mobilním telefonu francouzského dezertéra. „Jsem v kontaktu až s 90 Evropany, kteří chtějí IS opustit,“ dodává Abu Soufiane.

„Někteří členové IS s námi spolupracují. Od nich víme, kde se špičky IS pohybují a v jakém počtu. Víme také, v jakých autech jezdí,“ uvádí mluvčí speciální jednotky Abu Shouja.

I když se bojovníci dostanou díky týmu Thuwar Al Raqqa do bezpečí Turecka, není vůbec jisté, že se budou moci vrátit do své země. Ty je totiž nechtějí. Složitou situaci popisuje Abu Soufiane: „Kontaktovali jsme mnoho ambasád, že jejich občané chtějí dezertovat, ale oni je nechtějí. ´Nechte je tam, ať zemřou v Sýrii, ať vraždí Syřany, ale hlavně ať se nevracejí domů a nedělají problémy,´“ popisuje rozhovory s ambasádami.

Prozření

Nezávisle na sobě dezertéři popsali zkušenosti a prožitky, které v nich začaly vzbuzovat pochybnosti a řadu otázek. Několik z nich promluvilo o nakládání s mrtvými a zraněnými. Jedním z úkolů Abu Aliho bylo podle jeho slov převážet raněné. „Byl tam zraněný Iráčan. Když jsem ho položil na nosítka, vzal mě za ruku a řekl mi: ´Abu Ali, pro lásku boží, nenechávej mě tu.´ Odpověděl jsem mu: ´Jak bych tě tu mohl nechat? Zbláznil ses? Přišel jsem, abych tě zachránil!“ Iráčan ho také prý úpěnlivě prosil, aby nosítka, na kterých ležel, nikomu nepředával a donesl ho na nich až na základnu. „V tu chvíli jsem pochopil, že nechávají zraněné napospas,“ dodává Abu Ali. Co se mrtvých týče, nejsou ani pohřbíváni, ani navráceni ke svým rodinám. Mrtvá těla jsou házena do hluboké prolákliny v poušti, odkud nemohou být vytažena. Jeden z dezertérů se kvůli hledání těla novináře spustil na laně přivázaném za auto až na dno. Mimo jiné tam spatřil tělo nevěsty ještě ve svatebních šatech, bez hlavy.

Výpovědi bývalých bojovníků IS se týkají také týrání vězňů a sexuálních otrokyň. Právě poprava mladých dívek ve věku 13 a 14 let, o které se jako o sexuální otrokyně hádala skupinka bojovníků, byla impulsem pro Abu Aliho opustit organizaci, která si říká Islámský stát.

Třiatřicetiletý Iráčan Hamza prozřel poté, co byl svědkem znásilňování jezídských žen, vraždění šíitských muslimů a také poté, co měl popravit lidi, které osobně znal. „Nemám rád šíity, ale když došlo na jejich popravování, byl jsem v šoku,“ dodává.

„Mnohá vězení jsou plná zahraničních bojovníků,“ svěřuje se osmadvacetiletý Abu Hudhaifa a pokračuje: „To byl jeden z důvodů, které mě přiměly uprchnout. Zahraniční bojovníci byli těmi nejoddanějšími. Ptali jsme se proto sami sebe, čím se provinili, že skončili ve vězení? Proč chtějí odejít? Byla to prostá otázka, ale nikdy jsme se nemohli zeptat.“

Proč se pokusy o uprchnutí nebo jen prostý úmysl IS opustit trestá smrtí? Na to odpovídá Abu Shouja: „Kdyby dezertéři okolnímu světu řekli, co všechno viděli, byla by to katastrofa. Katastrofa.“

Abu Ali nakonec dodává: „Radil bych všem bratrům, kteří vyhledávají IS – tohle není ten islámský stát, po kterém toužíte. Není to ani stát, ani není islámský. Jsou to zločinci. Nechoďte tam. Budete litovat. 

Foto: Wikipedia